Účastníci: Beky, Hanz, Heri, Janek, Kája, Kuba, Martínek, Mia, Míra, Miška, Ninja, Pajda, Sára, Žanda
Sobota 21.10.2017
Sešli jsme se u Ivana, ve hvězdném složení Pajda, Kuba, Kája, Míša, Jindra, Martínek, Mia, Sára, Hanz, Žanda, Janek, Beky a nejúžasnější Míra. Jelikož Míra počítal, že přežijeme jen na chlebu s chlebovou pomazánkou šli jsme ještě společně nakupovat do Kauflandu. Rozdělili jsme se a každá skupinka měla za úkol nakoupit a "uvařit" jeden dezert do velké dezertové soutěže, kde výhra pro každou skupinku byla možnost si sníst vlastní výtvor. Méně zdařilé kousky se daly konkurenci na ochutnání. Bylo to vynikající, ale málem jsme kvůli tomu nestihli náš vlak. Po předlouhé cestě vlakem se spoustou dotazů "Už tam budeme?" až do vzdáleného Nového Města na Moravě, jsme vyrazili vstříc našemu dnešnímu ubytování. Po cestě jsme se seznamovali pomocí hry stupnice (kterou ani doteď nechápu, pozn. autora). Po příchodu na chatu jsme začali zařizovat oběd. Dámy šli s Mírou na opíkáčky, pánové zapálili oheň a nejmladší účastníci pozorovali plameny. Každý si potom opekl svého buřta a kdo měl ještě hlad dojedl se hrachovkou s příchutí slaniny a lišejníku. Po jídle jsme si zahráli pár dalších stmelovacích her, než si naše nejmladší účastníky vyzvedli rodiče. Poté jsme vyrazili směrem k městu pro Heriho a pizzu, teda spíš pro pizzu a Heriho (řazeno podle důležitosti). Heri pořád nikde, tak jsme si udělali piknik u jezírka. Když už teda konečně dorazil, tak se nám ještě schoval a museli jsme hledat. Naštěstí už očividně dlouho nehrál schovku, tak jsme ho brzy našli. Slunce už začalo pomalu klesat, tak jsme vyrazili zpět k chatě. Po cestě jsme ještě stihli malý běžecký závod našich úžasných vedoucích, který skončil jedním nataženým svalem, uvolněným kotníkem, zamotáním hlavy z přílišné námahy a lapáním po dechu u všech závodníků. Dříve teda ti vedoucí vydrželi víc (poznámka samotných závodníků po propadnutí dechu :-D). Po příchodu na naší chatičku jsme demokraticky rozhodli, že v takové zimě nehodláme spát (hlavně tedy ta krásnější polovička naší skupiny), takže Janek a Kuba museli zatopit. O dvě krabičky sirek později slavili zasloužený úspěch. Začala na nás padat únava, takže jsme urychleně rozdělili úkoly na večer. Žanda a Beky měly na starost vaření večeře, Míra, Heri a Hanz ochutnávání a neustálé překážení v kuchyni a děti přípravu spaní a koukání na pohádku. Po vinikajících těstovinách s kuřecím masem a sýrovou omáčkou (Díky holky!) jsme si zahráli ještě pár klidnější a jednodušších her, třeba jako připni oslíkovi ocásek (sám název napovídá pravidla), vyčistili si zoubky a šli spát. Dobrou noc!
Pomocí barvitého vyprávění dětí, půlku dne chybějící Heri
Heri
Neděle 22.10.2017
V neděli brzo ráno jsme všichni zamávali Kubovi a Pajdě, kteří museli odjet, ale pak jsme si šli na „chvilku“ lehnout do pořád ještě vyhřátých spacáků. Nakonec jsme vleže i snídali, díky tomu, že se našlo pár hrdinů, kteří nám ji donesli. Po snídani jsme chvíli relaxovali u COCONUT SONGu. S myšlenkou, že jsme kokosový ořech (vlastně KOKOFRUIT), jsme začali postupně vracet celou chatu do původního uklizeného stavu a vařit oběd – tentokrát v mužské režii. Sice jsme byli ještě plní od snídaně, ale výpečky s bramborami tak krásně voněly, že jsme je s chutí zbaštili taky. Pak následovalo jen předání chaty, pláštěnkový přesun na nádraží do Nového Města a odjezd vlakem zpět do Žďáru.
Beky
< Zpět do kronik | Galerie Fotek
