Expedice Kladské pomezí, aneb kešky nám Jdou k duhu

Pátek 28.9.2012

Jít k duhu je klíčovou aktivitou společného projektu čtyř spolků dětí a mládeže (A-TOM, Liga lesní moudrosti, YMCA v ČR a Duha) s názvem Činy mluví aneb Cesta k odpovědnosti–odpovědnost za sebe sama i za druhé skrze prostředí neformální výchovy (CZ.1.07/1.2.00/27.0056). Celý je realizován v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK).

Účastníci z DUHY a. z.: Gogo, Katysh, Krči, James, Poky, Puma, Pitris, Mates, Smolda, Soník,Míra, PasťaV pátek jsme se sešli na nádru a zaplatili peníze.Po chvilkovém čekání jsme šli na vlak. Nastoupili jsme do vlaku. Cestou nám vedoucí rozdalipapíry s QR kódy a tajenky. Ty jsme vyluštili. Třikrát jsme přestupovali. Nevím, kde všude,ale určitě, to minimálně 1 bylo v Poděbradech. Tam totiž byl 1,5 hodiny čas. Ten jsme trávilirůzně. Já, Poky, Krči a Mates jsme šli najít Kaufland, ale našli jsme jen „mobilní Penny“. Přidalším hledání jsme obešli celé Poděbrady a vrátili se těsně před ostatními. Do odjezdu vlakuzbýval ještě čas, a tak jsme hráli Pitrisovi hry. Poté už jen na vlak a do Náchoda!!!V Náchodě nás přivítala 1 vedoucí z Modré střelky, která nás odvedla na jejich základnu.Cesta byla: do kopce, do kopce, do kopce, do kopce, do kopce, z kopce, do kopce, dokopce. Na základně jsme se pozdravili s Modrou střelkou a šli se ubytovat. Potom jsme hráliseznamovací hry, až do doby příchodu „anglických cestovatelů“. Ti nás téměř bez nátlakupřinutili se k nim přidat a rozdělili nás do skupin. Následně nám dali první část zprávy, kteránás měla dovést k pokladu. Všechny části zprávy nebudu popisovat, protože by to bylo namoc dlouho, takže řeknu jen že jsme šli kolem pramene Idy, což je místní minerální voda,ve které jsou opravdu bublinky, a kterou si můžete zdarma načepovat do kanistru. Nakonecjsme došli na Jiráskovu chatu (všichni pohromadě, až na skupinku, ve které byl Soník – tadorazila s cca hodinovým zpožděním) a tam jsme našli „cenné artefakty“ a dali si skvělýguláš. Když jsme byli všichni najezení, vydali jsme se k pevnosti Dobrošov. Před tou jsme hálihop-skok a tučňáčky. Poté jsme šli dovnitř. Tam jsme hráli hru hledání svíček dané barvy. Zato jsme dostali zprávy k dalším „cenným artefaktům“. Největší zážitek byl, že jsme potom šliúplně dolů do pevnosti a tam jsme šli chodbou cca 2 km dlouhou (někteří nejmenovaní sebáli). Potom jsme šli bunkrem a zamysleli se nad tím, co pro nás znamená náš oddíl. To, cojsme vymysleli jsme následně napsali na papír.Pak už jsme šli jen z pevnosti na základnu a spát.
PS: tato kronika je psána z doby mezi začátkem akce a cca 2 ranní v sobotu (tzn. Není jen napátek XDDDDD)

Pasťa

Sobota 29.9.2012

Ráno: vstávat v osm hodin není příjemná záležitost to víme všichni.

Myslím si, že nás velice zaujalo, že když se řeklo, v 9:⁴⁵ odcházíme,opravdu v9:⁴⁵ se odešlo, přestože polovina lidí byla v chatkách.

Po bohaté snídani jsme vyrazili na vlak, kterým jsme dojeli do Teplic.

Zarazilo nás, že za vstup do teplicko-adršpachských skal se musí platit, pro nás to asi neplatilo, protože jsme stejně nic nezaplatily. Naším cílem ve skalách bylo najít kešku spadající pod projekt JÍT K DUHU aneb geocasching pouze pro duháky. Zde se skvěle uplatnil Soníkův zápal pro tuto aktivitu- šel přesně podle GPS až do té doby kdy zjistil, že má odchylku cca. 13m-závěr je takový kešku našel James cca. 13m od místa kde hledal Soník.

Přejít skály nebylo až tak jednoduché jak jsme očekávali…po úmorné cestě která nevypadala že by zrovna jen tak chtěla skončit jsme došli k celkem novým schodům-při pohledu zpět jste mohli spatřit tabulku s nápisem "Zákaz vstupu turistické stezky a chodníky jsou neschůdné". Další část stezky už byla celkem v pohodě stručně popíši místa která jsme viděli: Velká vyhlídka, skalní kapli, Velký vodopád, Malý vodopád.

Náplní večerního programu byla výroba skupinkových novin dokumentujících vše co jsme viděli a zjistily…, pak zpívání, hraní her a spát…

připomínky k textu na: http://www.facebook.com- Martin Smolík

Smolda

Neděle 30.9.2012

Ráno jsme, jak už bývá dobrým zvykem, vstali a šli si vyčistit zoubky (většina).

Potom následovala snídaně a balení. Někteří nešťastníci (chatka č. 1 (ti, co psali všechny kroniky)) museli umývat nekonečné množství nádobí v kuchyni. Po tom, co si všichni dobalili (ano, čtete dobře, VŠICHNI to stihli do předem určeného času) jsme se odebrali na nekonečně dlouhou cestu na bus a jeli do obce, jejíž název mi není známý.

Odtud jsme šli do Babiččina údolí (https://picasaweb.google.com/brezoleum/ExpediceKladskePomezi#5794597088106003746) , kde jsme byli provedeni bývalým obydlím babičky B. Němcové z Babičky B. Němcové. Cestou jsme se zastavili u sochy, kterou jsme se snažili napodobit (sami se můžete podívat, jak to dopadlo: https://picasaweb.google.com/brezoleum/ExpediceKladskePomezi#5794597175112236130 ) Pak se šlo na další DUHOVÝ poklad (poklad BU) – opravdu originální název. Teď mně tak napadá lepší název pro ten poklad – „POKLAD BABIČČINA ÚDOLÍ“.

Dále jsme se odebrali k zámku, kde jsme si dali to, na co jsme se těšili celý den  - (kdo to ví?) (POZOR!!! Kdo zavolá do patnácti minut získá navíc druhou sadu zcela zdarma. Akce platí do vyprodání zásob!!!).

Potom jsme šli, po náročném víkendu, na vlak a s PLÁČEM ;) jsme se rozloučili.

Pak už jenom „tuduntudun       tuduntudun“ a hle, ŽĎÁR NAD SÁZAVOU stojí na cedulce nad perónem.

Tak ahoj, příště.

Sony

< Zpět do kronik | Galerie Fotek

• Odkazy na webu:
• Jak sbalit batoh
• Stopy
• Kurz jízdní řády
• Kurz mapy

• Odkazy na netu:
• Duhový zpěvník
• Jízdní řády
• Žďár nad Sázavou
• Google