Dejvidova planeta v Meziříčí, aneb mravenci v Šebeni, kámo

Účastníci: Beky, Big, Domča, Gog, Heri, Katysh, Kubula, Míra, Pasťa, Persy, Rajky, Rudík, Žanda

Pátek 25.1.2013

Jako obvykle jsme se sešli na žďárském nádraží, odkud jsme započali naši další cestu po Galaxii. Po chvilce cesty vlakem jsme se dostali na tajemné nádraží, kde jsme různými krokolomnými cviky a posunky dokončili naši cestu a přenesli se na Dejvidovu planetu. Na Dejvidově planetě bylo poměrně dost chladno, takže jsme se nezdržovali nějakým okouněním a hned jsme vyrazili přímo do našeho teplého příbytku.

Domorodci nám připravili malou, trochu zapadlou chaloupku, která byla pro naši výpravu tak akorát. Poté ,co jsme ji trochu prošmejdili a vybrali si nejlepší místo na spaní, jsme usedli ke společné večeři. Každý měl nějakou super sváču od maminky, takže jsme si krásně pošmákli. Po večeři nás čekalo promítání skvělé show Dejvida Koprfýlda, která byla naprosto úžasná a strhující, plná skvělých triků. Po kulturním zážitku domorodě civilizace jsme již pořádně vybaveni na chlad opět vyrazili ven si zahrát s Gogem a Mírou noční hru a přitom prozkoumat okolí. Hra byla opět super, ale všudypřítomná zima byla opět neúprosná, takže jsme chtě nechtě museli vyrazit zpět k chaloupce.

Po příchodu jsme si zahráli pár her pro zahřáti a pobavení, poslechli pohádku a šli spát.

Heri

Pátek 25.1.2013

Sešli jsme se na nádraží odkud jsme začali začali cestu galaxií.Za krátkou dobu jsme byli na neznámém nádraží kde jsme se cviky přenesli naplanetu Dejvida. Byla tam velká zima a tak jsme se odebrali do chaloupky kterou nám připravili místní a pro nás  byla perfektní.Poté co jsme se ubytovali tak jsme se šli  na svačit.Pak jsme si pustili video plné kouzel Dejvida Koprfílda.Pak jsme šli hrát večerní hru a poté jsme se odebrali ke spánku.

Rudík

Sobota 26.1.2013

Probudili jsme se do krásného zimního dne, za okny byla ještě tma a přes zataženou oblohu nebyla vidět jediná hvězda. Bylo 7 hodin a my jsme se museli rychle vypravit na nádraží. Přesto jsme stihli skvostnou snídani ve formě švédského stolu - každý měl na výběr mezi salámy, sýry, máslem, zeleninou, jogurty a nebo nutelou. Po výtečném hodování jsme si začali balit batohy. Času nebylo nazbyt a tak jsme museli být co nejvíc v pohodě, kámo, aby nenastala panika.

Tahle kámovská pohoda nám vydržela až zhruba na nádraží. Tam jsme zjistili, že GPSku, tolik potřebnou k nalezení 3. duhové kešky, jsem frajersky nechal v domečku. V tu chvíli i Katysh přestala být v pohodě (kámo). Naštěstí vše zachránil Míra se svojí GPS i se satelitními mapami v telefonu. O chvíli později jsme zjistili, že nám tak trochu chybí voda na vaření párků. Což nás moc nerozhodilo, protože zima a všude spousta sněhu, žejo kámo. Pak nás ale napadlo, v čem vlastně ten sníh rozpustíme, když i kotlík zůstal v domečku? Nedalo se nic dělat, vlak už se vynořil ze zatáčky, tak jsme si párkrát řekli, že se to nějak udělá, kámo, a nastoupili do něj.

Po tradičním důkladném otestování WC (mám dojem, že děti před každou jízdou v Regionově nebo RegioShuttlu vypijí dohromady tak 1000 litrů vody, jen kvůli tomu úžasnému záchodu), jsme vystoupili v Křižanově. Uklouzanou silničkou jsme šlouzali směrem do Jívového. Cestou jsme hráli dračák, moderní dračák, majnkraftčák a další -čáky, klouzali jsme se a hráli schovávací a tipovací soutěž. Po pár kilometrech jsme dorazili přes Jívové až na začátek naučné stezky Šebeň. Tam nám Beky, Kubula, Pasťa a Žanda pověděli pár zajímavostí i životě mravenců. Věděli jste třeba, že mravenci si během svého života předávají zkušenosti a mohou měnit svá povolání? Po společné fotce jsme pokračovali dál, Míra nažhavil svou GPS a začali jsme hledat duhovou kešku.

Jsi z jiné dužiny a chystáš se na hledání této kešky? Pak pokračuj na [2]. Pokud ne, čti [1].

[1] Podle nápovědy jsme měli hledat místo hodování kamenožrouta. V celém lese jsme odhrabali snad všechny větší kameny, ale keška nikde. Nakonec Pasťa našel jedno ideální kamenožroutské sousto a když jsme posvítili do dutinky pod ním, opravdu tam byla malá plastová krabička! S využitím síly paží i síly fyziky (F1*d1 = F2*d2) jsme se snažili kámen odvalit, ale neúspěšně - byl přimrzlý a nebo snad zabetonovaný. Zkoušeli jsme se ke kešce prohrabat, napadlo nás, že kolem kamene rozděláme oheň, ale to se zase nikomu nechtělo. Až přišel Big a "s rykem tak mocným, že stromy se ohýbaly a lámaly na míle daleko, vytrhnul skálu ze sevření ledového a odhodil ji švihem takovým, že na nebi jak létavice zazářila". Ale my víme, že jsme mu ten kámen uvolnili, žejo. A byla tam! Duhová keška, kterou jsme našli jako druzí. Před námi byla jen Duha SVČ z Nového Města. Zapsali jsme se, kámen zase přiklopili a zamaskovali ho, takže teď byly všechny kameny v lese odhrabané, jen ten s keškou byl zaházený sněhem. (Pokračuj na [2]).

[2] Prošli jsme lesem a začali hledat místo, kde si opečeme párky. Na kraji dalšího lesa Rajky se Žandou rozdělali oheň, Míra vytáhl svůj příruční gril a začali jsme si vyrábět vynikající hotdogy. Když jsme všechno snědli a ohřáli se, opět jsme zamaskovali okolí a vydali se znovu na Křižanovské nádraží. Do odjezdu vlaku nám zbývalo ještě hodně času, a tak jsme si v hale zahráli pár dalších her. Po příjezdu zpátky do Velmezu jsme hlasovali, co budeme dělat dál:

a) jít se podívat na zámek a dozvědět se něco zajímavého
b) jít mávat na dálniční nadjezd na projíždějící auta

Hlasování dopadlo přesně tak, jak asi předpokládáte - vedoucí v počtu 5 ks hlasovali pro možnost a), děti v počtu 8 ks hlasovaly pro možnost b). Nezbývalo nám tedy nic jiného, než se podřídit většině a jít se podívat na zámek. Tedy až poté, co zamáváme na pár aut na dálnici. Cesta na nadjezd byla dlouhá a hlavně do kopce, takže děti své volby asi litovaly. Ale řidiči byli veselí, mávali a blikali na nás, kamioňáci troubili a děti měly radost. Odejít jsme se rozhodli až poté, co od nedaleké benzínky vyjel policejní Passat, který neblikal ani netroubil a hlavně jeho posádka nevypadal příliš vesele. Okolo židovského hřbitova jsme došli k zámku, který byl taky zajímavý, to je asi vše co o něm vím, ale můžete si o něm přečíst třeba na Wikipedii.

Už docela utahaní jsme se vrátili do domečku, kdo měl, tak šel utratit své kapesné do Penny a mezitím Katysh s Bigem uvařili večeři, kterou bych nazval "těstoviny se vším". Byla tam spousta cibule, kuřecí maso, všechny druhy zeleniny, fazole, česnek, provensálská omáčka, kečup a bylo to vynikající! A po večeři přišel zlatý hřeb večera - kouzelnická show. Každý z malých i kouzelníků předvedl své připravené kouzlo, ať už bylo s kartami, kostkami, kouzelnickou hůlkou nebo vodou. Někoho kouzlení nadchlo natolik, že v něm pokračoval i po skončení oficiální části programu. Poté jsme si ještě zahráli hru Česko, vyčistili si zuby a při promítání fotek pomalu usínali. Dobrou noc, kámo!

Gog

Neděle 27.1.2013

Ráno mě ze spánku probudila vůně snídaně. V kuchyni Katysh s Bigem smažili volská oka a právě procitnuvším spáčům je servírovali přímo do spacáků. Promnul jsem si oči a střešním oknem jsem uviděl kus ocelově šedé oblohy. Nesmělé zimní slunce se krčilo kdesi za těžkými oblaky a jen měkké matné světlo pronikalo dovnitř zamlženým sklem a oznamovalo tak příchod nového lednového dne. Radostně jsem seběhl po dřevěném schodišti a vešel k dětem do pokoje. Zde několik dětí ještě dřímalo, zatímco jiní právě snídali. Někteří se dokonce již pustili do balení batohů.

Nastal čas úklidu. Kdo neměl sbaleno, balil se, kdo sbaleno měl, ten zametal, umýval, utíral, rovnal, skládal, zkrátka se snažil co nejvíce s úklidem pomoci. Když byla světnička jak se patří čistá a všechny naše věci si spokojeně seděly v batozích, zahráli jsme si mravenčí hru. (Nedaleký les Šebeň je totiž unikátní výskytem mravenců Formica polyctena a kdybychom tam nebyli uprostřed zimy, určitě bychom cestou viděli mnoho mravenišť, ve kterých tito pilní tvorečkové žijí.) Při hře soupeřili černí a rezaví mravenci a snažili se podojit co nejvíce mšic v sousedním mraveništi.

Po hře jsme si již vzali batohy, rozloučili se s domečkem, ve kterém jsme strávili krásný víkend a vydali jsme se směrem na náměstí. Na oběd jsme šli do pěkné místní pizzerie s příjemnou obsluhou a vynikajícím jídlem. Pizzu jsme si objednali podle chuti a zapili ji klasickou žlutou ZONkou. Byli bychom se v restauraci rádi zdrželi déle, ale čas se nachýlil a my jsme museli odejít na nádraží, abychom stihli vlak do Křižanova. Cesta moderním vozem Regio-Shuttle RS1 utekla jako nic a už jsme stáli na peronu křižanovského nádraží. Osobní vlak Vranovice - Žďár nad Sázavou přijel za pár chvil a odvezl nás domů.

Ve Žďáře nás přivítal padající sníh a ty šťastnější z nás také rodiče, kteří pro ně přijeli nebo přišli na nádraží. My ostatní jsme se po rozloučení odebrali k domovu po svých. Byla to krásná akce, na kterou budeme všichni dlouho a rádi vzpomínat.

Budu se těšit zase někdy,
-(omlouvámSeZaGramatickéChybyČeštinuJsemNemělUžDlouho)Míra-

Realizováno v rámci projektu OPVK CZ.1.07/1.2.00/27.0056 Činy mluví aneb Cesta k odpovědnosti.

< Zpět do kronik | Galerie Fotek

• Odkazy na webu:
• Jak sbalit batoh
• Stopy
• Kurz jízdní řády
• Kurz mapy

• Odkazy na netu:
• Duhový zpěvník
• Jízdní řády
• Žďár nad Sázavou
• Google