BŘÉZOLEUM

"Nebýt na síti znamená být mrtvý. A já chci žít!"

Pokus o proniknutí severovýchodním průjezdem do kořenné země Cipangu, kde zahynul Henry Hudson, hledající v končinách velkého zálivu, po něm nazvaného, nebo cestou přes severní pól z Tichého oceánu, a nebo po stopách ruských kozáků objevitelů s blouděním v polární sibiřské oblasti. Ano, takto nás cestovka Cik Cak lákala na tuto zatím poslední víkendovou akci. Realita byla však jiná, místo polární expedice, ze Žďáru odjela skupina složená z parodie na Sněhurku, pár trpaslíků, Mne a nakonec z několika (jednoho) Rakváče (později se přidal další ale nebudu předbíhat) . Už to, byla záruka toho, že se rozhodně nudit nebudem (i když s Cik Cakem nikdo nikdy neví…). Něco po čtvrtej hodině popolední sme nastoupili do autobusu směrem Studnice, který nás dovezl přímo na místo odkud sme to měli k chalupě co by šutrem dohodil. Po té, co jsme došli přímo k obytnému zařízení, jsme se zabydlili, vybalili a sme byli Frantiseksonem Nadvornikem (jedním z rakváčů J) uvítáni na Islandu a ihned pověřeni prvním úkolem: postřílet vlky a spočítat Losy (či Laně jaxe jim pracovně říkalo, bylo nám to ale jedno - vysoká jako vysoká, ne???). Po sehrání první hry jsme byli posláni naštípat dříví. (v tuto chvíl i jsem si poprvé položil otázku, jestli nás sem Emysh nepozvala pouze jako levnou pracovní sílu…) Když sme skončili se štípáním dříví, navrátili sme se opět do našeho útulného obytného zařízení, kde sme po dlouhém snažení, zprovoznili kotel, krb i kamna. Večer sme z valný většiny strávili sezením u krbu a dodatečným sledováním Prásku. No myslim, že se potom už nic zajímavýho nedělo a taxme šli spát. Druhý den sme se probudili okolo šestej ranní, následovalo postupný probuzení fšech, pár partiček karet - tušim že byla jen jedna ale takhle to vyzní líp, ne? No prostě sme se potom nějak dokopali k tomu, že sme se umyli, voblíkli a nasnídali. Po snídani nám Frantisekson přečetl něco o Hudsonově výpravě na Island a my se nadobro rozhodli, že raději zvostaneme u toho, že sme Sněhura, trpaslíci a sem tam nějakej rakváč samozřejmě. Po snídani sme čekali na zb(l)ytek týmu - novýho rakváče. Po té, co se dostavil i on, jsme mohli vyrazit. Razili jsme přes louky, ledovce, horské potůčky ale i sopky se podepsali na tamním teplém klimatu… No, jelikož si toho moc z cesty nevybavuju, řeknu jen to co mi utkvělo v paměti:

1. šli sme ze Studnice do Odrance a z Odrance na Škarkov - to je zřícenina…
2. nad Odrancem sme měli pauzu na oběd, kde se řešilo jen to, zda je chleba erární nebo něčí…
3. padla spousta narážek na rakváče, fosílie a Bu, bu, bu ,bu Bushe
4. ještě teď se divim, jak snadno mě přinutili k tomu, abych sepsal tuhle *kroniku*
5. pamatuju se taky na to, jaxme se zastavili v Daňkovicích na druhým pozdním obědě…
6. z Daňkovic sme šli do Sněžnýho, kde sme nafštívili Bonsajovou zahradu a v Bonsajový zahradě sme natrefili na Šéfovou s famílií
7. v cukrárně sme měli všicí aspoň jednu zmrzlinu (spíše ale dvě) a pokud se nemílím, rakváči neměli (asi kvůli obavě z infarktu či co)
8. po pátej odpolední sme už byli všicí v chaloupce a pěkně sme odpočívali

Tak to by bylo k výletu a můžu popisovat události po návratu. Po tom co sme se vrátili, pustili jsme rádio, to byla zásadní chyba, vychrlila se na nás Frekvence 1 - rakváčský radio číslo jedna, špička mezi fosíliemi, nevydržel sem nátlak a přeladil na jinou stanici, to byla ale chyba. Ozvalo se tam totiž radio Metuje. No abych to zkrátil: asi po deseti minutách poslechu sme uznali, že budeme ladit znova doufaje, že tohle byla poslední radiová stanice pamatující dobu ledovou.l měli sme štěstí, narazili sme na radio Vysočina, který už se dalo poslouchat, a tak sme ho tam nechali. Tím skončila kapitola s rádiem a začala hra "Zavolej svého Oskara." První obětí byl Břéza. Když jsme mu volali poprvý (volala Emysh) zdál se být ještě celkem nadšenej, když sme volali podruhý (volal sem Já) byl zjevně eště víc nadšenej než předtím, tázal se sic, jestli jsme všichni v pořádku, ale poté, co nám Big ukazoval vocas - SobíJ(alespoň si myslim, že to byl sob, všichni tvrdili, že je to pes ale byl to určitě sob) - sme nevy drželi a div sme se smíchy neváleli po zemi (jako rakváči, či fosílie J). No, vysvětlil sem Břézovi, co to znamená bejt rakváč a dotelefonovali sme. Párkát sme eště volali Máselnici, Gogovi a opět Břézovi - zkrátka krátili sme si čas pruzením lií přes telefonJ. Následovala hra na soudce a po ní sme se více vědecky koukli na nějaký ty přísloví. Toť asi celá náplň sobotního večera. Ráno nás docela drastikým způsobem vzbudili rakváči a taxme si moc nepřispali (budíček byl okolo devátý). No, potom sme se už jen dopravili do Novýho Města, vokud sme po nějaký době vodjeli vlakem do Žďáru.

A to je konec přátelé, tádýdádýdá...

Eště pro upřesnění: Rakváč - osoba, těsně nad hrobem, mající parte v kapse a závěť pod polštářem.