Velikonoční ostrovy

Rapa-nui

aneb výprava za ztraceným písmem stavitelů Maoi

(část druhá - neděle a pondělí velikonoční)

Neděle byla ve znamení her, protože se všichni na poslední chvíli snažili dostat co nejvíce kartiček vedoucích k té správné Maoi, která nás tou dobou již sledovala od dívčích záchodů - toho času též umývárna a zadní trakt kuchyně. Předtím jsme si ale za kloboučky vyfasovali domácí práce na příští dva dny (od podlahy po boty). Jak jsem ji napsal a zaznamenal, hráli jsme rozličné veselé lidové hry k očividnému podivu místní mládeže. Asi už dost dlouho neviděli nikoho na svém hřišti hrát kuličky a ještě dost dlouho neuvidí někoho hrát francouzský Petanque. My se ale skvěle bavili u těchto podivností stejně, jako u oblíbeného baseballu a fotbalu. Ten bral i některé místní Obyčtováky. Zkrátka každý vyhrál něco, modží myslím o něco více :-) Pak jsme začali konečně řešit, která socha skrývá ztracené poznámky k vyluštění starodávného písma, dokud byly obě skupiny v plném počtu. Kdo vyhrál? Řádné drama - úspěšní byli všichni, tedy obě badatelské skupiny (ale byly to nervy !). Potom ještě závěrečná partička baseballu (Zoui si naposledy užil svou památnou první metu). A teď už nás museli opustit velikonoční teroristé (tti a Máslo - jela hledat jiný bezpečný úkryt, asi věděla proč). Baseball byl pak už poněkud nezáživný, tak jsme si hráli na idioty a jinak postižené. Kdyby někdo tvrdil, že v Obyčtově byla Duha pro postižené, asi by se mu dost těžko odporovalo. Malé příšerky (holčičky se nehodí, Zlesi je ostatně chtěl nechat po telefonu eliminovat za ranní budíček) pak v obdobném duchu pokračovaly večer a z Břézy udělaly mimino. Zprvu ho terorizovaly, později se o něj snažily pečovat, ale bolelo to prý oboje stejně. Prý byl tlustý a smrděl (po otci - prý Míra). Já byl matka - vážně nevím, kde jsem k tomu přišel. Pak už nám (nebo aspoň mě určitě) únava zavřela oči.

Velikonoční pondělí jsme ráno vstali, ... . To vás asi nezajímá, že? (I když to samo o sobě byla dobrá zpráva po těch čtyřech dnech). Zkrátka jako ani v dny předešlé nám to nedalo a zlákal nás čerstvý vzduch. Byla to velikonoční pohoda se vším všudy: slunce, louka, rozkvetlý podběl (však si jej natrhali někteří plné kloboučky). Pak lehká motavost po válení sudů a příjemný Obyčtovský potok. Smůla holek byla, že právě u tohoto potoka byla hromada nařezaných proutků. To mě ,ani Bigovi nedalo, takže o půl dvanácté bylo už dvakráte osm proutků spleteno a tradici učiněno zadost. Nevím, jestli s námi ještě holky na Velikonoce někdy někam pojedou. Aspoň že jsme měli k obědu všichni vejce natvrdo s čočkou a kusem točeňáku. No a na konec už samozřejmě jen gruntování, uklízení, pulírování, zametání, umývání, .............

Takže vážně super akce! Smůla, kdo tam nebyl!

napsal Sova

ZPĚT