Sraz byl neobvykle pozdě – v 18 v klubovně, návrat do 22. hodiny, což znamenalo, že to bude dost noční akce. Sešlo se poměrně dost dospěláků, to aby se ti naši darebáci v pekle tak nebáli. Po uvítání jsme se úplně všichni rozdělili do týmů a to dost neobvykle. Každý si potmě vytáhl z kotlíku jeden ze tří druhů bonbónů. Poté si mohl vyzkoušet svůj čich, případně chuť a rozlišit, do kterého týmu patří – k Bonparům, Slávistům či Tofíkům. Většina to zvládla, jen Jonis neznal bonbóny Slávie. Pak dostal každý tým sadu kartiček s písmeny a z nich měl složit nějaké slovo. Když kartičky otočili, byla zde popsána další trasa. Všichni správně došli k pramenu Klafar. Tady už na nás čekal Gogo a vysvětlil další úkol: každý v týmu dostal sirku, celý tým pak jednu krabičku a svíčku. První měl zapálit sirku a připálit dalšímu.Touto štafetou se plamínek měl dostat až ke svíčce. Napoprvé se to podařilo jen Tofíkům, ostatní měli ještě šanci na dalším stanovišti – u lípy, která jsou vlastně javory. Tady už se to povedlo i ostatním, i když v silném větru měli dost stažený půlky. Nový úkol zněl: než přijdeme k dalšímu křížku, připraví si každý tým nějakou Novambu. Tu také všichni u křížku před remízkem předvedli. Protože tanečky měly úspěch, zopakovali jsme jejich nové verze u dalšího křížku před Starým dvorem. Odtud až k dalšímu křížku jsme měli všichni mlčet. Tenhle úsek trasy byl dost tajemný. Ještě tajemnější to bylo, když jsme vkročili do lesa. Tady už na mnohé padala tíseň a zvláště proto, že jsme očekávali každou chvilku slíbené peklíčko. Big na Adamově kopečku všechny sešikoval do sevřeného tvaru a určil, že můžeme používat jen dvě slova – brambory a uhlí. To jsme si pokecali!

A pak to přišlo!!! V dálce zářily ohně, jeden z nich přímo na silnici. Tak a je to tady. Peklo! A fakt. Bylo. V chaloupce PEKLÍČKO jak z pohádky: dýmající vohníčky, smrádeček, bordýlek, krvavý klacky, ohlodaný kostičky nějakýho človíčka a v kotlíčkách vopravdickej gulášek! A opravdický ČERTI – jeden u ohně vaří gulášek, další chrápe někde v koutě a třetí – ten na nás hupnul snad rovnou ze střechy. No krása, paráda, nádhera! A blekotali: “Gulášek, gulášek, gulášek!” Komunikace s nimi byla obtížná, ale gulášek nám vnutili, do lesa nás vyhnali a trochu nás potrápili. A pak se zjevila kostra. Živá – mrtvá. Jeden z čertů propadl hysterickému záchvatu. Ječel jak pominutej! Někteří z nás se teda dost báli, někteří si to vychutnávali, prostě každý si přišel na své. Chvíli jsme ještě dováděli, ale pak se čerti ztratili, tak jsme ten jejich chlívek uklidili a najednou, kde se vzali, tu se vzali – Břéza, Emyš a Johny! Prý šli náhodou kolem… Když jsme všechno uklidili a uhasili ohýnky, vydali jsme se k domovu. Prošli jsme kolem jezírka a potom odbočili k Dolinkám. Do dvaadvacáté hodiny jsme to stihli tak akorát. Myslím, že nám nikomu nevadilo, že jsme se neúčastnili petardového běsnění ve Žďáře, ale naopak jsme byli rádi, že jsme navštívili jedno takové docela normální PEKLÍČKO. -big-