úvod: Rozhodl jsem se, že dám pár řádku pro ty, co si nechali Štenici ujít...tak se pozorně začti a snaž si alespoň částečně představit, jak to tam bylo super!

k věci:Už když jsme se sešli před klubovnou, tak bylo jasné, že to bude akce výjimečná! Sešlo se spoustu malých a nových dětí a všude byl zmatek a tvůrčí atmosféra! Během chvilky, kdy to Zlesi celé organoizoval, za pomoci Biga, Emy a mě, nic nebránilo nadšení vyrazit! (teda, pro jistotu jsem si děti očísloval, abychom měli pořád všechny...) A tak hurá na Štenici. Zajímavé bylo, že šéf akce, Zlesi s námi nešel...a ani jeho pravá ruka! Zůstali jen dvě levé - já a Ema. Takže hurá na Hamry! (tam jsme nemohli bezpovšimnutí nechat kolotoč a tak jsme se párkrát pořádně "sjeli" - jen děti do páté třídy, ti starší jsou už rozumnější a něco váží ...já jsem kategorie "rozumnější", Ema kategorie"něco váží":))
A pak jsme dobloudili postupně až k lomu a tam, světe div se, stál Zlesi a hromada bagáže, kterou tam údajně sám nanosil ze strašné dálky ( takže jsme mu to věřili ...určitě to bylo minimálně 10 km a musel u toho projít strašně překážet a plnil úkoly...) No nic, hlavně, že jsme se sešli. A začalo se kramařit. Hurá na dřevo! Hurá stavět stany! Každý dostal úkol a zodpovědně se s ním popral... protože dřeva byla hromada a většina stanů taky bezpečně stála ( jen Zlesi, myslím, měl nějaký problémy s délkou...tu mu přebívalo, tu zase zkrátit...)
A po práci hurá na zábavu, některé svrběla ruka jistě už několik týdnů dopředu, jak se těšili na oblíbenou štenickou šiškovou válku! A tak jsme se do toho vrhli po nose a někteří si ho dokonce odřeli ( jako třeb Káťa (Pokémonka - pro Emu, aby věděla, kdo je kdo)) Dlouho jsme se proháněli lesem, mnoho hrdinů padlo pod palbou šišky a mnozí se vydobili slávu, ale nakonec jsme všichni spokojeně opustili zdrávi bojiště a vzdali se vstříc dalšímu úkolu. Čekaly na nás stanoviště, kde se prokazovala "zlesácká dovednost". Já byl u vzduchovky, další stanoviště jsem neviděl, ale o vzduchovce mohu říct, že se odhalily skryté talenty Luciš a Káti, které chodili(dí) do střeleckého kroužku - všem se líbila představa, že střílí ve škole v tělocvičně:)
Teď si nejsem jist, zda to bylo po stanovištích, ale určitě jsme se vydali ke studánce pro vodu...směrem tam pohromadě, tam jsme u drhnutí kotlíků zavzpomínali na: " Emo, ty hnusná Emo!", a po dvojicích hledali cestu zpět. Big nevěřil, že se všichni štastně vrátí, ale dokázali to! Jsou šikovní! ( ale někteří měli co dělat...proč Pitríš s Johnym přišli poslední? Že by?:))JO, vzpomněl jsem si, že když jsme drhli kotlíky ( teda Big a Ema - díky, díky...), že to bylo až po večeři. Tedy po stanovištích byla čočka se "štenickým buřtíkem"! Letos se vsázelo na buřtové "sprejerství" - kdy se do buřtu vyrývalo vlastní jméno, další taktikou bylo hodně koření ... opravdu hodně! A nakonec byli všichni spokojení, najezení a každý vyhrál!
Když jsme se dotrousili od studánky, tak přišla na řadu hra "chodících individuí", kdy se šlo po jednom za sebou lesem mlčky jeden druhého na dohled v řadě za sebou...cílem bylo se neztratit a projít celou trasu - nepovedlo se. Ač jsme to zkoušeli vícekrát, vždy se chybička vloudila. I tak to bylo fajn a nebojím se napsat, že Big z toho byl nadšen!
No a pak bylo v plánu jít spát, dětem se nechtělo, seděli u ohně a najednou kde se vzala tu se vzala. Lištička malinká a přítulná. Zalekli jsme se a nepustili ji přisednout k nám k ohni. Tak mlsně chodila kolem. Radši jsme poslali děti spát..a dobře jsme udělali. Protože pak spolu s johnym začali "bojovat" o buřtíkz, které se valely kolem ohně. Jednou získala liška, jednou zakousl Johny.(slintal, stejně jako liška a oba vypadali spokojeně). Radši jsem šel spát...

... a jak to bylo v neděli se dozvíš někdy později... Břéza

ZPĚT