VÍKEND PLNÝ ZÁŽITKŮ ANEB  POČASÍ NESTÁLO ZA NIC

12. - 14. LISTOPADU 2004

AKCE SE ZÚČASTNILO SEDMNÁCT OTUŽILÝCH ODVÁŽLIVCŮ: Žvý-kačka, Belzezub, Tomcat, Míra, Mysha, Saya, Katysh, Poky, Honzís, Lucyš, Zouby, Černítko, Hormlová, Rosi, Johny, Bassur, Big

Začalo to klasickým pátečním spěcháním a balením na poslední chvíli (to u některých poděsů), případně klidnou a promyšlenou přípravou dlouho očekávané akce (kéž by u většiny!). Páteční počasí jakoby vůbec nepatřilo do kategorie listopadových plískanic, ježto bylo neskutečně teplé a slunečné (Big to asi s tou objednávkou přehnal..). A to nám rosničky věštily zimu a déšť. Pcha!

Sešli jsme se jako obvykle u zadní pokladny žďárského nádraží a Big všem po příchodu a vybrání peněz nabídl červený, žlutý a zelený popcorn. Jakbyne? To si totiž každý mohl zvolit, kam by chtěl dojet - červená: do Přibyslavi, žlutá: do Hesova, zelená: do Stříbrných Hor. Výsledek? Celkem s přehledem se zelenalo! Takže jsme zakoupili patnáctkrát Stříbrné Hory a cupitali na perón. Až ve vlaku se Big svěřil Břézovi, že zapomněl na Euru... Uvelebili jsme se v nejvyšším patře patrového vagónu a očekávali příchod průvodčího, zatímco  Mysha, Lucyš a Saya schovávali Euru pod sedadlo. Zbytečně! Průvodčímu se asi nechtělo šlapat schody, tak jsme mu vystoupili bez kontroly.

Nádherné podzimní počasíčko, duháci v nádherných zářivých bezpečnostních vestách a s nádherným pocitem, že se nám nemůže nic pokazit. To si ale nemyslel labrador RON rodiny Zvolánkových se Stříbrných Hor, jelikož na něj přišly chutě a přilepil se na naši Eurinku. No, nejdřív se nezávazně očuchávali, ale když jsme viděli, že mu jde o víc, Břéza a Johny se mu násilím snažili radovánky zmařil. Dobře si vzpomínáme, jak jsme nevinně takhle zavedli daleko od domova jeden psí páreček na Mitrov..... Leč snaha marná, příroda silná. Za vesnicí jsme po několika pokusech sejmuli vodítko Euře a zatáhli smyčku Roníčkovi.... Nééé, nic se mu nestalo, jen jsme ho odvedli k páníčkovi. No, nebylo to tak lehké, nikdo se k němu neznal, tak jsme ho prostě chtěli šoupnout za první vrátka a zmizet. Ale došli jsme až ke skutečným majitelům a pani z toho byla tak vykukulená, že jsme jí ani nemohli vynadat.

Další cesta přes Samotín už byla ve značném šeru a na křižovatce před Macourovem už jsme blikali a svítili jak ufouni. Známé macourovské tlamy pejsků nás ujišťovaly, že jsme se tudy už něco nachodili. V lese před táborem už byla úplná tma, takže nikdo nepřehlédl nádherné bludičky světlušky. Se střídavým blikáním a výkřiky BACHA BACHNO jsme došli až do tábora. Nádherné ticho a klid, jen bublání potoka....

 Znaveni sedmi kilometry jsme usedli na lavičky pod stříšku a čekali, jak nás bude zase Big natahovat známými fórky, že zapomněl klíče doma. ZAPOMNĚL!!! No, můžete to tomu staříkovi mít za zlé??!! Jelikož ale měla ještě přijet Katyš s Pokym po domácích oslavách, zavolali jsme jim , aby klíče přivezli. Zatím jsme si rozdělali ohýnek, povečeřeli, poseděli a pohráli si se svíčkama... No a už tu byli Pokémoni. A bez klíčů. Nějak neregistrovali, že jsme to mysleli sakra vážně. No nic, však my si vždycky poradíme. A venku bylo tak krásně. Nápadů na řešení byla spousta, ale když začala Hormlová vymýšlet svý autofórky, že by tam šlo vlízt komínem, tak jsme radši začali zkoušet všechny klíče, co kdo měl. A co se nestalo???!!! NO!!! Jo!! Fakt tam jeden, mrška taková malá, vod zahradní bedny, pasovala. Radostně jsme otevřeli všechny dveře a začali se ubytovávat.

 Teda ale na tý marodce, to byl puch, rychna, smrad, rygol, prostě hustej zápach, jako by tam něco chcíplo. Jo, chcíplo. Budiž mu nebe milostivé, byl to náš táborový potkan ALOJS! Ležel si tam u zdi u kamen, studenej, bez života. A co hůř, už si na něm pochutnávali červi. Brrrr. Hrobník Johny ho odnesl na lopatě a důstojně hodil do lesa.... A pak nastoupila deratizační a dezinfekční četa a následky vypálila ohněm. Když už to vypadalo, že srub lehne popelem, Johny přinesl kýbl vody, začal hasit a za chvíli už červíci odpluli neznámo kam.

Hezky jsme se zabydleli, rozdělali ohýnek v kamnech a zalezli do spacáků. Snad už se nic nesemele...

Pak jsme si zabalili věci na celý den, důkladně se oblékli a vstříc větru a dešti vyrazili dvěma směry: jedna skupina měla nakoupit materiál na oběd v ceně 10 Kč na osobu v Žižkově Poli, druhá skupina stejným způsobem v Havlíčkově Borové. Společný oběd měl proběhnout u pramenů Modlíkovského potoka ve 12 hodin. V době do oběda měla každá ze skupin ještě prošťourat vesnici a zjistit, která stavba je nejstarší, kolik je tam krav, kdo je nejstarší obyvatel, jak se jmenuje školník, kolik mají domů a Romů. Celkem hodně práce na takovou chvilku.

Nevím, jak prožívali trasu Bassurovci, ale Bigovci celkem bahnitě, mokře a studeně. Velmi zajímavý nález učinil Johny, který se takhle předkloní a najednou před ním parůžek. Čert ví, kde se tam tak najednou vzal... Obohaceni trofejí jsme spěchali do vesnice, protože jsme měli strach, že nám obchod zavřou, tak jako druhé skupině, která se zmohla na strohou SMS:  "geschlossen, budeme hlady". Naštěstí mají ale v Borové přece jen rozum a podnikatele, kteří podnikají i do jedenácti dopoledne. Takže si děti vymyslely, že budou péct známé hady z mouky a namažou je marmeládou. To vedoucí nakoupili kolínka a do nich ananasový kompot... A pro naše kamarády z Šunfeldu dvě pomazánková másla, aby nehladověli! Mezitím, než jsme sehnali všechny informace o vesnici, včetně informace o zavřeném obchodě, odložili jsme si batohy a DALŠÍ VĚCI do jakéhosi altánku na návsi. Když už byl čas odejít, stále nám chyběly Saya a Katysh a Mysha, které vyrazily do kravína. Asi se tam zakecaly.... Už bylo pár minut před dvanáctou, když jsme se zkolektivnili (=utvořili jsme kolektiv) a mohli jít. Ještě zastávečka v hospodě kvůli počtu domů a Romů a jdem na oběd.

 Kousek od srazu už jsme viděli kouř z ohně, tak jsme zajásali a reflexní vesty vlající ve větrodešti jen rozzářily naše očka, že bude chvilku teplíčko a papáníčko. Bassurovci už zažehli a započali s vařením  brambor, nalezených kdesi v zatáčce. My jsme jim chtěli jejich oběd vylepšit zakoupeným máslíčkem, ale ouha: máslo zůstalo trpělivě stát i se zbylými penězi v altánku na návsi! Rosi měl sice Johnymu donést batoh, ale o másle nebyla řeč. Po jakéms takém poobědvání i druhé skupiny  - hadi byli znamenití  a kolínka jakbysmet - jsme po sobě uklidili a vydali se dvěma směry. Většina kolem Modlíkovského potoka a Big do Borové pro máslo a jak se ještě ukázalo i pro parůžek, který zůstal před obchodem....

Za nějakou půlhodinku jsme se však opět setkali v lese u potůčku  a mohli se vydat do tábora. Tady jsme hlavně zažehli v kamnech, převlékli se do suchého, ohřáli čaj a začali vařit polívku, jak jinak, než bramboračku. Mezi přípravou polívky a druhého chodu - velmi slavnostního - se udála prapodivná věc. Bassur s Katyš, jakoby hnáni tajemným hlasem, se vydali do lesa, kde se setkali s mimozemskou civilizací... No fakt! A dostali od nich dárečky, šampáňo, všechno blikalo a oni přišli úplně mimo...

Mezitím už šéfkuchař Johny začal s velkolepou přípravou kuřecích steaků a amerických brambor a to ještě mělo vylepšit pár houbiček nalezených Hormlovou. Příprava to byla fakt náročná, ale stála za to, tak jsme asi v osm večer mohli zavolat VEČEŘEEEEE! Byla fakt skvělá a všichni žasli, jak to voní a jak to je dobroučký. To si labužíme, takhle ve srubu! No a po večeři vstala Katyš a pronesla projev o tom, co se v lese událo. Dozvěděli jsme se, že ufouni byli Emyš s Pitrísem, kteří přijeli poblahopřát třináctileté Katyš k narozkám a Břézovi k svátku. Katyš dostala dort se nesfoukavýma svíčkama a šlehačkou, šampáňo, hodinky a svíčku, Břéza kluzák a čokoládu a začal MEJDAN' Každý dostal dort, byla sranda, Hormlová tančila s prskavkama a bylo to moc hezký. Zahráli jsme si ještě pár her - na poznávání zvuků a vymejšlení, jak nosit svetr. Každá skupina pak ještě sdělila výsledky svých pátrání Hormlové, která se měla jako šlechetná šlechtična rozhodnout, kde založí další město. Zvítězila Borová, protože se tam prý nekrade :-) A pak už jsme šli spát, protože toho bylo až dost. Ale někdo stejně flámoval ještě hodně dlouho po tom, co už většina usnula. Ale třináctiny se přece mají oslavit s kámošema pořádně, tak co.

V neděli se málokomu chce vstávat, natož po mejdanu. V osm tedy jen málokdo dobrovolně vylezl z vyhřátého pelíšku. Zato snídaně už lákala mnohem víc. Opět netradiční a moc dobrá: smažené bramborové placičky s povidly a marmeládou. Jenže předtím se ještě musel sníst chleba s máslem, což se nikomu nechtělo, jenže to bysme ho zas vezli domů jako minule i předminule. Jenže po takovým hodování bylo snad úplně všechno nádobí špinavý, tak jsme museli kromě čtyř lidí, kteří uklízeli "ložnice" všichni umývat nádobí. Přesto, že na to bylo tolik lidí, nádobí pořád ne a ne být čisté. Už bylo jedenáct a nás ještě čekalo založení města. S vypětím všech sil jsme naházeli zbytek skoročistých hrnců i nehrnců do srubu a vyrazili bleskově založit město na břeh Modlíkovského potoka podle pokynů naší šlechtičny.  Založené město je nazváno Jitřní Ráno a všichni zde přísahali, že budou mlčet a vracet se sem s láskou. Symbolicky pak vytvořili kupku ze šišek a zvolali třikrát "čest a sláva". Tak sláva, už stojí třetí město!

Potom už jsme jen překontrolovali, jestli někdo něco někde náhodou nezapomněl (samozřejmě jako vždycky zapomněl) a pak už vyrazila šlechtična a za ní průvod hrbatců k Žižkově mohyle, kde byl malý oddych na "jakooběd" a pak už směrem ke Keřkovu a na zastávku Hesov. Před příjezdem vlaku a i ve vlaku jsme ještě hráli hry na body o postup do stavů. Se třemi body postupují: Tomcat, Rosi, Katyš a Lucyš. Jediný, kdo zvítězil ve všech disciplínách byl Černítko. A v čem se soutěžilo? Běh s kotlíkem na třech prstech, obouvání bot na čas, zapamatování 10 přečtených slov a ve výdrži bez dechu 1 minutu.

Cesta uběhla jako voda a najednou byl Žďár, my stáli na peróně a stáli a stáli a nikomu se nechtělo domů. Ani do vany plný teplý vody a pohodlnýho pelíšku??!! To se taky ještě nestalo. Že by to bylo tím, že ta akce byla tak:

akční, akorátní, bezva, boží, báječná, citlivá, cestovní, cíťovka, česká, čajová, čundrací, dobrá, duhová, dlouhá, ďábelská, dílčí, extratřídní euroakce, fajnová, famózní, fantastická, geniální. gross, hukot, hustá, hezká, infantilní, imaginární, igelitová, jupí, jídlová, jedlá, krásná, kyselá, koží, kuřecí, kusmasá, ladná, labůžo, láskyplná, mlaskací, mejdanová, nenormální, nejlepší, naše, obdivuhodná, obrovská, ofouklá, plynová, pušínová, pískací, qalitní, rychlá, rodící (narodila se Katyš - před 13 lety), raková, řeřací, srandovní, slintací, sytá, šišková, šašková, šněrovací, tuhá, trampská, taková, ťapací, ufologická, univerzální, umývací, ukecaná, uřvaná, vaječná, vosková, výborná, vHorkách, Yveta a Yvona, zrzavá, zadní, zvláštní, žravá a žůžová.

Tak přesně taková byla tahle akce.

p.s. tyhle výrazy vymysleli všichni účastníci při polední přestávce pod Žižkovou mohylou 580 let a 13 dní po jeho smrti.... Tak zas někdy.                                                                   

                                                                                                                          sepsal -big-

mapka putování (mady by Johny)