Božííí Lomnice 26.-28-10 2004

Pátek

Už je to teda ňákej ted den, co sme se vrátili z Lomnice, ale i přesto se pokusím napsat kroniku. Akce byla ze všech stran originální, suprová a hlavně nazpomenutelná, tak si myslím, že si snad ještě něco pamatovat budu

Tak začneme na začátku. Byl pátek odpoledne a skoro všichni přihlášení sme se sešli na nádru u complu. Ten byl teda rozbitej a Tomcat ho furt nedokázal zapnout. Jo a taky bylo zajímavý to, že sem přišla na sraz jako první, docela dobrý, zkuste si to taky někdy. Přijdete na nádraží a nikdo nikde, co teď? No naštěstí se hnedka všichni začali scházet. Taky přišla paní Belzezubová a místo Belzezuba nám přinesla paštiky. Né, nebojte, nebyly z Belzezuba, on je měl jenom vzít na akci, ale protože onemocněl, tak s náma jely jenom paštiky. Jo a taky přišel Břéza, kterej přihlášenej nebyl, no ale hlavně on přišel jako poslední a to na této akci znamenalo, že si musí nasadit prasečí rypáček (prostě, kdo byl někde poslední, tak nosil rypáček, zkusili sme si to asi všichni). A tak to začalo. Big koupil lístek, Břéza nasadil rypouš, nasadil čepici a celej se zahalil do bundy a šli jsme na nástupiště. Teda nikdo s Břézou nechtěl jít, taková ostuda a tak šel chvíli sám Přijel vlak a druhej rypouš byl ten, kdo nasedl poslední do vlaku. To byla Hormlová a to fakt stálo za to. Vlakem sme totiž jeli docela dlouho a několikrát kolem nás prošel pan průvodčí a Hormlová se mu pořád schovávala. My sme mu říkali, že je strašně škaredá. On se pořád nasmíval. Ke konci to Hormlová nevydržela a přece jen se mu odhalila, jen obličej a ukázala svůj krásnej rypáček a dělala jako by nic. Taky sme se nikdo nesměl smát, protože bysme měli rypáček, no byla to síla. Ve vlaku sme si taky zahráli na Číňany, znáte to? Asi ne. Hormlová si koupila super hnusnej juice s příchutí červený řepy a rajčat, bleeeeee. Už ste to někdy pili? Určitě to nezkoušejte, je to pořádnej humus! Stejně sme museli každej ochutnat, jinak bysme měli rypák. No a cesta byla fakt dlouhá a před Tišnovem, jak každej víte, jsou tunely a tak sme si ještě zahráli na Makandu o Makabody a nezkazilo nám to ani to, že se ve vlaku svítilo. Přijeli sme do Tišnova, kde sme se pokoušeli najít první smírčí kámen. Ale asi nám to nikdo nepřál, protože sme nic nenašli. Pak sme měli ještě jednu šanci se zeptat, kde je Klášterní ulice, kde kámen má být. Mohli sme si vybrat jednoho človíčka, kterej by nám poradil. Zvolili jsme Rosiho, aby oslovil mladého muže, ale bohužel ten to nevěděl, páč nebyl z Tišnova, ještě aby jo, když chvátal na nádraží. Tak sme dostali ještě druhou šanci. Tu si vzala Hormlová a hned si stopla černýho bavoráka a s jeho posádkou se dlouho vybavovala. Bůh ví o čem, ale o smírčím kameni to asi nebylo, co? A už byl čas jít na bus a odjet do Lomnice. Na busové zastávce už byl pořádnej houf lidí a my přišli samozřejmě poslední. Vypadalo to, že se tam nevejdem, ale i přesto, že sme se tam nevešli, sme se tam vešli. Tam asi začaly naše první kontakty s Vlkama. No v buse asi fakt nic zajímavýho, šílená tlačenice, zafuněný skla a tělo na tělo (respektive baťoh na tělo). Bylo několik zastávek. Jo ještě tam byl nějakej trošku přiopitej chlápek a ptal se jestli jedeme NA LOMNICU. No kam jinam, ne? Tak už sme tam byli. Zastávka přímo před školou. Super. A škola. Veliká móóóc. Tam sme taky zjistili, že Vlci spí s náma. Byl to brněnskej oddíl Lesní moudrosti a bylo jich jedenáct, chacha o jednoho míň než nás. No nic. Přišli sme ke škole a šli ke vchodu. Tam nikdo nikde. Po chvíli pátrání sme zjistili, že stojíme u vedlejšího vchodu, ale vypadal jako hlavní. Přišla nás uvítat paní ředitelka a zavedla nás do naší třídy. Tam sme se trochu uvelebili a pak sme šli navštívit místní bufík. Boží. Prodávali tam i párek v rohlíku, nebo třeba pomazánku s rohlíkem a tak. Míša s Pumou si koupily chipsy. U bufíku byl automat na kafe a další nápoje. U něho sme se seznámili s místnima VIP studentama, kteří viseli na zdi vedle hlavního vchodu. Teda jako jejich fotka. Jo, tam měla Hormlová dobrej trapas Stála u těch fotek a volala na nás: "děcka pojďte se podívat tady na tu, ta prej chodí do sedmičky, vždyť vypadá na třicet, já myslela že je to ňáká učitelka". No a co myslíte. Ta holka co byla na fotce, stála asi deset kroků za náma u automatu, sranda Vrátili sme se do třídy a začali sme se trochu nudit. Big byl kdesi u ředitelky a tak sme za ním poslali Břézu s Hormlovou, abychom dostali svolení jít okouknout LomnicU. Tak sme vyrazili a šli s náma i Vlci. Zahráli sme si seznamovací hru. Od nás šel jeden k nim, představil se jim a od nich šel zase jeden k nám a představil se nám. Cílem mělo být to, že se všichni prostřídáme. Ale jich bylo o jednoho míň, tak to ňák nevyšlo a já zůstala u nich !!! Ale všichni byli spokojení, oni si mě chtěli nechat a naši mě zas nechtěli, kámoši. Takže sem šla s nima. Aspoň sem od nich zjistila spoustu informací. Došli jsme na židovskej hřbitov. To bylo taky boží. Představte si tmu, ticho a jenom z černý země koukají bílý náhrobky, různě křivý, různě velký. Ohodlali jsme se a vešli jsme dovnitř. Tam nám břéza řekl několik slov o židovských hřbitovech, bylo to tajemný. Pak sme šli na náměstí k NÁKUPÁKU. Zahráli sme si tam různý nebezpečný hry s Vlkama. Pak už volal Big kde sme. Tak sme šli zpátky do školy. Jestli si dobře pamatuju, tak pak začala diskotéka. Všichni si vzali baterky a blikačky a začali blbnout. Bylo to super! Všichni sme se vlnili do diskotékových rytmů a bylo nám fajn. Zkušenější tenečníci nás naučili pár kroků. Třeba na Čivavu a tak. Pak zase přišli vlci a šli sme hrát super bigovu hru po celý škole. Podmínkou bylo, že v celý škole musí být úplná tma a úplný ticho. Hráli sme na Bombu. Všichni se rozutekli po škole a jen jeden (předem vylosovanej) začal tikat. Ten musel stát na místě a ostatní museli mlčky chodit po škole a hledat bombu. To sme si ještě několikrát zopakovali a pak sme ještě hráli něco obdobnýho, na Sardele. To ale zase všichni syčeli a jen jeden nesyčel a ten se musel hledat. Na tuto hru sme se pak taky zavřeli jen do jedný chodby, kde byla úplná, ale úplná tma. Tak to byl hukot. Dobrý. Pak sme šli už asi spát, nebo si už teda nepamatuju co bylo.
 

Sobota

V sobotu ráno sme poprvý navštívili školní kuchyňku. připravili sme si tam super snídani. Cornflakesy s müsli a mlékem. Já s Hormlíkem sme začali dělat těsto na pizzu, teda máma (hormlik) makala a já zavazela a dobře radila. Těsto bylo takový naše krásný malý miminko. Tolik práce sme si s ním dali. A tak aby mu nebyla zima, zavřeli sme ho do velkýho hrnce a odnesli do třídy na topení. Taky, aby nám ještě trochu vyrostlo. Pak sme se rychle sbalili na výlet a vyšli. První kroky mířili opět k NÁKUPÁKU. Rozdělili sme se na sudý a lichý a podle těchto skupinek si koupili suroviny na polévku. Nevím jak v první skupině, ale u našich sudáčů to byl pořádnej boj. Celkem všichni sme se shodli na žampiónový polévce. Ale se surovinama to bylo horší. Nakonec to všechno dobře dopadlo a všichni byli spokojení. Jo, podmínka byla, aby to všechno stálo 50,- Kč. My sme teda nakonec koupili žampiónovou polévku, smetanu ke šlehání a žampióny v plechovce - vše celkem za 49,- Kč. Druhá skupinka si koupila, věřte nevěřte, mražený játra, nudle a slepičí polévku - vše celkem za 51,-. A tak sme vyrazili po modrý. Vedl nás Zouby. Cestou sme hráli opět rypáčkovskou hru. Každej kdo měl rypáček si vymyslel úkol a kdo ho splnil poslední, tak měl rypáček. Šli sme pořád po silnici. Na jednom rozcestí Zouby předal mapu Rosimu - první a zásadní chyba !!! Šli jsme tedy za Rosim, cestou bylo zase několik rypáčských úkolů. Ušli sme ňákej ten kilásek a najednou někdo zjistil, nejsem si jistá, jestli to vůbec byl Rosi, že Rosi nemá mapu !!! Tak začalo hledání. Všichni se prohledali skr naskrz a mapa nikde, ouha. No tak dobrá, kdo si ju ztratil si ju taky půjde najít - Rosi - druhá chyba !!! Aby chudák nešel sám, tak sme s ním poslali Černítka - třetí chyba. A my sme pomalu šli dál. Došli sme pod Stanislávka (takovej malej kostelíček na kopci) a čekali na Rosiho a Černítka. Zachvíli dorazili, vysmátí, ale hádejte, co? no bez mapy!! Prej nikde nebyla, stoprocentně!! Došli až tam, kde mu ju Zouby předával. Asi ju sebralo nějaký auto, které jelo kolem. Bigovi se to moc nelíbilo, ještě aby jo, a tak šel hledat znovu se slovy: "nepřejte si mě, jestli ju tam najdu". My sme zatím měli uvařit polévky. Gogo a holčičky šli poprosit do jednoho baráku o vodu do kotlíků, kluci s Hormlovou šli přichystat oheň. Vařili sme na kopci vedle toho Stanislávka. Na pořádným kopci. Voda i oheň se sešli a tak sme začali vařit. Břéza vymyslel skvělej držák na kotlíky, tak to šlo všechno hladce. O oheň se měl za odměnu starat Rosi, kterej byl svědomitej a suchý dřevo stále nespaloval, co kdyby nám to zhaslo a museli sme zatápět znova. Postupně sme obě skupinky do kotlíků naházeli všechny suroviny a přivedli do stálého varu a míchali jak o život. Zachvíli volal Big: "Kde je Rosi? Já ho uškrtím!!! to je takovej píp, píp, píp, píp... " no jasně, našel mapu, ležele vedle silnice. No co k tomu dodat, no coment. Polívky už byli hotový a dorazil i Big. Naštěstí v jeho skupince Rosi nebyl, tak si snad taky pochutnal. Obě polívky byly úplně boží!!! Fakt, takový žrádlo, super! My sme si teda trochu zahráli na rybáře, teda spíš na žampionáře, ale aspoň byla sranda. Pak sme taky ochutnali polívku druhé skupinky, super. Uhasili sme ohýnek a vyšli sme dál. Šli sme zpátky ke Stanislávkovi, tam si nás břéza rozdělil na čtyři dá se říct vyrovnaný skupinky. Všichni sme čekali co se bude dít. A rozkaz zněl jasně. Do půl hodiny se všichni musí dostat na vrchol Sýkoř. Bylo to blízko, ale nikdo nevěděl přesně kde. Naposledy sme se mohli kouknout do mapy a vyrazili sme. Každej jinudy. Naše skupinka to švihla přímo za nosem. Cestou necestou. Šli jsme pořád tam, kde sme si mysleli, že je nejvyšší bod. Bylo to obtížný. Párkrát sme potkali bigovu skupinku, která si v pohodě kráčela po cestičkách. Ale nakonec sme na vrchol přišli stejně. Před náma byl ještě břéza se skupinkou a těsně za náma přišla gymplácká skupinka v čele s hormlovou. Na vrcholu byl jakejsi vysílač nebo cosi. Sýkoř byl cíl naší sobotní cesty, takže teď už nám zbývalo se jen vrátit zpátky do Lomnice. Začalo pršet Tak aby se neřeklo, tak sme se nachvíli schovali pod stříšku. Stejně to asi nemělo cenu, všichni sme byli mokří. U Sýkoře bylo Pohlaví Járy Cimrmana, tak jako je Podyjí, Polabí a tak, tak tam prostě měl hlavu, tak tam bylo Pohlaví. Měl tam svou stezku, která vedla zpátky do Lomnice. Po cestě měl jednotlivý zastávky, kterým se říkalo Plahočiny. Na každý plahočině byla cedule s nějakým textíkem. Takový ty jeho fórky a tak. U jedný sme si taky pěkně zazpívali. Šlo se pořád z kopce a ubíhalo to rychle. Zachvíli sme byli v Lomnici. Došli sme do školy, trochu se ohřáli a šli vařit večeři. Každej se už určitě moc těšil. Na rozjezd sme si dali chleby s paštikou. Rozbalili sme naše vyrostlý miminko alias těstíčko. Trochu sme ho prohnětli, pořádně energicky, přesně jak se psalo v receptu. Rozdělili na tři části - tři plechy. Každej plech měli čtyři lidi. Těsto sme vyváleli a dali na plech. Každá skupinka si ho začala zdobit svejma ingrediencema co si každej přivezl z domu. Bylo to boží. Fakt. Představte si asi půl centimetru těsta a na tom minimálně tři centimetry ingrediencí. Bylo mezitím všechno - hodně byla šunka, sýr, ale třeba taky niva, nebo olivy nebo broskve. Labůžo.
Každej se pořádně vyřádil. Moc se mi to líbilo. Pomalu se začali nahřívat trouby, byly taky tři, takže super. Každá skupinka si dala pizzu do trouby a všichni si sedli okolo trouby a koukali na ňu. Jak říkal černítko, je to nejlepší televize jakou kdy viděl. Dvířka od trouby byly totiž skleněné a v troubě se dalo rozsvítit. Pomalu se začalo těsto péct a sýr na povrchu rozpouštět. To už bylo znamení, že zachvíli to bude hotový. A taky že bylo. Každej se už nemol dočkat jaká to bude dobrota. Mňam. Všichni jenom mlaskali a papali. Najednou přišel školník alias plavčík nebo cosi takovýho a říkal, že ať si pohnem jestli chceme jít do bazénu. Tak sme opustili skoro prázdný a špinavý plechy a utíkali si pro plavky a honem do bazénu. Další boží věc. Krom pár domorodců sme tam byli úplně sami a pěkně sme se vyřádili. Závodili sme, hráli sme spoustu her - nejoblíbenější asi byla Rybičky, rybičky, rybáři jedou, ve které byla velice oblíbená věta: "Hi, I am fish". Bazén byl prostě super. Skvělej relax. Asi po hoďce zase přišel "plavčík", že už musíme končit, jinak, že budeme platit pětikilo. To se nám nechtělo, tak sme už šli. Čekali nás sprchy, kde sme se pořádně vymydlili, teda aspoň u nás s holčičkama. Každá sme vyzkoušeli všechny sprcháče a všechny šampóny. Pak nastal trochu problém jak se dostat do šaten. Že, Míšo a Pumo? Holky prostě nemohli najít naši šatnu. Tak sem šla hledat s nima a nakonec všechno dobře dopadlo. Jestli si myslíte, že jsme byli po bazéně vysílení a šli jsme hned spát, tak to ani omylem. Naopak, nám to dodalo spoustu nový energie a tak sme protančili další dlouhý večer.

Neděle

Ráno se nám moc vstávat nechtělo, k snídani byl chleba a pomazánka od Hormlový. Ale jaká byla, to fakt nevím, bylo v ní asi úplně všechno. Ale byla dobrá, fakt. Chválíme. Jéžiši, kdo si má vzpomenout co se dělo potom. To fakt nevím. Tak uděláme trochu skok a už zakládáme vesnici. No vydali sme se obkouknout znovu celou Lomnicu, už vím, děti dostali obrázky a museli to co je na obrázku najít a zjistit nějaké údaje. Vedoucí si mezitím oblékli "policajtský" vesty a dělali ostudu po celý vesnici. Pak sme se sešli u nákupáku. Vyhodnotili sme soutěž, všichni vyhráli, nebo snad ne? A šli sme zakládat vesnici. Šli jsme přes zákaz vstupu do parku u zámku, kde sme pod "stoletým" stromem (snad javor?) založili vesnici "Čivavu". Každý sme obětoval nějakou svou věc a poté sme všechno zakryli kamením. Vrátili jsme se do školy. Tam už nás jen čekalo uvařit obídek, sbalit se a uklidit. Černítko s Tomcatem šli vařit oběd. Tentokráte sme měli těstoviny s ovocem. Ostatní se sbalili a pak sme to šli všechno sníst. Každej sme pod talířem měli lísteček s úkolem na uklízení. Takže práce byla rozdána a mohlo se začít pracovat. Trochu to vázlo s koštětem a kýblem a hadrem, protože sme to měli jen jednou. Ale třeba v kuchyňce to šlo jak po másle, že jo Břézo? Břéza totiž měl za úkol umýt nádobí a já utřít. Dovedete si představit tu kupu nádobí za ty tři dny hodování? Tři kuchyňský linky zavalený nádobím. No ale Břéza je skvělá hospodyňka, takže to bylo hned hotový. Kdo měl hotovo šel si vzít jednu společnou věc, kterou ponese domů a oplatek. Pak se už zase jen čekalo na koště, kýbl nebo hadr. Čekali sme na chodbě, sedící nebo ležící. Tomcat dovytřel poslední podlahu a mohli sme odejít. Proběhlo rozloučení s paní ředitelkou a s naší víkendovou obrovskou školou plnou zážitků. Tentokráte sme nejeli autobusem ale pěkně pěšky do Borače na vlak. Cestou sme hráli Pexesovou hru o body. Prvně sme museli vyšlápnout sakra prudkej kopec a pak zase z kopce. Dost sme se zapotili. V Borači sme našli zastávku a dozvěděli sme se, že půjdeme ještě najít další smírčí kámen. Museli sme vylosovat dva, kteří budou hlídat baťohy. Byl to Gogo a asi TomCat. Břéza nastudoval trasu a vyrazili sme jako tryskomyši. Měli sme totiž strašně málo času, ale strašně moc chuti kámen najít. Letěli jsme po silnici až k místu, kde by měl kámen být. Rozutekli sme se do všech stran kámen hledat. Najednou sme zjistili, že už nám zbývá jen pár minut do odjezdu vlaku. Takže sme utíkali zpátky do Borače. To byly fofry. Stihli jsme to a mohli sme v klidu nastoupit a užít si krátkou cestu do Tišnova. V Tišnově sme jen přehupli do druhýho vlaku a jeli domů. Už si ňák nepamatuju co se ve vlaku dělo, asi nic speciálního, každýmu určitě v hlavě probíhala znovu celá tahle končící boží akce.
Byla fakt boží. Kdo nebyl a nezažil, tak asi nepochopí. Už nemám slov.

made by Emysh