Kronika holčiček

Když jsme se v Cikháji rozdělili do tří skupinek, tak nám Bassur zadal úkol dojít na Žákovu horu. Každý měl jít jinudy a kdo tam bude první, tak získá nejvíc arů. Bassur samozřejmě nešel po cestě, i když taky nebyla vyšlapaná. Tak jsme teda šli, my holčičky.Cesta byla pěkná, nefoukalo,…Měli jsme sněhu po kolena(jenom). Když už jsme tam konečně došli(něco málo po hodině), už tam čekala skupina červených. Ale Bassur pořád nikde. Peťa tam zapadla až po prsa a zrovna jí volal Bassur. Tak volala v metru hluboký závěji.Že prej Bassur se někde brodí závějema a že neví kdy dorazí. Tak jsme si mezitím rozdělali oheň. Nebylo nic jednoduchého najít chrastí, protože v lese bylo ještě víc sněhu, než venku. Až jsme se ohřáli, tak jsme se vydali ke Stříbrné studánce, kde už čekal Bassur se svou skupinou, celí bílí, mokří...

-lucyš-