Večer jsme usínali s teplem kolem sebe, ale ráno už tomu tak nebylo. Ale stejně to bylo krásný! Protože jsme spali ve srubu uprostřed přírody bez všech lidských vymožeností a vynálezů! Byli jsme odkázáni pouze na sebe!

Na snídani byla výborná vánočka s marmoškou, takže jsme si pořádně nacpali pupky a mohli se jít sbalit na nedělní procházku! Rozdělili jsme se do třech skupin po 6.

První skupina nás vedla. Většina z nás za sebou táhla bobíky. Poslední šel Majkí(=Míca=kočka=štěně=tygr) a on, ten ďábel pořád někde polítával, tak sem na něj s údivem koukal a zbytek čekal v Macourově. Tam Big řekl první hru: můžeš si vybrat, který chceš číslo od 1-100 a Big Ti ho napsal na ruku, ale římsky! Byly tam zajímavý čísla! Další úkol zněl jasně: první skupina si měla schovat Bigovu starou (již nepoužívanou,nefunkční) kost mezi sebe a zbytek měl uhádnout, kdo ji má! První skupina stála v řadě a my na ně koukali a prohlíželi si je. Kdo by ji tak mohl mít! Každý řekl Bigovi svůj tip! Big pokaždé vyslovil památnou větu (teď ale nevím, jak se řekne latinsky) : “ták žhavý typ je …“ Big je číslo a již hlava zapomnětlivá, takže žhavý typ byl někdy jeden a jindy, a to bylo většinou, to byl nikdo, ale každého jsme říkali. Takto skvěle nám ubíhala cesta do Čr.Bělý. Musím říct, že absolutní vítězkou v tipování a poznávání kostí byla Moňa. Snad pokaždé to uhádla! Je to borka! Ještě než se ocitneme ve vesnici, dovolím si vsunout další hru, která asi Johnýska neoslovila – na motivy pověsti o Romulovi a Removi. Každá ze tří skupin si vyšlapala k cílovým místům dvě cestičky (tudíž se tam objevilo šest cest!). Pak vybíhali jednotliví členové na zvolenou trasu. Když doběhli k cíli, vysypali z připravené rukavice zapalovač – zelený znamenal jdeš do Říma, oranžový, jdeš znovu. Jenže Katyš s Bigem rukavice neočekávaně a náhodně vyměňovali, takže se někdo dost naběhal…Ve vesnici jsme byli Bigem pozváni na oběd (v místní hospodě dělali zabijačkové hody), ale za prvé měli jen 10 talířů a zvěřinové hody tomu tak říkají, že mají pár polévek držkových a o trošku víc polévek kroupových. Vybrali jsme si kroupové, protože držkovou si můžeme udělat sami! Někteří si pochutnali méně (ti vybíravější) a někteří mnohem víc (jedlíci) a poslední skupinu tvořila Gufy-dojídačka. Seděla v hospodě již sama obklopená tak 15 talíři, ale oni jich přitom měli jen 10, asi jsem špatně počítal. TZB! Po dobrém obídku jsme razili dál! Směr srub! Jak jsme procházeli vesnicí, tak jsme narazili na další hospodu a přitom Big říkal, že je jediná. Vypadala pěkně, takže tam mohli mít snad i 25 talířů. Tak na nás vběhla malá zlůstka, ale naštěstí byla zavřená, takže zlůstka nás opustila! Na polní pláni nás čekala hra: všechny cesty vedou do Říma! Opět po 3 skupinách a vyšlapat cestičku (klikatou a náročnou), protože se pak cesty vymění a bude závod! Teda já vám řeknu ,bylo to maso, to by silničáři nebyli nadšení, když by to měli posypávat! Po náročném závodu, kde všichni nechali dost sil a potu, si to chtěl zkusit i stařík Bigík! Vybrali jsme mu nejtěžší trať a vyběhl jako v 58. - těžko na cvičišti, lehko na bojišti, znělo nám v hlavách! Po hře jsme vyrazili dál. Blížili jsme se k oblíbenému svahu a tak zpevňovali bobíky, aby vydržely i ty nejkrutější pařízky! Skoro každý z nás okusil, jak chutná setkání s pařízkem! Hlavně šílenka! Holky (Moňa a Emka a Bigka) nám zatím vařili a chystali véču (rejže+kuřecí maso+ořechy). Po pár jízdách na svahu jsme se šli sušit do srubu. Véča byla grandiózní! Taková mňamka! Moc chválím!

Po takovým suprovým a náročným dni se bude spát jako v bavlnce! Únava byla znát, jen si zkuste takhle dovádět ve snížku! Bylo to bájo!