Na druhý den Velikonoční akce byl budíček hlášen na 8:00. Ti, co se neprobudili dřív a nepočkali v klidu do osmé hodiny, byli ze snění vytrženi ostrým a nepříjemným zvukem školního zvonku. Po ranní hygieně jsme přešli do jídelny ve vedlejší budově. Snědli jsme rohlíky s máslem a poslechli si plán na tento den.

Nejprve  jsme se šli podívat na mechanický dřevěný Betlém. Paní průvodkyně nás zahrnula spoustou informací z nichž si bohužel nepamatuji téměř nic. Po prohlídce jsme měli možnost nakoupit si jídlo a pití v obchůdku na olešnickém náměstí. Ještě jsme ve škole odložili zakoupené potraviny, popřípadě přibrali nějaké vybavení, a vydali se na výlet.

Protože Olešnice leží jen pár kilometrů od polských hranic, vypravili jsme se hledat staré pohraniční bunkry. Z vesnice jsme vyšli jihovýchodním směrem. Ušli jsme několik set metrů a zastavili se u sjezdovky. Pozorovali jsme se zájmem chlapečka, který se marně snažil nechat se vytáhnout lyžařským vlekem na skibobech. Následovala první kontrola čitelnosti tajných čísel a písmen. Zahráli jsme si také hru s nití a oříškem. Na jeden konec nitě si každý přivázal oříšek a druhý konec si strčil do pusy. Úkolem bylo vytáhnout oříšek po niti a sníst ho. Hra sice nebyla bodována, přesto tu však byli lidi, kteří se opravdu snažili. Překonali jsme pár elektrických plotů bez elektřiny a už jsme se pohybovali po louce zahaleni v husté mlze. Došli jsme k silnici a po ní ke dvěma chatám. Tam jsme se shlukli do „rodin“, z nichž každá se vydala hledat bunkry sama. Našli jsme ale jen rozbořenou starou chaloupku a zatopenou metr a půl hlubokou šachtu, a tak jsme se rozhodli jít zpět do Olešnice. Když jsme z lesní cesty vystoupili na silnici, Emyš vyhlásila novou hru. Měli jsme si tipnout, kolik jejích kroků se vejde do předem určeného úseku cesty. Nerad se chlubím, ale trefil jsem se úplně přesně. Po silnici cesta ubíhala rychle až do vesnice.

Po příchodu do školy jsme se převlékli do suchého oblečení a šli do jídelny na oběd. Po obědě byl odpolední klid, při němž se každý nějak zabavil. V podvečer jsme šli do tělocvičny, kde jsme si zahráli basketbal v „rodinách“ i v menších týmech a vražedku všichni proti všem. Večer jsme se navečeřeli a po pár klidnějších hrách jsme šli spát.          -Míra-