SNOWTUBING,  ANEB  JOHNYHO  NEDĚLNÍ   PŘEKVAPENÍČKA

Tato akce začala tradičně u takzvaného PC. Sešli jsme se v 8:30. Každý se (zatím :) usmíval a těšil se jezd na pneumatikách. To jsme ale nevěděli, co nás doopravdy čeká! Přijíždí vlak a my se plnÍ elánu rveme do dveří vlaku. Vlakem se trousil smích chlapečků, kteří obsadili místo u dveří. Další se učili uzly a četli příručku a někteří si jen tak obyčejně povídali :)! Čas ve vlaku rychle utíkal a my už stojíme před „nice“, plechovou polorozpadlou a rezavou zastávkou s nápisem OLEŠNÁ. Čekala nás cesta do Zubří, což byl asi 1 km, a potom cestou necestou ke sport center (sportovnímu středisku). A první nemilá zpráva nás čekala právě zde. Otevírali až za 20 minut. Johny si nenechal zkazit náladu a hned nás zabavil sjuper hrou :)! Pravidla zněla: najdi 5 rostlin, které bys uměl pojmenovat. Také můžeš ostatní okrást tím, že je vyzveš k souboji dotknutím jejich hlavy a dát si kámen, nůžky, papír. Kdo vyhrál, dostává jejich rostliny. Krásně nám to uplynulo a lanovka udělala první pohyb. Johny řekl: „Pomalu tam půjdeme.“ A Zlesi: „A vemte si pneumatiky!!!“ Což Johny ještě neměl v plánu,že :)!!! A jak se šlo???No běželo... :) !Ale co, hlavně, že jsme se tam neušlapali. Johny zaplatil každýmu pět jízd. Jezdili jsme jako o závod! I přes důrazný zákaz cedule( zákaz číslo 4 - spojování více vozidýlek k sobě - vláček) se nám to zalíbilo a začali jsme to provozovat ve velkém. Byla zima a jízdy došly, a tak jsme šli na teplý čajík! Dobrý :)! Třeba jahodový se smetanou :). Taky nám Johny koupil čipsíky. Všichni dopili, a proto vyrážíme na cestu zpět. První zastávka byla na zdejším hřišti. A copak jsme hráli??? No, přece ragby, ale americký fotbal není to samý jako ragby - vysvětloval Johny! Po unavující hře  jsme se vydali dál. Po silnici to strašně klouzalo. Já ale přísahám, že ten led nešel vidět, a copak se mi asi stalo?!? No hodila jsem pěknou ….. a myslím,že jsem nebyla sama :)! Na zastávce byla zima. Čas na prověření našich schopností zapalování ohně. Nebyly sirky, málo plynu v zapalovači, foukal vítr. Vedoucí nakonec oheň zapálili. Dělali jsme chyby :(, ale chybami se člověk učí, ne? Pár jedinců si vypůjčilo oheň a zapálilo si svůj. Jsou to šikulky! Přesně nevim, kdo to byl. Ano, a to už nám měl jet vlak. Nikdy bych nevěřila, že budu potřebovat tu starou, skoro rozpadlou zastávku, ale nebyla tam aspoň moc veliká zima. Pár lidiček (že Sájo a Vency) se tam naučilo pár nových pojmů, který zde raději nebudu zveřejňovat, ale Zlesimu se to zřejmě líbilo! Někdo zjistil, že vlak nejede! KRIZE!!! Ale kdepak, vždy si poradíme! Jeli jsme do Bystřice a z Bystřice konečně domů. Ve vlaku do Žďáru jsme chytli „skvělou“ paní průvodčí. Byla tak hubená, že málem neprošla dveřmi. Zastávku před Žďárem pronesla památnou větu dne: „ Jo vy jste TA skupina!" Ale to už jsme byli ve Žďáře. Sice se zpožděním, ale byli jsme :)! Dobře to dopadlo a byla to boží, ledová, studená, rychlá, ragbyová, klepavá, prostě HUKOOOT AKCE!!!              -katyš-