|
|
Vilémov 2005
1) Černítkův
pátek
2) Zlesiho sobota
3) Bigova neděle
4) Pochvaly
1)
Černítkův pátek aneb Příjezd Do Vilémova
Vilémov byla určitě naprosto perfektní akce. Už proto, že ji chystal
Johny, před odjezdem jsem věděl, že se můžu těšit minimálně na úžasný
jídlo :D. V pátek jsme se sešli okolo čtvrt na deset u Počítače (možná už
bysme mu konečně mohli říkat Počítač, vždyť někteří už umí nazpaměť i ta
zpřeházená písmenka na klávesnici,že..??). Vlakem jsme jeli do HavlBrodu a
odtud do Golčova Jeníkova. Jak nám cesta ubíhala, sněhu ubývalo a ubývalo
a ubývalo, až jsme si říkali, že snad budeme chodit v tričku :( Naštěstí
se tak nestalo a sněhu bylo dost a dost. Ve vlaku jsme dostali od Johnyho
nafukovací balónky a příkaz hlídat je aby nepraskly - podle toho jak
dlouho ho kdo uhlídá, dostane ary. Podmínkou bylo samozřejmě mít ho
neustále u sebe. Jeníkov je docela pěkný město, i když jsme se moc
nezdrželi - od nádraží jsme vyrazili přímo na východ pod vedením Pokémona
směr(skoro) Vilémov. Vyšli jsme podél bývalého zámku z Jeníkova a skončili
jsme někde na lesní cestě, odkud nás hodný pan majitel pozemku nasměroval
správně, a potom už se Pokémon nedal zmást a po zelené tourist nás vedl
úplně perfektně. Fakt výkon Pokémone! Super! Došli jsme podél nově
zalesněného 0.5ha lesa a kaštanovou 'alejí' až k parádnímu kopci na
bobování, takový koryto v lese kudy vedla zelená značka (úplný Salt Lake
City 1972, že jo Johny…:) pozn. Pitris). Pravda, trochu házel, sem tam se
našel kamínek a jistý pařez Zlesiho neustále iritoval, ale nakonec jsme se
všichni vyblbli a přežili jsme (i boby, myslím;) ve zdraví. Pokémon nás
vedl až do vesnice Nasavrky, kde předal mapu Katysh. Mají tam zajímavou
autobusovou zastávku ve stylu iglů - místní kluci zastavovali z bloků
sněhu přední stěnu budky, bohužel jsme neviděli výsledek:( Zlesi pokukoval
po nějaký snowboarďačce která jezdila na bobech, ale než měl čas se
seznámit, šli sem dál (smůla Zlesi, snad to vyjde příště;). Cestou jsme
ještě potkali místního Strejce [Přažáka], co tahal (syna?/vnouče?) za
škodovkou na bobech. Fakt jsme koukali 8). Po jistých nesnázích s navigací
jsme vyšli z vesnice a (po dalších pár nejistých krocích, otočkách,
zastávkách a rozmyšleních) jsme dorazili na louku. Tam jsme se pořádně
zkoulovali - vedoucí byli pohraniční barbaři a děti římané, no, nakonec to
skončilo nerozhodně. Děcka, byly jste fakt dobrý! Touhle dobou už vzalo za
své pár balónků, a při hře jsme pohřbili další (včetně Katysh, fakt sorry!!
;). Po dalším necelém kilometru jsme si v úvozu zahráli dvě hry - nejdřív
závody psích spřežení (jeden jezdec na bobech, dva tahouni coby psi), a
potom ve dvojicích(jeden slepý, druhý bez doteku vede) jsme hledali
reflexní vesty, který poschovávali Johny a Zlesi. To už byl Vilémov na
dohled, nebo aspoň kravín a zámecká obora. Sklouzli jsme se od kravína
k faře (Johny,Zlesi a Jana nás předem poučili jak se chovat. Mno, děti, co
myslíte, jak jsme to dodrželi? ;) a vešli dovnitř. První zajímavé a
překvapivé setkání bylo s Martinem. Pokud někoho napadl Břéza, tak toho
nemyslím. Tohle byl prostě Martin, topič a farník (školník na faře ;). Mno,
určitě nám z paměti jen tak nezmizí. Pokyho naučil spousty úžasných
básniček, až ho (Pokyho) potkáte na schůzce, tak se ho zeptejte! :D.
Zabydleli jsme se a šli jsme s čelovkama a blikačkama sáňkovat na
nedalekej kopec, kam nás odvedl Martin. Bylo to super, vyblbli sme se a
potkali tam členy místního nočního Gangu, byli z vedlejší vesnice,
nadšenci do offroadu a bývalé těžké vojenské techniky. Upravujou si auta a
opravujou starý válečný transportéry a podobně, fakt jsme koukali. Na
kopci jsme hráli různý hry a Vency si dala dostaveníčko s jednou velkou
[obrovskou, MEGA] sněhovou koulí na úpatí, nakonec to ale až na pár modřin
rozchodila. Když jsme vyhladovělí přišli zpátky na faru, Johny a Zlesi nám
udělali večeři, mezitím jsme se seznámili s panem farářem a sami se sebou-
s Gogem jsme si vzpomněli a našli jsme pár her, který nám zaplnily čas
před úžasnýma topinkama ve vajíčku i bez něj. Možná jsme radši
nezjišťovali způsob přípravy ani původ vůně a chuti, ale byly fakt dobrý ;D.
Potom měla pár her Jana, a znavení celým dnem jsme se nakonec uvelebili na
lehce pohyblivých matracích(nojono, projektoval to Zlesi.. ;) a usnuli. Za
celý den jsme si tak konečně mohli oddechnout že chození v blátě nám
určitě nehrozí, ubytování bylo přímo komfortní a po úžasně naplněném dni
jsme se těšili na další ráno...
2) Zlesiho sobota aneb BOGAPOSAKOLAZONAQOFAŠOXA
Jako každé ráno, i toto
sobotní začalo otevřením očí. Někteří z nás je otevřeli nepochopitelně
ještě do tmy. Ty se s odvahou Amundsena vydali pro zásoby do zimy, ve
které se v zatáčce lámou psi. Kdo to přesně byl, si již nevzpomínám,
protože v té době jsem měl ještě půlnoc. Ale určitě vím, že mezi nimi byla
Ema. Ta se po návratu rozhodla, že si dopřeje ranní projížďku. Bohužel si
k tomu vybrala moje záda. Když jsem po třetí s Eminou PLNOU vahou
překonával Taxisův příkop, usoudil jsem, že ta hezčí část dne mi skončila
a vstal jsem.
Během snídaně, na které jsme si dopřáli
chléb s marmeládou a s medem, nás navštívil náš dobromyslný místní
průvodce Martin. Poky si rozšířil svojí sbírku vtipných básniček a my
ostatní jsme se dozvěděli něco o místní „historii“
Nečekaně rychle
jsme se vypravili na celodenní výlet. V centru Vilémova jsme se sirkovou
metodou rozdělili na dvě „vyrovnané“ skupinky. První tvořil Big, Jana,
Ema, Gogo, Johny, Černítko a Vency (věkový průměr něco hodně přes 40 let).
Druhou skupinku, neméně schopnou, jsem tvořil Já(Zlesi), Pitris, Lucyš,
Katyš, Poky, Puma a Gufy (věkový průměr něco málo přes 7 let). V místním
obchodě si každá ze skupinek nakoupila nutné ingredience pro přípravu
oběda „alá kotlík“
Pod vedením Pumy
jsme se vydali směrem na Heřmanovice. Zde děti začaly hrát hru na Barbary
a římskou zásobovací kolonu. Zbylým vedoucím Johny zavázal oči (mně, Janě
a Emě) a Big nás slepce vedl. Tuto část cesty mám ve tmě. Jako slepí jsme
po cestě měli s pomocí dětí rozdělat oheň a postavit věž či pyramidu vyšší
než my sami. Vřele doporučuji si zkusit to s tím ohněm. Hlavně když
nevíte, jak daleko je vaše ruka od ohně. Občas to i zabolelo.
Pak se naše role
vyměnily a my jsme vedli slepé děti. Já teda jen slepého Goga, ale ostatní
na tom byli hůře. V nedalekém lese si slepci vyzkoušeli po hmatu rozeznat
jednotlivé druhy stromů. Gogo dokonce rozeznal po hmatu i pohozenou
koženou autosedačku ze škody MB 100! Ještě jednou bych jsem se chtěl
omluvit Gogovi za ten kmen břízy, který omylem vzal čelním útokem hlavou.
Sorry, ale na druhou stranu co tě nezabije, to tě…..
Ve stejném lese
jsme si na společném ohni uvařili oběd. Starší skupinka si připravila
hrachovou polévkou se smetanou a my těstoviny s vepřovým masem. Všichni
jsme si pochutnali.
Posléze jsme už
pokračovali k nedaleké vodní přehradě Pařížov. Ta byla bohužel vypuštěná,
ale i přes to nás ohromila svojí krásou (aspoň některé). Na koruně
hrázního tělesa se nám dostalo zajímavého a kvalitního výkladu,
objasňujícího některé technické zajímavosti tohoto vodního díla od mé
maličkosti :-)
Po vyčerpávající
prohlídce jsme se vydali proti proudu místní řeky, kde jsme si zahráli
příběhovou hru a vysvobodili Eminu zakletou duši pomoci speciálního
hesla: BOGAPOSAKOLAZONAQOFAŠOXA
Pak už následovala
dlouhá cesta zasněženou krajinou zpět do Vilémova.
Přípravy večeře se
ujala Ema s Janou pod vedením Mr. Woka Johnyho. Ti společně vytvořili
něco, co nemá na duhových akcích obdoby!!! Excelentní čínu s bambusovými
výhonky, ananasem, zeleninou, atd. Jako příloha se podávala rýže nebo
chléb. Dokonalost sama.
Po večeři už byl
volnější program. Někteří umývali nádobí, jiní hráli společenské hry a
Pitris, Lucyš a Katyš si hráli ve vedlejší místnosti (to bych poupravil –
pouze jsme si povídali, nic víc.........fakt ne!!!:) pozn. Pitris)
Následoval
zaslouženy spánek, který ulevoval našim zmoženým tělům.
A tak skončil druhý den naší výpravy ve Vilémově.
3) Bigova neděle aneb Hranolky A Nošení Bobů
Jako ostatně každou neděli, ani tuto se nám příliš nechtělo z pelíšků.
Jednak proto, že byla ta neděle a taky proto, že kolem nebylo zrovna
teplo. Ale čas nás tlačil, někoho i potřeba a někoho volal i žaludek po
nějaké dobré snídani. Postupně jsme tedy prošli koupelnou a zasedli ke
stolu. Tentokrát na nás čekalo opět překvapení v podobě dětských piškotků
a mléka. Ten, kdo by snad měl jiné chutě, mohl mít třeba chleba. S
hořčicí. Viď, Zlesi. Zažili jsme působivé spravedlivé dělení o dětskou
dobrůtku i o bílý nápoj. Během snídaně přišel i náš starý známý dobrák
Martin a obšťastňoval nás svými historkami i textíky sprostonárodních
písní. Doufám, Poky, žes byl učenlivým žákem... Při jídle poměrně přesně
odhadl Zlesiho a označil ho somrákem. Chudák Zlesi myslel, že působí jako
inteligent...Po snídani vypuklo velké velké balení balení a taky a taky
uklízení uklízení. Narovnali jsme všechno na své místo, někdy ještě líp,
než původně. Mezitím Johny ještě rozdal kartičky na pochvaly a každý mohl
někomu svou pochvalu napsat. Když bylo vše sbaleno a uklizeno (kupodivu
nezbyly žádné ponožky ani spoďáry, jako dřív), oblíkli jsme se a čekali
venku, než se dospěláci rozloučí s panem farářem a s Martinem. Každý z
nich dostal také pochvalu a pan farář ještě nějakou dobrůtku... Pak už byl
čas na dopolední hru, protože bylo skoro půl jedenácté. Naštěstí bigova
hra nebyla nijak náročná ani zdlouhavá. Každá ze tří skupinek měla
proběhnout Vilémov či Klášter a zapsat si alespoň 16 letopočtů buď v
římských číslech a ty pak převést do arabských, nebo obráceně a připsat,
čeho se ten rok týká. Za každý správný letopočet dostali kartičku s číslem
a správným sestavením šestnácti takových vznikl magický čtverec, který má
součty řádků i sloupců stejné. Stanovený čas do jedenácti splnili všichni
ještě před limitem a navíc bez větších rozdílů. Znamená to, že jsou
všichni opět moc šikovní, bystří, chytří, důvtipní a vůbec moc sexy. Po
této hře byl naplánován obídek v restauraci kousek od fary, jenže Zlesi s
Černítkem trošku nezvládli časové pojmy a měli za to, že PÁ - SO od 11 do
21 je totéž jako NE od 17 do 21. No a jelikož byla neděle, tak jsme
vyrazili na cestu hladoví. Nebylo to ale tak hrozné, protože bylo krásně a
Jeník nám slíbil obídek v Jeníkově. Začátek cesty byl slibný - boby
krásně klouzaly po silnici i s našimi batohy, tak cesta rychle ubíhala.
Když jsme ale přišli k hlavní silnici, začaly prosakovat nedostatky přímo
sněhové. Takže přesto, že nás vedl zkušený Pitrís, nedalo se nic dělat a
co chvíli jsme se buď brodili ve sněhu nebo boby i s batohy poponášeli
přes místa, kde by žádný bóbik neprojel. Byli jsme navíc tlačeni časem,
protože vlak nebude čekat na žádný duháky i kdyby byli svatí. Kličkovali
jsme tedy místy, kde byl sníh, i když pravda je, že místy byl i tam, kde
se dalo jen těžko projet, tak jsme různě poponášeli, klouzali, padali a
přenášeli, jen abychom to všechno stihli. Dojezd do Golčova Jeníkova byl
ale nádherný, protože jsme využili krásně uklouzané silnice a navíc z
kopce. Pak už jen stačilo prokličkovat uličkami k náměstí opět stylem jedu
- nesu, když jsme stanuli před hotelem. Johny s Janou oblhlídli terén a
konstatovali, že je to sice nóbl podnik, ale ceny přijatelné a místa
volná. Takže jsme zaparkovali bóbiky před hotelem a usadili se ke stolu.
Dohodli jsme se, že máme na víc, než na vobyčejnou česnečku a proto jsme
šli do smažáku. S hranolkami. A s tatarkou. Na pití, kdo si co koupí,
takže to vyhrála pochopitelně Coucavá coula, někdy i odlehčená tedy light
a my, když ji milujem, tak není co řešit a dali jsme kofolu. Valentýnskou!
Obídek byl mňamózní i s oblohou a navíc to ani tak moc netrvalo.
Spokojeni i s dokladem s razítkem jsme popadli bóbiky a střídavě klouzavě
a nosivše (opravdu vše) došli až na nádraží, kde asi za deset minut přijel
vláček. Obsadili jsme oddělení, kde skoro nikdo nebyl, takže jsme mohli
nerušeně konverzovat až do Havlbrodu. Cestou jsme dokončili psaní pochval
a poté došlo k jejich slavnostnímu předání. To bylo radosti!!! Pochválen
byl totiž úplně každý za úplně neočekávané věci. Na nádraží v Havlbrodě
jsme na chvilku zaskočili do haly, abychom zjistili, že se tam nic moc
nezměnilo - jen zrušili fontánku a postavili tam květináč. Asi tam bezdíci
chodili dávat koupel... Pak už jsme nasedli do patrového vagónu směr Žďár
a někteří využili času k pózování pro oko pana fotografa Pokyho. Ve Žďáře
jsme se vybatolili, teda spíš vybatožili a vybobili na perón a oddychli
si, že jsme vše zvládli bez nejmenších problémů. Domů každý pokračoval dle
svého uvážení - autem, busem, pěšky nebo nevímjak. A pak už asi každý jen
hodnotil, povídal, odpočíval, smskoval, chatoval a nevímco. Určitě si ale
všichni bez rozdílu řekli, že to bylo ne sice nekonečný, ale aspoň
třídenní LABŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŽO.
4) Pochvaly aneb Kdo Co O Kom Řekl (Napsal...:)
Big
Pochvalu, protože...mě táhl na bobech z kopce
Černítko
Pochvalu, protože...měl barevně sladěný úbor, super sáně a
veselé večerní hry
Emysh
Pochvalu, protože...za ranní projížďku s mírným klusem na mém těle
Gogo
Pochvalu, protože...za digitální dokumentaci a veselé večerní hry
Gufi
Pochvalu, protože...za stále dobrou náladu, skvělé jízdy na lopatě a
příjemnou společnost na cestách
Jana
Pochvalu, protože...super hry, super večeři a Božkov
Johny
Pochvalu, protože...za super akci, super žrádlo a moc zážitků
...za to, že vymyslel tuto akci
...za všechno
...za skvěle připravenou akci a úžasný večeře
Katysh
Pochvalu, protože...za super spolupráci, fakt nám pomohla, dobrý vtipy,
prostě super kámoška
Lucyš
Pochvalu, protože...za to, jak jsi kamarádská!, dobře se s tebou kecá a
docela jsme si to užily, ne?
Pitris
Pochvalu, protože...za přežití mezi ukecanýma kamarádkama
Pokémon
Pochvalu, protože... svoji pochvalu schoval do koše...
Puma
Pochvalu, protože...za to, jak se ke mně chovala
Vency
Pochvalu, protože...za příjemně strávenou víkendovku v manželském svazku
Zlesi
Pochvalu, protože...za super ranní rajtování |