Nádherné babí léto přímo hulákalo, ať někam vyrazíme. Tak jsme teda vyrazili. Na bezvadně technicky vybavených kolech jsme se z přestávkového hřiště za 3.ZŠ vydali zadními cestičkami do Přibyslavi na Slavnosti sýrů. Velitel přesunu byl Břéza...

SLAVNOSTI SÝRŮ V PŘIBY

 10.ZÁŘÍ 2005

SOBOTNÍ CYKLOVÝLET

Anyš
Belzy
Míra
Heri
Lucyš
Zouby
Rosi
Gogo
Hormlová
Zlesi
Břéza
Emyš
Móňa
Franta
Šárka
Big

Nádherné babí léto pokračovalo i tento víkend, takže vše nasvědčovalo tomu, že se i dnešní cyklovýlet vydaří. Co bylo od začátku pozoruhodné, že tentokrát převažoval počet dospěláků nad počtem dětí 9:7. Že by nám začínaly rakváčské vyjížďky?...

Sešli jsme se v pohodičce na přestávkovém hřišti za 3.ZŠ, ale stále jsme postrádali toho hlavního - velitele přesunu Břézu. Zřejmě se na něj přesunula taková nenápadná nemoc pozděchoďka, kterou určitě chytil od Hormlový... Nikomu to ale nevadilo, protože někdo zas měl jisté technické potíže (s bicyklem). Mezitím kolemjdoucí babička Pokémonů udiveně hledala svá vnoučata, kterážto určitě měla jet s námi. Honem jsme nažhavili mobiliho přístroje a zjistili, že chudáci nikde nečekají, ale že mají také jisté technické potíže (že by zaracha?). A do třetice jsme postrádali ohlášenou Pumu. Odběhnuvší Beny zjistil, že i ona má jisté technické potíže (prdl jí řetěz). No to jsou věci!
Břéza zaúkoloval prvně Rosiho, potom raději Zlesiho, aby celou kolonu vedl po vytyčené trase směr Hamry, přidělil "slabší" cyklisty těm "silnějším", aby na ně dávali pozor a vyrazili jsme. Nějak jsme však pozapomněli na slušné vychování a vrzli to nejkratší cestou přes trávník... No a nešla kolem jako na potvoru "kouzelná" babička?!!! A hned na mě - pane vedoucí, to se jezdí po trávníku?? Snažil jsem se jí vysvětlit, že nejmodernější trend podpořený názorem odborníka ze Zahrady Vysočina je, že takové jednorázové přejetí trávník neničí, ba naopak, nejvíce ho ničí zkracování cesty stále v jednom místě, například důchodci.. To jsem si dal! Pravda, mohl jsem teda jmenovat i jiné skupiny obyvatel, ale tohle byla taky pravda.
Konečně jsme se srovnali do štrůdlu a už si to šlapali směrem k Hamrům. V Hamrech jsme byli s Břézou trošku zaskočeni, že Zlesi včas neodbočil, ale asi měl chudák na mysli jinou trasu. Dostali jsme se na cyklostezku a pěkně lesem uháněli do Sázavy. Až na stáleřvoucího Belzyho bylo vše v pohodě. Ze Sázavy jsme to střihli do Velké Losenice. U obecního úřadu Zlesi zastavil, abychom se srovnali a vytyčili další trasu. No a nějaký dobrák si vzpomněl, jak jsem kdysi povídal na tomhle místě o svém hereckém zážitku ze svého dětství (jak by Poky vtipně poznamenal - před válkou!). A hned - dědečku Bigu, povídej! Tak jsem opět zarecitoval svého "Mravenečka Nezbedu" jako zamlada... Po malinkém odpočinku jsme vyrazili dál směrem na Malou Losenici. Tady se Zlesimu tak zalíbil jeden žluťoučký domeček, že u něj zastavil a zavelel k občerstvení. Bylo to potřeba, protože následoval jeden dost hustej kopec. Za Losenicí jsme to střihli směr Přibyslav, ale chtěli jsme to vzít přes Hřiště (ne přes hřiště jako hřiště, ale přes Hřiště jako Hřiště), tak jsme tipli jednu odbočku do lesa. Ta ale po chvilce pochopitelně zmizela, takže jsme se ocitli na poli. Naštěstí se po strništi dalo jet, tak jsme to střihli přímo. Projeli jsme Hřištěm, kde mají i hřiště a zastavili se na letišti u Přiby. Bohužel zrovna svačili a nejbližší let se měl konat až za půl hodiny. Tak jsme jeli dál. Před Přibyslaví jsme měli menší kolizi s potácejícími se hasiči na vozovce. Asi se posilnili na tu Slavnost sýrů! V Přiby jsme střídavě šli a jeli, až jsme se dostali k věži. Tady jsme zaparkovali své Authory a Olprany a vyrazili na náměstí. Stanovený rozchod jsme využili na drobné mlsání v cukrárně a u stánků na náměstí. Pak nás čekal výstup na věž. Dostali jsme i skautského průvodce, který nás zasypal historickými událostmi od Adama až po ...Evu. Koukli jsme z věže do okolí, zazvonili na zvony a šup zase dolů. A ještě zápis do pamětní knihy! Co by to bylo za Slavnost sýrů, kdybychom taky nějaký neochutnali? Tak jsme se vrhli do podzemí pod radnicí a na poslední chvíli vydatně ochutnávali zbylé mléčné lahůdky tuzemských firem těsně před zavřením. Byl to asi dobrej čas, protože jsme často slyšeli - no to klidně dojezte, přece to nevyhodíme, a tohle si taky vemte.... Takže jsme byli bezvadně najezení a taky jsme pochopili, že není sýr jako sýr. Dost dobrá slavnost! Gogo, který s námi nesýroval, už netrpělivě čekal, až se vrátíme a vyrazíme na další akci - do podzemí. Seběhli jsme z kopce a viděli, jak se fronta lidí postupně ztrácí kdesi v útrobách země. Snažili jsme se zjistit, jestli je to průchozí, jak dlouho to trvá a jestli to vůbec má cenu čekat. Když už jsme to málem vzdali, přece jen jsme do podzemní štoly vlezli. Skautíci nám to zpříjemnili světlem svíček a pro někoho i povídáním o historii (ti šťastnější vpředu slyšeli...) Než jsme se vydali ke kolům, následovalo blahopřání čerstvě patnáctileté Lucyš s příslušným omlácením jejích boků o boky někoho jiného v poloze svisu ležmo za rukama a nohama (jinak tomu říkáme HOBLA). Následovalo osedlání našich kovových ořů a hurá na další jízdu. Chvilku z kopce, ale směrem na Nížkov se krajina pořád jen zvedala, takže jsme si docela mákli. V Nížkově malá zastávka a pak zase kopec, tentokrát na rozhlednu Rosička. Zastávka a nákup vody, u něhož jsme se trošku pobavili na konto prodávající studentky. Nemohla pochopit, že když si koupím půl litru vody a vynásobím třemi, je to, jako bych si koupil celou 1,5 litrovou flašku, kterou prodat nechtěla, protože neví, kolik stojí....Když jsme vyběhli na rozhlednu a pokochali se rozhledem, zase jsme seběhli a rychle si zahráli slíbenou schovku. Byla to bleskovka, protože Břéza všechny bleskově zapikal. Pak už jsme frčeli dolůůů a přes Českou Mez až do Hamrů a tady kam jinam, než k Činčerům. Úplně "náhodou" jsme tady potkali Pitríse, který s námi nejel kvůli zápasu v basketu. No, asi sem chodí dost často... Oblíbená kofola tekla potokem, k tomu párečky v rohlíčku, klobásky, nanučky, prostě pařba! Abychom to jakž takž stihli, zavelel Břéza do sedel a hurá ke Žďáru. Na první křižovatce jsme se rozdělili, aby každý někoho doprovodil a už zbývalo jen "táhlé" ČUS-BUS-TRAMBUS! Byla to Jízda! Tak zas někdy!                                                -big-