Superpředpověď na druhý říjnový víkend v duchu babího léta slibovala vydařený výlet do nejvyšších míst Žďárských vrchů. Zahájili jsme v Cikháji pod Žákovou Horou, prodrali se opravdovým sluncem prozářeným pralesem, vyslechli pověst na Žákově Hoře, sehráli komiks u Stříbrné studánky, zaběhali si u bývalého Rumpoltova mlýna a vyšplhali na nejvyšší vrchol Žďárských vrchů - na Devět skal. Putování jsme zakončili v podivné hospůdce v Herálci a pak už rovnou domů.
Z PRALESA
NA DEVATERO SKAL
SOBOTA 8.ŘÍJNA 2005
POHODOVÝ SOBOTNÍ VÝLET DO ŽĎÁRSKÝCH VRCHŮ
Gufy
Anyš
Puma
Gába
Tomcat
Marťa
Míra
Misha
Sádlo
Katysh
Poky
Polís
Barel
Karel
Vency
Pitrís
Gogo
Hormlová
Rosi
Emyš
Břéza
Big
Podzimní den jako vymalovaný, co víc bychom si ještě mohli přát. Na zastávce pod úřadem se nás sešlo celkem dvacet, což je úctyhodný úspěch. Trochu tajemný byl Břéza s Hormlovou, protože jet měli, ale nebyli. Další tajemno mohli způsobit ti, co si nevzali průkazku na autobus. Vysvětlovat někomu, že Polísovi ještě nebylo patnáct, když je skoro ze všech největší... Dopadlo to výborně, řidič si nás nijak zvláště neprohlížel. Druhé tajemno se vysvětlilo cestou, když přišla sms od Břézy a Hormlové. Čekají na nás v Cikháji. Nápověda - tam, co jsou ty krávy a voli... Úkol to nebyl moc obtížný. Teda aby to někdo špatně nepochopil: ti dva podezřelí starouškové, co si po ránu hrabou mokrý seno hned u zastávky - to nemohl být nikdo jinej. Nastalo patřičné uvítání a seznámení s úkolem. Celá akce měla být tajemná, protože tajemný, plný bájí a pověstí je i zdejší kraj. Přešli jsem si na méně nebezpečné místo, než je pastvina pro dobytek a tady nás Břéza rozdělil do pěti skupin. Teda určil jen vedoucí, členy výprav si vybírali sami vedoucí. Pak řekl, že si zopakujeme nedávný zimní úkol - dostat se jakoukoli cestou na Žákovu Horu. Zašustily mapy a už se šlapalo. Tentokrát ne po pás v závějích, ale celkem lehce po pastvinách a lesních cestách, či možná po cestách turistických. Naše skupina si to namířila přímo, stejně jako skupina Břézova, takže jsme se cestou taknějak promíchali. Byla to paráda. Nejdříve jsme narazili na poměrně hustě rozryté území divočáků a pak zapadli do pralesa. Nádherného pralesa. Pohled na kreatury popadaných a jinak postižených stromů, které nikdo neuklízí ještě umocňovalo probleskující podzimní sluníčko. Romantika jak samice tura domácího. Většinu ale zaujali obyčejní paraziti - choroše. A že jich tu bylo! Když jsme se prodrali tímhle územím, najednou jsme byli na samém vrcholu Žákovy Hory, kde už čekali ostatní. Následovala svačinka, při níž nám Břéza přečetl pověst o uhlířském synkovi Václavovi a tajemném hošíkovi od nedaleké studánky. Další zajímavosti o žákovici jsme se dočetli ze zde umístěných tabulek. I když tady bylo krásně, popošli jsme kousek dál - k již zmiňované studánce, o níž někdo prohlásil, že je stříbrná. Marně jsem Karlíkovi vysvětloval, že je fakt stříbrná. Tak jsme se vsadili o pívo. Když vyhraju já, tak ho Karlík pije... Je Stříbrná! :-) Protože tady ale žádný hošík, který chtěl přenést přes pramen a slibující bohatství, nebyl, museli jsme si celou pověst zahrát. Vznikl z toho fotokomiks, který ale skončil úplně jinak, než měl. Nevím, proč se Polís tak svíjel a držel se za inkriminované místo. Že by byl Poky takový surovec??!! Cestou od studánky jsme vymýšleli různé skopičiny, při nichž vynikal hlavně Břéza. Takže nakonec nalákal děti k prolézání normálního kanálu. Doufám, že to pak budou maminkám povídat, co dělají na akcích... Za chvilku už jsme byli u rybníka, kde snad dříve stával Rumpoltův mlýn. Další zastávka, obídek a spousta her na přilehlém parkovišti. Nejvíce nervů jsme si asi užili u hry na diplomaty, při níž se vyřádili hlavně ti starší - Pitrís, Rosi, Tomcat a další. Než Emyš s miniholčičkama a Big připravili šipkovanou, ostatní se vydali hledat pramen zdejšího rybníka. Pak už následovala spousta šipek a dopisů s nejrůznějšími úkoly - dát druhému poslepu nějakou dobrůtku do úst, aby ji poznal, vyměnit si s někým odlišné velikosti jeden kus oblečení, vymyslet báseň na určená slova, najít přírodninu na stejné písmeno jako přezdívka toho onoho, sečíst co nejrychleji všechny kilometry na rozcestníku, nasbírat klestí na hromadu, spočítat, kolik bylo Tuláků a tak podobně. Takhle to šlo až do cíle, kde byl úkol najít jabloň a o plody se podělit. Viselo tam na smrčku jedno jablíčko... A potom už jen najít "lišky" ve výšce 209, 209, 209, 209 metrů nad mořem. Jak snadné. Přeci musí být na Devíti skalách, to je 836 metrů nad mořem, i když, jak prohlásil Karlík, tady žádný moře není!!! Sešli jsme se tedy všichni na vrcholu nejvyšším a Břéza stojící bez zábran na nejvisutějším balvanu provedl instruktáž po okolním obzoru. Také zbavil některých slabších povah několika tisíc nervových buněk. Pod kopcem jsme potom vyslechli a shlédli splnění všech úkolů. Jako vždycky na jedničku. No, někteří s mínusem, protože nenašli přírodninu na G. Což třeba gdybytatrávabylamodrá! Z Devíti skal jsme si to namířili k Herálci a cestou ještě obdivovali turistické zajímavosti jako například Vysokou studni, kde byl na dveřích nápis OBSAZENO! No bodejt by ne, když tam zrovna Misha... Na mýtince u rozcestí na Svratku a Herálec jsme si na pařízkách zahráli hru na škatule a na cestě na slepé rybáře. To byla docela sranda. Pak už jsme se rozloučili s našimi "staroušky" - Břézou a Hormlovou, kteří odcupitali přes kopec na babiččinu oslavu narozenin. A ostatní pokračovali dál do Herálce, kde jsme trošku marně hledali zastávku a hospodu. Na křižovatce nás všechny šokoval řidič jednoho vozidla!!!! Bylo mu totiž asi tak deset let!!! Zastávku jsme našli, hospůdky taky. Jenže v jedné neměli jídlo žádné, ve druhé by museli kuchaře teprve zavolat, tak jsme si objednali kofoly a sprite. Když jsem chtěl potvrzení s razítkem, dozvěděli jsme se, že razítko nemají, snad ani IČO, a snad ani daně neplatí.... Když už jsme chtěli odejít, slečna zavolala vedoucího a ten přijel i s razítkem! Udělali jsme kofolový mejdlo, někdo přikoupil i chipsy a další nesmysly a byla sranda. Když už jsme se všichni rozklepali zimou, odešli jsme na zastávku a za pubertálního dovádění čekali na bus domů. Dočkali jsme se, nastoupili a obdivujíce nádherný západ nádherného dne, nebo spíce (to jako že Karel a Barel usnuly :-)), jsme dorazili pod Okresně-městský úřad, rozloučili se a hurá domů. Super sobotní pohodová turistická akce. -big-