- Je tu první ochutnávka ze svratecké kroniky od Biga (Giba), brzy budou jistě další a navíc i nějaké fotky, co mi určitě dodá Gogo (Ogog). Takže, čtěte, komentujte ve vzkazech a pomalu se chystejte na další akci! :)

Kolíkům zdar, upírům zmar! -

-bass Ssab-

- zapsal Sílop -

V pátek jsme se srazili v 17: 10 před nárem s paličkou česneku v ruce i když jsme ji pak všichni hledali po kapsách.
Když jsme se pak dokodrcali do svratecké školy a ubytovali se v luxusní jídelně, dostali jsme správu o obávaném upírovi Hr.Nčířovi. Rozdělili jsme se do skupin U-Lovců (upířích lovců) a vyrazili na něj. Během cesty nás Břéza poučil o hranici Čech a Moravy ( Svratce ) a že v případě ohrožení upírem musíme co nejrychleji přeběhnout řeku. Byla to docela zábava než došlo na drcení česneku a tím si natřít krk, obličej ruce a tváře. Do toho se nikomu moc nechtělo. V nenápadné Březové chaloupce na kraji lesa odpočíval Hr.Nčíř. Každý si prošel takovou menší stezku odvahy při které musel zabít Hr.Nčíře a vzít jeho popel. Po chvíli mrznutí se nám to povedlo a běželi jsme domů a to doslova. Bahno stříkalo na všechny strany, ale na most jsme doběhli vši před upírem ( někteří dokonce jen o pár vteřin viď Léňo). To už byla pořádná tma a tak jsme se dobelhali až do spacáku. Malý dětska jsme dali spát a my větší sme si šli pokecat ještě do cvičný kuchyňky. Ti nejlepší z nas šli ještě hrát na kytaru i když Zoubymu to moc nešlo ( kdyby si vzal radši akustiku) a pak jsme zhasli i my. Tímto předávám štafetu Tomcatovi.

- zapsal Tacmot -

Ráno jsme nečekaně vstali. Někdo byl vzbuzen malou omladinou, někdo se vzbudil sám dřív a pak budil další.
K snídani byly rohlíky s čím jiným než s česnekovou pomazánkou, sám sem šel pomoct mazat. Zvládl sem rovný tři( myslím kusy, né rohlíky) páč sem přišel pozdě.
Big nám hned po snídani zadal sqjelou hru. Vymýšlení dvojic. Jako třeba manžel a manželka, Marx a Engles, Hawlet a Packard, Shrek a Fiona. Pak zmese začli balit na výlet. Za chvíli sme odešli. Před školou Bass vyhlásil měsíčkovou hru. Pro vysvětlení, každá skupina U-Lovců dostala platíčko s malejma nálepkama měsíčků a ty potom lepili na ostatní skupinky. Samozřemě že sme si mohly měsíčky ve skupinkách navzájem sundávat.A za chvíly přišli takový hlášky jako: Jéé Big dostal měsíčky, nebo Rosi ty seš úplně vole......penej. A Gogo eště k tomu vyhlásil hru na doslovný překlad anglických spojení. Jako například:
Damage spek( škoda mluvit)
Fun titman( Švanda dudák)
Don´t be swan( nebuď labuť)
He sit on between( seděl na mezi)
After fuck( pošuk)
where she marry herself, there she marry herself( kde se vzala tu se vzala)

Tak sme hádali a lepili, a lámali si hlavy co by mohlo bej třeba takový poison mechnism.
Takovým klidný vycházkovým tempem jsme šli přez golfové hřiště, kde sme se koulovali( někteří) pořád stejně pomalu sme došli až na lovecký zámeček Karlštejn. Kde nám Big přečetl pověst vztahující se k onomu místu. Poté přišla hra o další indicii. Byla to vlastně schovka s určitým cílem, zlatou kuželkou. Hra to byla velice zajímavá a napínavá, dokonce i s dobrým koncem. S pocitem uspokojení sme se vydali na oběd do Svratouchu. Přídem do svratouchu, namíříme si to k první hospodě a ono bylo zavřeno. Tak sme si říkali „No určo tu musí mít další.“, a taky že jo, akorát tu nevařili. Nezbývalo nám nic jinýho než se vydat do Svratky. Tam Beruš objevila a domluvila hospůdku. Na výběr měli jen dvě polífky- zabijačkovou a hovězí. Objednávky u většiny stolů vypadaly asi takhle:
Vrchní: Jakou polífku si dáte?
My: No jakou máte?
Vrchní: Zabijačkovou nebo hovězí
My: Tak já si dám Hovězí- já taky-já taky- já taky
Vrchní: Tagže čtyřikrát hovězí?
My: Jo!
Vrchní: a k pití?
My: máte kofolu?
Vrchní: jo
My: tak já si dám kofolu- já taky- já taky- já taky
Vrchní: tagže čtyřikrát kofolu?
My: Jo!
A odešel( jako vrchní).
Po dobré hovězí polífce sme se vydali krásnou cestou s autem, ve kterým byl sausage of lovers( párek milenců)( teda jen možná fšichni viděli jen hejbající se deku. Šli a šli( jako my) až došli na krásnou loučku, kde hrály o další indícii honěním upírů a po dohonění fšech upírů hrali football. Znavení a okopaní se vydali ku škole. Po malém “rest in livingroom“( odpočívej f pokoji) byla večerě, tuším že to bylo rizoto s nějakou čínskou omáčkou, která byla naprosto výborná( myslím večeři).
No a qvečeru přišla tak dlouho očekávaná tělocvična. Nejdříf sme hráli honěnou s různými obměnami. Poté vojíny a důstojníky a dobíhání okolo hřiště( fšichni se rozestoupí okolo hrací plochy a začnou mírně klusat, na povel fšici vyběhnou a snaží se dohonit toho před sebou( u mě tahle hra probíhala tím stylem že sem asi tři kolečka sprintoval, abych dohonil Czernitka, a pak se dalších pět kol honil s Rosim)). Po této hře si každý dělal co chtěl, myslím jako že sme hráli basketball, a jiné hry.
Pomaličku přišla desátá hodina a my museli jít spát. Malí detska poslušně zalehli, ale mi větší fikanější sme se zeptali Beruš a ta nám dovolila eště chvilinku si povídat f kuchyňce. Ale pak už sme taky museli jít spát.
Takhle něják zhruba proběhla sobota. Jestli sem na něco zapomněl tak se fak omlouvám:).
 

 - zapsal Gib -

Dr. Akula
a jeho zánik

Po sobotním fyzicky i psychicky náročném dni se nám v neděli ráno zatraceně nechtělo vstávat! No, tak jsme nevstávali. Teda vstávali, ale až tak kolem půl deváté. První vyspalci se ujali mazání chlebů napodobeninou másla a marmošky, takže například Honzys si možná poprvé zamazal se svojí mamkou Yetti. Po snídani jsme se vrhli na luštění dalších indícií, protože už jsme jich pár měli a zatím jsme nevěděli, co dělat dál. Mozky a jiná nervová centra byly rozžhaveny doběla, z hlav se nám pochopitelně i kouřilo. Ale vymysleli jsme to! Bylo to fakt hustý. No schválně, co vám vyjde z tohodlenc: Ovwvm evmvx h xvhmvpvn nebo jpesevůzdelfenocn plomrtisskoptkovenůnčich mumácit, žtrupesluch?a dtoe už pá írrva a ještě nalétává tu náročně a vážně. Vážený ó váš šéf potáceje nese závaží. Náramně ó máš rád vypečené tu váhavě tam no a pak ještě jedna tabulková šifřička. Nutno podotknout, že i barvy mají své opodstatnění. Vyšlo nám, že máme jít k vodě a dělat lodě!!! No, tak jsme šli a dělali. Každá skupina vytvořila jednu lodičku z třísek zlomeného smrku. Následovala generálka na Sázavskou regatu, jelikož jsme ty lodičky pouštěli po říčce Svratce. Někomu nabraly ten správný proud, někomu zas ne a někomu se z lodičky vyklubala ponorka. A pak, že dřevo plave!!! Leda prd. Cestou po levém i pravém břehu jsme zdolávali různé močály, bažiny, mosty, ale hlavně jsme měli najít prsten. Ve všem tom naplaveným harampádí to vypadalo dost tragicky. Moc jsem tomu nevěřil, ale najednou koukám: zelený prkýnko, na něm velká červená beruška a ruka(vice) s něčím na jednom ze dvou prostředníčků, neboli na prsteníčku. Jo, byl to fakt prsten. A šipka vedle ukazovala dál po proudu. Naštěstí bleskově Misha našla další nádobku s indícií a prstem. Dřevěným. A teď to začalo být zajímavý. Měli jsme hledat lože Hr.Nčířovo, připravit věnec z česneku, dřevěný kříž, dubový kolík a připravit se na stětí hlavy a pohřbení těla i hlavy. Brr. Ježto byl ale čas polední, vydali jsme se raději poobědvati. Některé to však příliš netrápilo, pročež se raděi věnovali sněhověkoulové a šiškové bitvě přes říčku. Co nás však stihlo cestou?!. Hormlová si tak jde, jde, kouká jako obvykle do země, jako že by třeba něco našla a najednou div že nezařvala. Nebo asi možná spíš zařvala: zmije! Fakt! Typická klikatá čára na zádech a už si to plazí ke stromu. Chyťte Euru! Je na vodítku. Ne, už není! Honem! Uf. A v tom si to přihasí malej Smolda k davu, kterej je nápadně v kruhu kolem nečeho uprostřed. No a kam myslíte že si to namířil? No jistě, rovnou na panímámu klikatou. Stůj!!!! Jo, naštěstí ho Beruščiny bystré ruce zachytily včas. No, kdo by to byl řekl. Takhle na jaře a už druhá zmije… Než nám kuchtičky pod vedením zkušeného Goga (kterého pak stejně vyhnali…) připravily nedělní mňamku – kuřecí směs s ánklbensovým sósem, zeleninkou a rýží – hráli jsme Rosiho gymplácké hry. Nejzábavnější určitě bylo hledání tyčinky čokoládových kaštanů v jídelně. Všichni slídili jak zběsilí, lezli po stolech, horech i dolech a nic. S nimi slídil i Černítko, který se furt potutelně nasmíval, motal se kolem hledačů, až jim to muselo být nápadný. Některým. Měl ty kaštany totiž viditelně přivázaný u pasu a bavil se, jak to nikoho nemohlo napadnout. A ostatní, co už a to přišli, s ním. Po obídku jsme dali nedělní polední klídek, prošpikovaný další přemýšlecí soutěží. Tentokrát měly skupinky napsat co nejvíc notoricky známých trojic. Někoho to bavilo víc, někoho míň, ale výsledek byl velmi zajímavý. Ti, co byli ve dvojicích první, měli nejmíň a ti, co ve dvojicích selhali, se mohli strhat. Po poledním klídku rozdal Bass další úkoly. Za každý splněný úkol mohla dostat skupinka indícii vedoucí k místu nálezu odpočinku upíra Hr.Nčíře. Úkoly byly docela náročné a zákeřné: Hunters měli postavit ze sněhu věž vysokou 2,8 m (z přemrzlého ledového sněhu a v silném dešti…), Svratupíci měli uběhnout 50 koleček kolem hřiště (ještě že jim pomohly místní běhny a běžci…), Giboni měli postavit z papíru model školy v poměru 1:1000 (který jim vzápětí rozsedl Polís…), další měli složit podle předlohy třicet různých origami (někteří po třicátém kroku vztekle odmrštili svůj výtvor, ať už to byla lvice, chryzantéma nebo lenochod…) a Kacíři si smlsli na řešení sudoku (úkol pro gympláky jak vyšitý…). Po náročném plnění Bass rozdal papíry s indiciemi, ze kterých jsme nejprve nebyli moc moudří, ale nakonec jsme vydedukovali, že půjdeme na náměstíčko hledat něco s Žižkou, nějaké číslo 87, nějaký dům se zazděným oknem s typickou klenbou. Šlo to docela rychle: náměstíčko, dům 87, ulice Žižkova, zazděné okno a tady zpráva – jděte po stopách krve. To nám trošku dalo zabrat, ale došli jsme ke hřbitovu, kde byl poslední lístek s azimutem a počtem kroků. Když pominu zkreslené předávání informací a chaotické pobíhání po hřbitově, tak s pomocí Černítka a jeho buzoly jsme rychle na mapě odhalili, že vytouženým místem odpočinku pohřešovaného upíra je chalupa, kde jsme už byli v pátek v noci. Nepočítali jsme však s náhlým prudkým deštěm. Nikomu se tak daleko nechtělo s vidinou promáchaných bot a promočené bundy. Zhodnotili jsme situaci a řekli si, že teď před západem je to dost nebezpečné vzhledem k možnosti ožití upíra a že se tedy vydáme na cestu těsně před rozbřeskem s nadějí, že ráno pršet nebude. Omyl. Nevyšlo to, ale to vám popíše za chvíli Léňa. My jsme zalezli do školy, chystali polívčičku hrachovou s topinečkami česnekovými a přitom dokončovali soutěž trojic a ještě zkoušeli další hru na spolupráci ve skupině. Klasické přebírání provázků jsme zkusili s provazem patnáctimetrovým. Byla to docela sranda, zvláště, když někteří ztráceli nervy a nejradši by některé zabili… Po silně česnekové večeři se Beruš odebrala na návštěvu za panem ředitelem Vlastíkem a učitelkou Marcelkou s pocitem, že jim určitě nebude vadit česnekový odér… Ostatní zatím mohli rychle vyrazit do tělocvičny, protože čas určený pro sport byl omezen dřívější večerkou s ohledem na netradičně časné vstávání. V tělocvičně si každý vyhlédl sobě nejoblíbenější činnost – basket, ringo, volejbálek, kruhy, fotbálek a s malými změnami u ní vydržel až do dvaadvacáté hodiny. Pak se sice všichni zodpovědně odebrali do umývárny, ale už méně zodpovědně do spacáků a nejméně zodpovědně přestali brebtat, takže je musela naštvaná Beruš napomínat ještě po půlnoci. Zde moje paměť zasažená spánkem končí, ale končí také období určené pro mé kronikové vyprávění. Takže zase někdy! A teď už Léňa a její pohled na velikonoční červené pondělí.                                             -

- zapsala Aňél -

Tento den začal poněkud netradičně. Vstávat v 5 hodin ráno. „Nee, to myslíte vážně??“ Některým se to opravdu nezamlouvalo, ale co naplat, musíme zničit Dr. Áculu. Šouravými, pomalými pohyby se dostáváme ze spacáků k umyvadlům. Ranní hygiena, vyčůrat a vyrážíme.
Pomocí plánu, který jsme získali při včerejší akci, jsme se vnořili do ponurého, deštěm zalitého rána. S sebou jsme pochopitelně měli VĚNEC Z ČESNEKU, PRST-TEN, KŘÍŽ A DUBOVÝ KOLÍK. Věci, které nám pomohou upíra zničit. Ale POZOR k Dr. Áculovi se můžeme přiblížit s dobře chráněným krkem až v době, kdy vyjde slunce. To sice nesvítí, ale mi se mezi kapkami deště přibližujeme k místu, kde už odpočívá upír ve svém loži.
A je tu, spí. Potichu se kolem něj rozestoupíme. Big mu háže česnekový věnec na hlavu - stále spí. Honzys přiskakuje a zatlačuje ho křížem do lůžka. Beruš podává Honzysovi dubový kolík a ten ho pokládá na upíra.  „Ne, vraž mu ho do srdce a pořádně se rozmáchni“ ozvalo se prostorem. Honzys se rozmáchl , vrazil kolík Dr. Áculovi do srdce a při tom všem se z našich úst sborově ozývá: „Zmiz netvore ze světa, tohle je ta odveta“. Honem upíra, který tímto ztrácí svoji sílu musíme pohřbít, ne však celého. Kdosi podává Zoubymu sekeru. „Musíme mu oddělit hlavu od těla, to pohřbít břichem dolů a hlavu na jiné místo.“ Proč asi? Mohl by získat zpět svoji sílu a znovu oživnout. Zouby zvedá sekeru nad hlavu - a seká. „Málo, ještě, ještě, ještě….. No konečně.“ Asi byla tupá sekera. Oddělené části těla odnášíme na místo, kde vše pohřbíme. Poky popadl rýč a začal vytvářet první díru. „Zaber!!!“ Honzys pomáhá a hotovo. Tělo břichem dolů, zatížit kamenem a zasypat. To samé jsme udělali i s hlavou, zase zaříkáváme. „Už navždy zůstaň tělo tlít, kámen nad tebou bude bdít. Lidské plémě v klidu může spát, nebude se noci více obávat.“ Super, hotovo a Dr. Ácula nás již nebude ohrožovat.
S pocitem dobře vykonaného úkolu jsme se odebrali do chalupy, kde na nás čekalo překvapení. Sucho, teplo dobré kakao a velikonoční mazanec s máslem na snídani. V chalupě je nás málo. „Kde jsou Big a hoši???“ Asi další překvapení. Za chvíli i oni došli bez jakéhokoliv vysvětlení. No nic snad se to dozvíme. Všichni jsme posnídali, mladší Duháci si hráli s Eurou a s dvěma kočkami. „Co to jééé. Duhácká fotoalba?? Břézo, paráda.“ Vzpomínky, smích a hlášky. Že,Katysh. Foto rok 1998 - „To už byly v té době Fidorky??“ Nezadržitelný burácivý smích. Ha, Ha, Ha, joooooooooo. Big: „To chce zaznamenat Léňo, Katysh boduješ, fakt. Ha ha ha.“ Ufff , to nás bolí bránice, ale už je toho dost, musíme se vrátit zpět.
Rychlím krokem se vracíme ke škole, kde jsme ubytovaní. Cesta byla blátivá, samá kaluž a ostrůvku zbylého zmrzlého sněhu. A to bych nebyla já…… Skáču přes kaluže a PRÁSK. Noha podjela na zmrasku a už se válím. „Ouuuu Léňo“ a smích, zaslechla jsem za sebou. Po chvilce nás zdraví silným troubením Hormlová z jejich nablýskanýho fára. „Už ho našla, klakson.“směje se Břéza.
Poslední den, čeká nás balení a úklid. A tady je to druhé překvapení, které pro nás přichystali kluci. Holčičí vřískot a chlapecké pomlázky s naučenými koledami. Jak jinak, Velikonoce. Za výprask od kluků, odměna od holek v podobě čokolády, bonbónů a vajíček.
Všichni společnými silami umýváme, zametáme a posouváme vše na svá místa a je to. Ještě vyhodnocen všech 5 skupin. Jako vždy se všichni vytáhli svými výkony a hlavně vědomostmi. Množství vyhraných duhátů bylo velice vyrovnané. 20 duhátů získali Giboni a Kacíři a po 19 Hanter, Rotter a Svralupíci. Super, že? Zbývá ještě čas než pojede autobus. Většina si hraje s míčkem a já volám : „Jsou tu ještě čtvery ponožky na topení v šatně.“ „To jsou mí, ale né všechny.“, křičí Bass a ukazuje je přes zavřené okno. „To jsou mí!!“ ohlídne se Gogo a běží k oknu. Chvíli oba zápasí s otevřením okna a….. „Auuuu. Co to?“ Okno se otevřelo a Gogovi se začínají některé prsty barvit do červena a modra. Kvůli smradlavejm ponožkám. „Ouuu, jeee, neee, to muselo bolet.“ Šumí mezi námi. Naštěstí to nebude tak zlé,jak to vypadalo. Gogo si prsty ochladil pod vodou a za chvíli už s námi zase hrál.
Čas uplynul a odjíždíme ke Žďáru. Skončil boj s Dr. Áculou a tím i mé povídání. Léňa.

PUEX poezie

>zpět na leum<

 Kdo to nezažil, tak neuvěří, kdo to zažil, již nikdy nebude v klidu spát!