|
Akce na jižní Moravě, Bučovice, 23. - 25.června 2006 |
|||
Zlesi + Emysh
|
Johny + Yetti
|
Gogo + Rosi
|
Big + Pitris
|
|
Pátek 23-06-2006, napsal: sraz na nádraží - odjezd do brna - přestup do osobáku - vedro - pitrísovo seznámení - cesta do kempu - večeře - noční výlet na židovský hřbitov |
| Sraz jsme měli jako
obvykle v 16:15 na nádraží u PC. Jiné místo už snad ani neznám. Všichni už
tam byli a zaplatili to, ale Sádlo s Mishou nikde. Tak jsme čekali, ale
pořád nešli. Ale i když tam ještě nebyli, tak Big musel koupit jízdenky a
doufat, že pojedou. A potom, když už jsme nastupovali do vlaku, tak
přišli. Prý si Sádlo zapomněla karimatku doma, tak pro ní ještě letěla.
Pak už jsme nastupovali do vlaku. Jeli jsme nejdřív do Brna. Během jízdy
jsme se podle karet rozdělili na 4 rodiny:
Gogo, Rosi, Lucysh, Katysh, Sádlo, Misha Každá z rodin dostala papír, kde byla tajenka. A otázky byly formou hádanek. Třeba: Nesu, nesu, nevynesu. Metu, metu, nevymetu. Až čas přijde samo vyjde. Odpověď byla SVĚTLO. A takhle tam bylo asi 20 hádanek. Pěkně jsme si tím potrápili hlavičku. Ale řeknu Vám, v tomhle vedru myslet, to je fakt umění:) A pak už bylo na čase vystupovat. Byli jsme v Brně…Jakmile jsme vystoupili, spěchali jsme na vlak, který jel do Nevojic, kde byla naše konečná. Když přijel vlak, rychle jsme nastoupili, abychom si našli aspoň pár míst. Ale jakmile jsme vešli do vlaku, málem jsme nevěřili svým očím. Skoro celý vlak byl plný. Nechali jsme sednout ty malé. Ostatní si šli sednout do chodby, prostě kam to šlo. A když nás uviděla paní průvodčí, slitovala se a odemkla pro nás jeden tajemný (prý její) vagón a my jsme si konečně mohli sednout. Pak už jsem jenom míjeli vesničky, končící na ICE. Á a už tu jsou NEVOJICE, vystupujeme a míříme na BUČOVICE. Nebo přesněji do tábořiště Jiskra. Po rychlém ubytování v „teletníku“ (jejich překrásné chatičky) a rychlé večeři jsme zase pochodovali zpět směrem na BUČOVICE. Museli jsme zjistit, kde se nachází židovský hřbitov, páč tam zase další den vyrážíme na průzkum. Hodina už dosti pokročila v noční a tak musíme honem
zpátky do chatiček. Cesta byla dosti náročná a někteří už nevydrželi a
usnuli za pochodu (že Mikádko). Ale nakonec jsme to zvládli všicí a honem
rychle do spacáčků, zavřít očka a BROU NOC. |
|
Sobota 24-06-2006, napsal: Gogo snídaně - příprava na výlet - výlet - čtverec a trojúhelník - přechod po klaccích - hra U slepice - těžba ropy - topinky - studánka - vosí hnízdo - poznávání listů - občerstvení na pouti - průvod - židovský hřbitov - další občerstvení - cesta do kempu - večeře - koupání - nádobí - noční výlet |
|
Ráno jsme se probudili (každý někde jinde, pár lidí spalo pod širákem. Yetti, Lucyš, Gogo, Johny, Pitris) a hned začala rozcvička. Pod vedením Johnyho jsme doběhli k místnímu rybníku a každý z nás chvíli předcvičoval a ostatní měli cvičit podle něj. A navíc ještě podle melodie z Johnyho mobilu. Největší úspěch určitě měl Zlesiho aerobic: "tak holky, pojďme, levá, pravá, a znovu, a teď do trojúhelníku, jedem!" Šlo mu to moc pěkně, určitě v Brně trénuje s holkama z Aerobic Slowakia :) Po rozcvičce jsme šli na snídani. K ní byly rohlíky se sýrem, a každý si mohl dopřát dokonce celý jeden trojúhelníček! Wow! Nacpaní k prasknutí jsme se šli připravit na celodenní výlet. Čekání na ostatní jsme si zpříjemnili nohejbalem, ale Lucyš nám to všem natřela. Ti, co nehráli, se bavili pozorováním místních jihomoravských krásek ;) A pak už jsme konečně vyrazili! Ještě před odchodem jsme se ale pořádně namazali. A podle toho také celá cesta vypadala... Nj, opalovací krém je nejlepší ochrana proti slunci... Chvíli po tom, co jsme vyrazili, se přihlásil Johny se svojí hrou. Úkol zněl jasně: vytvořit z lidských těl čtverec 10x10 a trojúhelník 3x5x5 metrů. Vypadá to jednoduše, ale...jak to udělat? Nakonec se nám to přibližně povedlo a tak jsme dostali jednu indícii. A vyrazili jsme dál. Po chvíli přišel ten správný čas pro Bigovu hru. Měli jsme vytvořit stejně dvojice tak, aby obě polovičky dvojice byly stejně vysoké. A měli jsme sehnat ten největší klacek, který jsme našli. Zlesi s Benym to vzali doslova a přitáhli třímetrovou větev:) Potom jsme si stoupli jedna dvojice vedle druhé a každý držel klacek. A vždycky jeden člověk po té lávce z klacků měl přejít na druhou stranu! Měli jsme na to 5 minut, aby přešli všichni. Šla Ema a hned za ní Big - pohodička. Ale pak tam nastoupil Smolda! Měli jsme co dělat, aby jsme ho unesli!! Asi měl těžký batůžek... Na rozcestí "U slepice" jsme si zahráli náročnou běhací hru. Pravidla se mi nechce vysvětlovat, protože už si je moc nepamatuju, takže vám jen řeknu, že byla fakt náročná! Po takto vyčerpávajícím výkonu jsme byli pořádně unavení a hladoví a tak jsme začali rozdělávat oheň. Všichni šli na dřevo a Zlesi se hrdě přihlásil, že půjde najít nějaké chrastí. Hledal, hledal, a jestli se neuchodil k smrti, tak hledá to chrastí v bukovém lese dodnes:) Nakonec jsme oheň rozdělali a každý si opekl topinky a namazal ďábelskou pomazánkou. Já si tak mažu, a pomazánka mi na chleba vůbec nepřibývá. Koukám, a Zlesi ji oškrabuje na svůj chleba!! Asi pomsta za to chrastí, nebo co... Po topinkách jsme se vydali dál. Prošli jsme kolem těžebních tentononců (poblíž Bučovic se těží ropa nebo zemní plyn, nebo oboje...), když si Smolda vzpomněl, že si zapomněl brýle. Tam jak jsme obědvali. Zlesi se chtěl zapsat do Guinessovy knihy rekordů v disciplíně "dlouhý-běh-v-sakra-velkým-hicu" a tak se pro Smoldovy brýle ochotně vrátil. Ne, dělám si srandu, Zlesi jako správný zdravotník nemohl připustit, aby zlý UV-paprsky pálily do Smoldových očiček. Čekání na Zlesiho jsme si "zpříjemnili" drsnou hrou, kterou hrají na vojně mazáci se zelenáčema. Spočívala v tom, že jsme všichni museli 5 minut držet ruce upažené. Bylo to fakt drsný, ale všichni to zvládli. Dalším úkolem bylo rozpoznávání listů. Big jich natrhal asi milion, možná dva, teď nevím. Každý skupinka měla určit 4 listy. Skoro všem se to povedlo, jen jedna to nezvládla a tak Big spálil jednu indícii. Přišli jsme do Bučovic. Zrovna se tam konala pouť, byl tam stánek s občerstvením, dva kolotoče a hity ze 70. let. Ale z 19.století. I přesto jsme se tam zastavili, koupili si kolu, někdo zlatou kofolu, a každý minimálně 2 balíčky chipsů. Když jsme to všechno vypili a snědli, pokračovali jsme v cestě. Na jeden z pouťových hitů si Ema a Zlesi zatancovali polku a moc jim to slušelo:) Zlesi - křiklavě zelená vesta, Ema - křiklavě oranžová vesta... Paráda. Abysme nevyšli ze cviku, tak jsme stejně jako v pátek hledali židovský hřbitov, a opět jsme ho na několikátý pokus našli:) Big zavolal svojí spolubojovnici z války proti Švédům (teď doufám že to Bigova kolegyně nebude číst...), která nás vpustila na hřbitov. Všichni se hned rozprchli do všech koutů a několik odvážlivců šlo prozkoumat nějaký hrob - "je tam takováhle hlouboká jáma a leží tam kosti, fakt, přísahám!!" Zlesi ještě pro dobrý pocit vyndal pár klíšťat a mohli jsme vyrazit dál. Dostali jsme na výběr 2 varianty: buď půjdeme do kempu pěšky, a nebo pojedeme vlakem. No a protože žádný vlak nejel, byla jednohlasně přijata varianta číslo 1. Ještě jsme se zastavili v jedné hospůdce na další kofolu a zmrzlinu. Tam se stala příhoda Té-jejíž-jméno-nemůžu-prozradit-protože-bych-dostal-přes-drž...-ústa. Sádlo měla na břiše batoh a servírka povídá: "Tak co si bude slečna s tou pneumatikou na břiše přát?" Sádlo zaváhala v domnění, že se jedná o Lucyš. Po 10 minutách mrknání na Lucyš jí zřejmě došlo, že slečna s pneumatikou je ona samotná a její batoh. Sorry Lucyš, ale muselo to ven. Rosi. Po občerstvení jsme vyrazili směr kemp. Rozžhavený asfalt se lepil na boty stejně jako propocené spodky na prdelku. Abysme si cestu trochu zpříjemnili, mávali jsme na projíždějící auta. Někteří z řidičů se na nás usmáli a ukázali nám, že jsme jedničky - vztyčeným prostředníčkem. Následující pochod proběhl bez dalších příhod, jen Zouby se napil na třešně a hned se mu radostněji pochodovalo, určitě už se těšil na záchodovou mísu a obrovskou roli toaletního papíru. Po příchodu do kempu jsme hned zasedli k večeři. Kromě Zoubyho, ten přišel o chvíli později. Asi ho něco zdrželo... K večeři byl vynikající guláš, a pan kuchař nám nabídl, že "nám chlapům" tam nakrájí cibuli. Yetti se hned přihlásila, že chce dvojitou porci. Po večeři šla naše skupinka (Gog+Ros+slečny) umývat nádobí. Nebyla tam ani houbička, ani utěrka, ani šéf, jen týpek "všechno vím, všude jsem byl, od všeho mám klíče, jo a děcka, umyjte to všechno!" Samozřejmě že jsme to všechno neumyli. Ten hrnec, ve kterém se vařil guláš, byl od těch psích chlupů vážně špinavej... Mezitím, co jsme umývali nádobí, se ostatní koupali a hráli Yettiiny hry. Já jsem potom měl tu čest hlídat ze břehu ty, co se koupali. Byla to pro mě hračka, přece jen chodím na výbornou školu a matematika je jedna z mých zálib! Občas mi dokonce jedno dvě děti přebývaly! Pořádně vykoupaní (i Míra) jsme si sedli k ohni a začali skládat dopis od Antiupíra. V něm jsme se dozvěděli, co máme dělat: zítra vstát ve čtyři hodiny ráno...a pak jsme radši přestali číst:) Ne, tak znovu: vstát ve čtyři ráno (opravdu je to tam napsaný??? no fakt že jo. není to chyba?? asi ne...), uvařit lektvar, naučit se kouzelnou formuli (Ferrari) a vysvobodit Antiupíra. Ok, bereme na vědomí, ale teď už je tu Johny a jeho noční hra. Dostali jsme za úkol chytnout se za ruce a
hledat světlušku a její bobiky. Rosi nám vyprávěl opravdu zajímavou pohádku o
koblížku a navrch přihodil ještě pár chemických rovnic, jak vzniká oxid siřičitý
a mohli jsme vyrazit. Cesta to nebyla náročná a dokonce jsme ztratili stopu jen
asi dvakrát! Wow! Nakonec jsme našli červený bobik, což znamenalo, že máme
hledat. Ale co? Všichni šmátrali kolem sebe (Zlesi, dej tu ruku pryč!) a
najednou Nikiska vykřikne "mám to!" Všichni jsme se kolem ní seběhli a Nikiska
drží černý sešit. Na něm nápis "Deník Žúpíra." Všichni jsme byli zvědaví, co to
je a tak jsme deník dali Rosimu, aby ho přečetl. Sakra, Rosi některá písmenka
neuměl. Dejte to radši Emě. To už bylo lepší:) Dozvěděli jsme se spoustu
zajímavého. Pak ale Johny zavelel - do hajan a tak jsme poslušně šli. Přece jen
jsme se na to zítřejší vstávání museli pořádně vyspat, vždyť už skoro svítalo!
Puex s Johnym šli spát někam do lesa, protože si nezaplatili další noc v kempu,
a my ostatní jsme se rozešli do chatek. Dobrou noc, za 3 hodiny vstáváme!:) |
|
Neděle 25-06-2006, napsali: Nikiska & Mikiska, Johny vstávání ve čtyři hodiny - cesta na kopec - osvobození antiupíra - pokračování ve spánku - snídaně - balení - odchod na vlak - dáma - odjezd |
| Nikiska & Mikiska: Dnes jsme vstali ve 4 hodiny ráno. Šli jsme na kopec a rozdělali oheň. Říkali jsme něco jako… ,už nevím. Měli jsme rámě na rámě a stáli kolem ohně. Někteří z nás drželi Gogovo cédečko a snažili jsme se paprskem zasáhnout do lektvaru. Oheň zhasínala Katyš sirupem s příchutí česneku. Popel jsme rozprášili a šli spát a spali až do půl desáté. Dostali jsme moc a moc dobrou snídani. Po snídani jsme uklidili v chatkách a šli na vlak.Cestou jsem hráli spoustu her. Škoda, že to tak uteklo, tato víkendovka byla sssuůůpppeéér.
Johny:
|
|
Co ještě stojí za vidění? |
|||
|
(c) Duhové kroniky. Design by Gogo, 2006
