Večer soboty 14. ledna 2006

Je to sice už čtrnáct dní, co se akce udála, ale hold nemůže být pokaždé kronika hned!
Pokusím se dát do kupy nějaký záznam, co to vlastně bylo a proč. Ta naše návštěva kostela.
Supertajná organizace Ambiti už nějaký ten pátek pátrají po tajných chodbách pod Zelenou Horou a dalších tajemstvích ohledně žďárského kláštera a kostela na kopci. A tak si plánovali, že se půjdou do kláštera podívat, když je tam tak ochotný a vstřícný pan farář. A tak proč to rovnou neudělat pro všechny duháky! Taky se rádi podívají do klášterního kostela a dozví se z úst pana faráře zajímavé informace a nakouknou do míst, kde ještě nikdy nebyli! Jsme koneckonců žďáráci, tak bychom to mohli vidět!
A šli jsme. Sraz v 17:50 za první branou vypadal spíše jako malá demonstrace, trochu ve mě hrklo, cože tolik lidí, ale proč ne. Snad to pana faráře nezaskočí. Zaskočilo. Taky čekal skupinku tak 10-15 lidí. A nás bylo třicet. Trochu větší skupina a to jsme ještě měli čerstvé informace, že se pan farář zrovna vrátil z lyží a je trošku "grogy". NEbylo to na něm vůbec vidět. Předstoupil před nás sympatický chlapík v nejlepších letech a srdečně nás pozval dovnitř, do tepla. Jestliže bylo venku - 10 a "vevnitř" +4, pak to jistě bylo do tepla - alespoň teoreticky. Hodně teoreticky.
Užasle jsme se seskupili před panem farářem, má to takovou zvláštní atmosféru být v kostele po setmění a mít kostel tak říkajíc sami pro sebe. Atmosféra nás určitě všechny pohltila. Samozřejmě každého po svém. Třeba James Vojtík brouzdal svitem baterky po klenbách, jiní koukali na ty sochy všude kolem a ti starší a rozumnější poslouchali výklad pana faráře. S naprosto nadšeným zápalem nám líčil dějiny kláštera od samých počátku, zmiňoval různé detaily a možná bychom se měli jako žďáráci trochu zardít, že nám to vyprávěl člověk, který se do Žďáru přistěhoval teprve před třemi roky. Bylo to opravdu pronášeno napínavě, s lidskou tváří a možná ani nevadilo, že je taková zima.
Pak jsme vešli do presbyteria a optimisté si mohli říkat, "pokud to takto půjde dál, tak za chvíli sundáme bundy!". Ano, tu bylo už slušných + 10.
A první nakouknutí do míst, která skýtala donedávna svá tajemství! Nakoukli jsme nedávno probouranou dírou, nyní dveřmi do malé tajemné místnosti s komínem. Kdo ví, k čemu sloužila. Snad k vytápění pracovny mnichů. Mniši totiž netopili všude, měli pár místností, kde se dalo ohřát, jinak se cítili asi jako my. Jenže mi měli většinou péřový bundy.
Tentokrát jsme sice neprolézali neznámé tunely a nespouštěli se do podzemních chodeb nebo něco takového. Pan farář nám to slíbil na jaře, až bude tepleji. A po menších skupinkách. Tentokrát to bylo spíše takové seznámení s historií a s tím, že tu vůbec kdy býval nějaký klášter. Byla to skvělá ukázka toho, jak umí stavby promlouvat, jak člověka vtáhnou do historie a vypráví poutavý příběh plný nejasností a dohadů. To je to pravé tajemství - když víš, že dole, pod tebou je krypta a v ní leží první mniši, ze 13. století. To není jako dějepis ve vyhřáté třídě!
Doufám, že se to všem líbilo stejně jako mě a taky se těší na pokračování! Určitě to bude opět super! Máme slíbený vstup do míst s baterkou, nějaké staré prostory a taky studnu. Tu, která je na znaku města Žďáru.
Uff. To jsem se rozohnil a nechal unést. Pokud někoho zaujala historie kláštera, určitě koukněte do knížky o Žďáře, koukněte na Internet a nebo se taky ptejte mě, mám na to, k šípku, už skoro školu! :)
 

Dormitář, reflektář, konvrš a opat!
Studuj studuj, ať nedržíš se lopat!
 

-Bass Nadšený -

      

 

 

 

 

 

-zpět na seznam kronik-

-zpět na leum-