Kronika - Račín

>> Sobota, by Zlesi <<

Po sobotním poledni jsme se sešli na zastávce „Pod okresem“, abychom se vydali vstříc lepším zítřkům. No, zítřkům asi ne, ale třem nezapomenutelným dnům prožitým kdesi v  račínských hvozdech.

I když jsem přišel včas, přišel jsem poslední. Aspoň jsem dodržel slogan: „Nejlepší na konec.“ J

Čas do příjezdu našeho naftového přibližovadla někteří z nás trávili sofistikovanou konverzací na variační téma (Big a moje maličkost – musím si kapánek taky šplhnoutJ), někteří z nás obdivovali jarní módu kolemjdoucích slečen (Johny, Míro sorry, ale muselo to ven) a někteří s velkým zájmem okopávali ocelovou konstrukci přilehlé čekárny (ostatní se vzrůstem do 1,5m).    

Po vylodění v Račíně jsme se setkali s Beruš a pro mě ještě s mírumilovnou Eurou. Hlavní račinskou street jsme se vydali k lesu. Zde se ukázalo, že o poloze chaty má každý vlastní představu. A tak v neuvěřitelném krátkém čase jsme na ploše přibližně tří hektaru lesního porostu vytvořili obstojnou rojnici. Po sjednocení názorů nás Johny korigován Beruš dovedl k slibované chatě, kde již s proviantem čekala Emysh.

Po krátkém zabydlení nás čarodějka Emysh rozdělila do několika nestejnorodých skupinek a obeznámila nás se sběrem léčivých bylinek a přípravy lektvaru. To jsme se dozvěděli zajímavých věcí! Po jednotlivých skupinkách leč v houfu jsme se vydali teoretické dovednosti proměnit v praxi.

Můj „dream team“ tvořil James, Gufy, a já. Ještě jsme obdrželi atlas léčivek, do kterého jsem vkládal velké naděje. To se ukázalo bohužel liché, protože v nejdůležitější odstavec „UŽITÍ“ se často omezoval na stručnou větu: „Export do NSZ“. Nenechali jsme se zmást a po krátké poradě jsme přijali taktiku: „Seber vše co má více jak tři listy a nevydává žádné zvuky.“ Jednoduché a účelné. Kdyby každých 100m Gufa, James nebo já nevysypal obsah našeho kouzelného šátku do nenávratna, určitě by jsme se dočkali mnoha překvapení. Na druhou stranu u nás nezdomácněla nudná fráze: „To neber! To už máme.“

Po cestě jsme hráli zajímavé hry, aspoň myslím, že to byly hry.:-)

U dočišťovacích rybníku pod Vepřovou, ve kterých si někteří z nás smáčeli různé části těla jsme naše putování stočili zpět k chatě.

Emysh se začala věnovat přípravě guláše zasypávajících nás dotazy o jeho složení a postupu přípravy. Důsledkem toho se mi právem zvedlo mé kulinářské sebevědomí. J

Ostatní připravovali svoje čarovné lektvary. Všem se mimořádně povedly. Důkazem může být lektvar čarodějek Míši a Pumy při jehož pití se mi bezeslova spustila silná rýma přímo do hrníčku s lektvarem. Tomu říkám koloběh J  Moc dobré.

Večer za svitu svíček Big povyprávěl o historii čarodějnictví, tortuře a obyčejích  čarodějnických ohňů tak přesvědčivě, že se mu v zákulisí začalo říkat „Bublig“ (tj. postava inkvizitora z knihy Kladivo na čarodějnice)J

Posléze s čím dál tím častěji přicházejícím zíváním jsme se vydali do říše snů.

A to byl konec začátku.

>> Neděle, by Emysh <<

Nedělní vstávání bylo poklidné, myslím že tak kolem půl osmé. První vstala služba, to byl Míra s Pokym. Udržovali oheň v kamnech a také chystali snídaňku. Na snídani jsme měli chlebík s tvarohovou pomazánkou a čajík. Byla to dobrůtka!
Po snídani následovala hygiena a rozcvička. Všichni vybavení kartáčkem, pastou, ručníkem a hrníčkem se v poklusu vydali k blízkému potůčku, aby si vyčistili chrup a trochu se opláchli.
No a počasí stále nic moc, zataženo a poprchávalo:( Nebylo kam spěchat a tak jsme se váleli v chajdě a pak jsme si taky zahráli pár her. Johny neustále hlídal, jestli nepřestává pršet. Asi tak kolem desáté to vypadalo trochu nadejně a tak jsme hned vyrazili na výlet. Zatím jsme netušili co nás čeká. Ještě než jsme vyšli, tak nám Zlesi řekl, ať si každý po cestě najdeme svůj amulet - nějakej hezkej kamínek. Mezitím zase začalo pršet. Ale my jsme to nevzdali. Nasadili pláštěnky a vyrazili. Ale pozor! To nebylo jen tak lehké! JOhny nám vysvětlil jak půjdeme. S kostkou! Jo! Na každém rozcestí jsme si hodili kostkou a podle toho, jaké padlo číslo, tak tam jsme šli. Ufff. Bylo to náročný, ale bylo to hezký a zajímavý. Pokaždý házel někdo jiný a také určoval, jaký čísla půjdou kterou cestou. No a všichni ostatní si zkoušeli tipovat, kam to padne. Prvně jsme šli pořád jinou cestou, nevraceli jsme se, ale pak už začalo jít do tuhého a takovej pěkně velkej kopeček jsme si vyšlápli minimálně dvakrát. Furt jsme se ale motali v blízkosti chaty, kostka nás nechtěla pustit dál. Nakonec, když nás dovedla do pořádně zarostlého lesa, tak Johny řekl STOP a vyhlásil novou hru. Všichni se museli rozdělit do pěti skupinek, kde byl jeden vedoucí. Ten si měl vybrat, jakou zvolí cestu zpět k chatě, jestli těžkou, mega těžkou, střední, lehkou, nejlehčí... No a do půl hodiny jsme se měli všichni sejít u chaty. Každej šel zvlášť, takže nevím co se komu na cestě přihodilo, no ale jeden nezapomenutelný zážitek z této hry určitě máme, že Zlesi??? Zlesiho skupinka - to byl James a Zlesi. Trasu si prej Zlesi zvolil lehkou, ale nevím nevím. Podle mě to byla spíš mega těžká! Šli přímo k cíli! Bažina nebažina, potok nepotok. Ale pozor, u potoka chtěl Zlesi pro Jamese udělat lávku, naházel klacky přes vodu a chtěl to otestovat. James ho prý ještě varoval, že to nebude nejlepší nápad, ale Zlesi ještě zavzpomínal na Vietnam. No a co se také nestane, lávka nebyla moc pevná a uááááá...Zlesi zahučel do vody až po kozy! Takže se nám hezky vykoupal! Ale do cíle došli včas, tak jako všechny ostatní skupinky. Po příchodu bylo největší zábavou Zlesiho převlékání. V tričku s nápisem Rybář roku vypadal fakt srandovně! :o) Beruš mu půjčila své rifle a mikinu a ze Zlesiho se stal úplně někdo jiný, ale slušelo mu to!
No a pak bylo na programu jídlo. Prvně jsme si dali ohřátý uležený gulášek z předešlého dne a jako druhý chod jsme měli hady s marmeládou. Byli dobroučký!
Po obídku jsme se začali připravovat na večerní pálení čarodějnic. Každej se zapojil, někdo nosil chrastí, někdo štípal dříví, někdo zkrášloval čarodějnici, někdo trénoval lety na koštěti atd.
Až bylo vše připravené, začali jsme se připravovat na večeři. Na tu jsme šli do Račína do hospůdky. Tentokrát jsme šli po silnici, ale byli jsme tam coby dup. Tam už na nás čekali. Stoly připravené a kofola roztočená. Jen co jsme se usadili, přiťukli kofolou, tak nám začali servírovat jídlo. Smažák s hranolkama a tatarkou. Povedlo se jim to a všem chutnalo! Pupky jsme si nacpali pořádně, někdo to ani nemohl dojíst, někdo zase pro změnu zblajzl dvě porce. Někteří si ještě po večeři koupili zmrzlinku.
Pomalu se začali sjíždět hosté, kteří byli pozváni na večerní pálení čarodek. Přijela Yetti s Lucyš, Honzýsem, Polísem, Mikiskou a Nikiskou, pak Léňa s Maxem, Jamesovi, Pitris a Rosi. Jo a ještě Tomcat a P.J. Doufám, že jsem už na nikoho nezapomněla. Jen co jsme byli všichni, vydali jsme se zpět na chajdu. Teď pro změnu lesem. Někteří zkratkou, někteří trochu obklikou.
U chaty Zlesi rozhodl, že on s Johnym připraví oheň a ostatní si půjdou do lesa hrát. Prvně jsme hráli lesní pexeso a pak jsme se pokoušeli hrát na Zajíce a myslivce, zajíci to měli moooc těžký.
Asi za půl hoďky již bylo vše připravené a my jsme se vrátili k hezkému ohni se zapíchnutou čarodkou. Všichni si sedli k ohništi a čekali jsme na ohniváky až přijdou zapálit oheň. Bacha, už jdou! Všichni si stoupli a vyslechli si zapalovací řeč. Ehm, tady mi právě došly baterky do foťáku, takže jsem to celý prošvihla!!! No ale jak se začala čarodka škvařit, tak to už sem viděla. Bylo to sice drsný, ale strašně hezký! Moc se to povedlo! Celá ta atmosféra byla kouzelná a nezapomenutelná! Big nám řekl teplé slovo úvodem a pak jsme si s Polísem a jeho kytarou zazpívali pár písniček. Na řadu taky přišly nějaké hry od Lucyš. Pak zase písničky. Ani déšť nás neodradil. Kluci v čele s Mírou zpívali i bez kytary a hezky jim to šlo! Závěrem nám big ukázal pár pokusů s ohněm. Do ohniště přidával všechno možný (pepř, sůl, železo, skalici modrou...) a buď se zbarvil plamen nebo byly hezký jiskřičky a tak. Všichni z toho byli okouzlení. Nakonec big oheň asi začaroval, protože modré a zelené plameny šlehaly ještě dlouho do noci. Po kouzlení s ohněm šli už někteří spinkat a návštěvníci začali pomalu odjíždět. Starší si ještě pochutnali na Johnyho specialitkách z udírny a puboši se ještě před půlnocí vydali na tajemný výlet. Tady asi stojí za připomenutí Mírova příprava na tento výlet. Ale ten kdo nebyl, tak nepochopí! Míra je prostě frajer a vždy připraven! Slib, že se do půlnoci vrátí všichni splnili a tak jsme se všichni mohli oddat bezstarostnému spánku. A to že nám chyběl zlesi nikoho vůbec netrápilo :o) Dobrou noc!

>> Pondělí, by Pitris <<

Dobré ráno! Vítejte do nového dne – do krásného a prosluněného pondělí! Ano, opravdu vysvitlo slunko a pohled na /skoro/ modrou oblohu určitě každého potěšil. Nevím, jak ostatním, ale mě se ze spacáku moc nechtělo, a taxem v něm zůstal nikým nerušen /spal sem s Rosim v jiné, prej studené místnůstce/ až do snídaně. Prostě veget:) Ostatní se vedle zřejmě začali pomalu balit. Ke snídani byli mňamózní půlrohlíky s máslem a marmoškou. Ani nevím, komu za tu mňamku vděčím. Ale i tak velký dík:D Při snídani se slova ujali Big a Beruš a řekli nám, jaxi představují úklid a kdo má co udělat. Tak, dojezeno, úkoly přiděleny, tak hurá na to! Někdo uklízel nahoře v „ložnici“, někdo dole v kuchyňce, někdo umýval nádobí, někdo sbíral odpadky kolem chatky, někdo poklízel kolem ohniště, mno prostě každý se nějak zapojil, a tak nebylo za chvíli co dělat. Proto ti mladší využili času ke hraní schovky a ti starší ke kopání si s Eurou. Teda jako nee, že si kopali s chudákem čtyřnohým živočichem, ale jako že si kopali s míčkem a Eura jim ho pořád brala:D Teď už jen stačí naložit všechny duhový věci do auta, kterým přijel Honza, vzít si svačinku – oplatku Mila, předat osvědčení o úspěšném absolvování čarodějnického kurzu, napsat a opálit poděkování za zapůjčení chatky /to bylo vzruší, viď Rosi?/ a skupinově se vyfotit. Vše je splněno a taxe skrz les vydáváme do Račína na zastávku. Cesta celkem krátká, takže sme tam za chvíli. Na zastávce jsem se po spravení přehazovačky se všemi rozloučil a vydal se na krásnou projížďku z kopce dolů a domů:) Zbytek ještě chvíli čekal na bus, který je odvezl zpátky do Žďáru.