ZVÍŘÁTKOVÉ VÁNOCE

27.12.2005

Opět jedna z těch tradičních akcí, jejíž historie sahá určitě do minulého století. Taky při plánování nastal trošičku problém, jelikož mi připadalo, že už jsme stromeček pro zvířátka zdobili u všech krmelců v okolí Žďáru. Tak nějak padla volba na trasu k přehradě Staviště. Vše bylo ovšem v rejžiji instíků, kteřížto se však zúžili jen na jednoho - Pitrise. Pročež to bylo na něm. Nutno podotknouti, že se toho ujal zodpovědně, vypracoval přípravu, zadal úkoly a sám se hbitě přesunul z basketového tréninku přímo na trasu.
Zatímco my jsme se sráželi u klubovny, on už běhal po lese a připravoval hru. V klubovně se nás sešlo třináct, z toho dva byli velice vzácnými hosty - přišel se na nás podívat Muflon se svým pesem Karlem (jinak taky Charliem) a Kubýk, což jsou vlastně částečně bývalí členové, pročež je členové noví ani neznali. Jedninou dostupnou informací bylo místo, kam jsme měli dojít: kraj lesa u přehrady Staviště. Až na to, že nás málem sejmulo auto na křižovatce u plynárny (jak jinak než mimo přechod!) a že někteří málem sklouzli do potoka Stavišťského, jsme došli poměrně bez nehod až k místu určení. Tady už na nás čekal Pitris, kterého někteří v rozdováděné náladě ani nevnímali. Hezky nás přivítal a vysvětlil hru. Měli jsme hledat šestnáct kartiček v přilehlém lesíku a sestavit z nich ryze vánoční dvousloví... Hledání a nacházení bylo poměrně úspěšné, až na to, že po spočítání nám jedna kartička chyběla. Řekl bych, že Poky velice brzo odhalil, že ji kryje svojí sloní tlapkou strýček Zlesi.... Každý si pak na kartičce vyluštil jedno (až dvě) morseovkové písmeno a začalo kombinování písmen. Z původního nápadu o veselých Vánocích jsme museli ustoupit, jelikož nám několik písmen zbývalo. Pak někdo plácnul, že by to mohly být Veselé Velikonoce. Tak to je tedy opravdu vánoční zpráva! Ale nakonec jsme si zkusili, že to vskutku vyšlo. Pitris je holt takový ftipný panáček. Načež jsme se vydali dál kolem přehrady, střídavě se koulujíce a házejíce do sněhu. U místa, kde jsme očekávali krmelec, tam tento nebyl, pročež jsme pokračovali dál k Plíčkám. Po rozdupání lyžařské stopy jsme se spokojeně uvelebili na ohradě u chalupy a někdo posvačil. Někdo škemral. Posilněni jsme vyrazili dál po silnici, přičemž James prohlašoval, že už ho bolejí nožičky a že dál nedojde. Došel. A ještě mnohem dál. Ještě neví, co s námi dokáže... Konečně na kraji lesa byl objeven očekávaný krmelec s okolním krmelištěm, jak nás poučil Zlesi. Vyndali jsme tedy papáníčko pro zvířátka, přičemž Vency připravila nádherné závěsy pro ptáčky. Když jsem se jí ptal, na co to je, řekla mi, že pro ptáky, třeba pro ty, no ty, sysly!!... Tak jsem se pousmál a řekl, že tuto veselou informaci musím zapsat do kroniky. Pročež ji taky píšu. Následovalo blahopřání dnes již dospělému jinochovi Černítkovi, pročež se ho zdatnější jedinci chopili a provedli obřad zvaný hobla. To se mlátí gratulantem ve svisu vznesmo o pozadí některého klečícího dobrovolníka.  Gratulace byla ověnčena i dárkem a to přímo čokoládovým. Po této veselici nás Pitris rozdělil do přibližně stejně vydatných skupin, kteréžto mezi sebou poté svedli sněhovou bitvu, jen co si Katyš nasadila čepici. Bitva to byla ukrutná, nikdo neznal bratra, natož sestru. Neb nebylo vítězů ni poražených, jen promrzlých a promáchaných. Pročež jsme se hned vydali na další cestu a to čile, aby nám neztuhly údy. Cesta vedla dále k Vysokému, kde se od nás odpojil Muflon, kterýžto si zavolal motorový odvoz. Abychom se pohybem zahřáli, vymyslel Zlesi, že vždy jednoho z nás musejí ostatní dohonit. Během jsme se sice zahřáli, ale válením ve sněhu zase promrzli, jelikož jmenovaná oběť byla často sražena k zemi a zavalena těly ostatních. U některých obětí ženského pohlaví byl zával obzvláště vydatný. U Zelené Hory jsme neodehráli další hru, poněvadž už byla doba nachýlena. Pročež jsme si jen řekli, jak měla proběhnouti. Bývali byli bychom se rozdělili do skupin podle nejoblíbenějšího dárku a ve skupinách odhalovali na hřbitovních náhrobcích stejná příjmení jako naše. To se ale nestalo, jelikož jsme už spěchali ke svým domovům, aby se někteří dobrodruzi mohli ještě téhož večera vydati na cestu do Brodu Havlíčkova, aby zde navštívili domov Vencálkové Michaely. Přičemž ona jim v tom nezabraňovala. Na křižovatce u plynárny jsme se rozdělili do velkých dvou skupin, pročež Pitris na tomto místě akci ukončil. Hodin ještě nebylo ani sedmnáct, pročež nikdo z nás nemohl být doma kárán za pozdní příchod.                                                           -big-

Po vánočních svátcích přišla vhod trocha pohybu na čerstvém vzduchu. Instíci (teda spíš jen Pitris) připravili celkem pohodový výlet s ušlechtilým cílem: přinést pro zimou zkoušená zvířátka něco dobrého, aby si udělali takové zvířecí Vánoce. Vydali jsme se kolem přehrady Staviště až na Plíčky a tady u krmelce jsme vyložili všechny dobroty. Že jsme si taky užili pár her včetně pořádné koulovačky je snad jasné. Jo, a Černítko měl osumnáct. Tak dostal hobla....   


 

ČTRNÁCT STATEČNÝCH

JAMES
POKY
KATYSH
VENCY
MÍRA
POLÍS
TOMCAT
PITRIS
ČERNÍTKO
GOGO
KUBÝK
MUFLON
ZLESI
BIG