neděle 18.2.2007: DOPOLEDNÍ POCHOZENÍČKO, OBÍDEK,
ODPOLEDNÍ PROMÍTÁNÍČKO
Moje představa o téhle akci byla úplně
ideálně pohodová: krásná neděle v rodinném duhovém kruhu....
...v neděli 18.února přijede strýček Maxmilián Humble z Ameriky a přiveze
svůj celovečerní horor o upírech.V 9 dopoledne půjdou od klubovny
strejdové a tetky s dětmama ven, oběd uvaří mama Ema s tetama, tata Zlesi
má spravování se strejdama... A ve dvě odpoledne přijdou rodiče do školy
na kafe a buchtu (tu si ale musí přinést..) a přitom promítneme novej
trhák z Nosferatu na Česneku! Taky přijede milionářská tetička Šéfička,
aby rozdala svý miliónky, co z nás vloni vytahala...
A přesně takhle
to nějak bylo. Ale samozřejmě ještě o hodně krásnější, protože přišlo
mocinečko dětiček a dospěláků, takže to byla pajáda.
V devět
dopoledne přišlo do klubovny asi dvacet dětí a o polovinu míň dospěláků a
skorodospěláků. Nejprve si měla mama Ema vybrat k sobě pomocníky do
kuchyně - vzala si jich dost... A k tomu chlapi z údržby - Zlesi s Gogem
na technickou přípravu promítání. Takže doprovod dětí nakonec vzal Johny,
Freiwy, Míra a Pitris. Velitelé skupin - Katyš a Beny - si vybrali svoje
týmy. Úplně náhodou to vypadalo na klucí s klukama a holkí s holkama. Pár
výjimek se ale našlo... Každá skupína měla projít trasu podle plánku a
cestou podle fotografií sledovat všechny věže a věžičky ve Žďáře. U každé
se pak na důkaz vyfotit. Cesta to byla dlouhá, bratru 15 kilometrů. Obě
skupiny šly různými směry, z čehož vyplývá, že se cestou potkaly :-) Jak
to která skupina prožívala, to nevím, ale podle fotek musela být docela
sranda. A taky zima!
Zato ve škole bylo teploučko až moc. Vařící tým promyslel co a kolik
koupit, chlapi z údržby zatím instalovali promítání, včetně úpravy sálu a
nažehlené výzdoby! A pak se začalo vařit. Mama Ema z toho byla trochu
nervní, že se to nestihne, ale v jedenáct jsme mohli konstatovat, že je v
podstatě uvařeno, akorát: se musí rozmačkat brambory a umíchat brkaše,
nasmažit 40 řízečků, zavařit vajíčka do polívky, přidat tam brambory,
nalisovat česnek, zasypat majoránkou a vůbec všechno prostřít a
připravit... Ale jako v pohodě! Ve dvanáct jsme lážo plážo začali
dokončovat oběd, takže v půl jedné bylo nachystáno a mohli přijít hladoví
poutníci. A taky že přišli. Klucí byli o pár minut hladovější. Ale obědvat
jsme začali pěkně společně. Nakonec, než jsme nalili polívku - jak jinak
než česnečku, tak akorát všichni dorazili. A pak přišlo na řadu masíčko. Pěkně podle
abecedy! Kdo zapomněl, jak se jmenuje, jen koukal, jak se ostatní cpou!
Ale zbylo na všechny. Kdo měl dojedeno, ujal se umývání a utírání nádobí.
Byla to docela fuška, ale šlo nám to hezky rychle. Beny a já jsme se
osvědčili jako skvělí myči (myč jako myč nádobí, ne Myč Bjukenen..) Mezitím si v družině
Zlesi vzpomněl na pár zajímavých klidných her.
To už byly skoro dvě hodiny a nám se začali scházet rodičové. Gogo spustil
fotkovou prezentaci na navození atmosféry a když to vypadalo, že už nikdo
další nebude, začali jsme. No a pak přišli další a další a další.
Odpolední promítání začalo jako slavnostní předávání filmových Oskarek za
nejúspěšnější film roku 2006. Filmová komis Duha Art Production se
rozhodla udělit obě přítomné ceny filmu Nosferatu na Česneku. Jmenovitě
potom Johnymu Dýpovi (zánovní mlýnek, aby si mohl dál točit) za scénář,
režii i produkci a Maxmiliánu Humblovi (skleněnou můzu naplněnou
inspirativní tekutinou, aby si mohl vymýšlet další ptákoviny) za střih,
hudbu, zvuk a výrobu. Nový DVD nosič jsme potom znehodnotili červeným
šampaňským a zbytkem si připili na úspěch a další tvorbu. Katyš se prý
projevila jako dokonalá střihačka, takže Maxovi všechno rozstříhala a ten
to pak chudák musel lepit... Ba ne, já jen žertovala! Katyš si fakt taky
zaslouží kousek Oskarky!
A pak už zazněly
první tóny a zableskly se první paprsky tohoto veleúspěšného díla.
Přítomní mohli nadšeně aplaudovat skvělým hereckým kreacím: především
strýčkovi Zlesimu, kterému na paty šlapal nováček Freiwy... V půlce jsme
produkci na chvíli stopli, to abychom se občerstvili stylovými rakvičkami
se šlehajdou a červeným nápojem. Rodiče nás uctili i vlastními pařátky
upečenými buchtičkami. Milionářská tetička z Emeriky Šéfíčková mezitím
rozfofrovala své miliónky, aby tak každého potěšila vyúčtováním loňských
akcí.
Ve druhé části jsme opět obdivovali hlavní hrdiny celovečerního filmu a
tleskali jejich výkonům. V závěru nikdo ani nedutal. Už dlouho jsem
neviděl někoho, kdo si tak důkladně četl závěrečné titulky... Potom nám
ještě Gogo promítl fotky z tábora a my si znovu připomínali nádherné i
dramatické chvíle loňského tábora v Horkách. Pak nám ještě Gogo připomněl
fotografickou soutěž a my už jsme si mohli vychutnávat úplně čerstvé fotky
z dopoledního výletu, to jak se obě skupiny fotily u všech věží. Úkol
splnili všichni na výbornou, v tipovací soutěži na začátku hry měli chlapi
15 tipů správně a 3 špatně, ženy 14 správně a 1 špatně. Tak kdo je lepší?
Následovalo teplé slavnostní slovo na závěr, rozloučení a mohutný úklid.
Ženy nádobí, chlapi nábytek a mně jen stačilo odemykat a zamykat příslušné
místnosti. Byla to bleskovka, když všichni přiloží ruce k práci.
Nevím, jak kdo, ale já už se moc těším, až si budu moct znovu v klidu
promítnout celej film a pokochat se tajemným Nosferatu na Česneku a taky
se tak trochu naladit na ten další tábor. O čem bude? Kdo ví...
-dědouš bigouš-
|
