fotoalbum  |   vzkazy  |   břézoleum

Jako každý rok, tak i letos jsme se tradičně rozhodli uspořádat první víkendovku na Vatíně. Sešli jsme se ale netradičně před Fitem, i když skoro všichni jsme se chvíli před srazem potkali v Albertu na nákupu. Jen co jsme byli všichni, přesně 21 kousků, rozdali jsme reflexní vesty a vyrazili. Na křižovatce nás ještě dojel big a ukázal nám skupinové fotky z táborů, které jsme nechali zvětšené vytisknout na výzdobu do klubovny, trochu jsme si „zajééééjovali“, ale už jsme se nemohli dočkat, jak zmizíme ze žďáru do klidné přírody. Hned za Žďárem jsme proto zatočili do lese, kde jsme si na paloučku zahráli první hry. Nejdříve jsme se teda prvně trochu seznámili, dozvěděli jsme se kdo nám bude na akci vařit (Míra a Gogo) a kdo nás bude léčit (Pitris). Pak jsme se rozdělili do dvojic. A začali jsme se zdravit jaksepatří. Vyzkoušeli jsme snad všechny možný pozdravy, který existujou! Australsky, japonsky, čínsky, italsky, rusky, eskymácky a já nevím jak ještě. Bylo jich mega moc! No a nakonec jsme vymysleli svůj Těpérácke pozdrav! Takže jsme byli seznámení ažaž a šli jsme dál. Cestou jsme začali sbírat hříbky na večerní gulášek a po chvíli jsme si dali zase krátkou herní přestávečku. Všichni jsme si sedli na klády a měli jsme zavřít oči a johny začal vyprávět: „Představte si, že jste na tanečním bále, všude zní hudba a ty a tvůj partner se oddáváte hudbě. Najednou ale nastane problém, Vaše partnerka se začne klepat zimou, a proto neváháte a rychle jí oblékáte vaše sako.“ Johny nás rozdělil do dvojic a partner musel co nejrychleji obléct svoji mikinu partnerce a zase svléct a obléct ji na sebe a takhle pořád dokola. Čas 2 minuty. Vyhrála Gufa a Poky, stihli to 5x! A šli jsme dál. Houby přibývali a taky Čely s Gufou našli výstavní kousky. Megavelký hříbky. Krásný! Už jsme se pomalu blížili ke srubu, ale najednou z ničeho nic se přiřítil nějakej hnusnej vir, kterej zklátil všechny vedoucí!!! Nemohli se vůbec hýbat a dokonce ani mluvit! No hrůza! A teď co s tím? Ufff, naštěstí nás tam děti nenechaly. Prvně nám odnesly batohy až ke srubu a pak se ti silnější vrátily pro nás. Asi chtěly mít co nejrychleji za sebou tu nejhorší práci a tak jako první odnesly ty největší buřtíky! Goga a Pitrise. Já (em), johňouš a yettík jsme tam zůstali a hlídal nás Honzys. A najednou Honzys mávnul kouzelným proutkem a my se vyléčili! Takže jsme chtěli všechny překvapit a utíkali jsme lesem rychle ke srubu. To bylo radosti! Postupně ožil i Pitris a Gogo. A jsme tu! Sluníčko svítí a hřeje jako v létě, všude okolo příroda, klídek, no prostě bomba paráda! Vydali jsme se na dřevo, abysme mohli rozdělat oheň a opéct si buřítky na obídek. Po obídku jsme si zahráli krátkou hru. Každý dostal nějaké číslo do 15. Po odstartování se každý měl vydat kamkoliv kolem srubu a vrátit se co nejpřesněji na čas – přidělené číslo = počet minut. Nejpřesnější byla Yetti, která si zasloužila odměnu od všech. Zazpívali jsme jí krásnou písničku. A nastalo asi hodinové volno, každý si dělal co chce. Většina se vydala na louku zahrát si baseball s koštětem, jiní se jen tak váleli kolem srubu, někdo si ořezával klacíčky a někdo zase prstíčky. Taky se nám zrodili tři piráti z Karibiku. Po volnu jsme se vydali prozkoumat okolí a pokusit se najít starý mlýn, který tam kdysi dávno býval. Taky jsme si po cestě řekli pověst o místním skřítkovi, který se v okolí Vatína zjevuje vždy na svatou Bertu, aby uctil svou milovanou mlynářovu dceru Bertu. Mlýn ani jeho pozůstatky jsme asi nenašli, ale místo toho jsme našli spoustu zajímavých jiných věcí. Podívali jsme se do lomu, udělali pár fotek a vydali se za trať na louku zahrát si pár her. Jen co jsme se vrátili ke srubu, tak vedoucí připravili Zálesácký závod. Běhalo se po dvojicích a na trati se plnili různé úkoly – 1. jeden slepej musí splnit několik úkolů, 2. přivázanou šišku k pasu dát do hrnečku, 3. točící se slon, 4. zastřelit šiškou mlynáře, 5. zase točící se slon, 6. proplést se s dlouhou kládou mezi stromy a.... jo na začátku byl Míra s pilou a sekerou. Po doběhnutí všech dětí se role vystřídali, děti šli na stanoviště a běželi vedoucí. Bylo to dooost náročný, to vám povím, ale hezký. Závod dětí vyhrál Honzys s Pepkem a jako první si mohli vybrat sladkou odměnu. U vedoucích vyhráli Míra s Pitrisem a dostali od dětí brambory a všichni ostatní vedoucí dostali spoustu chleba! :)
Blížila se 18:00 hodina a byl čas na přípravu večeře. Rozdělili jsme si úkoly a pustili se do toho. Cibule, bramobory, točeňák, houbičky a všechno možný se nakrájelo a Míra začal vařit. Bylo to fantastický a myslím, že Míra už na akcích nebude dělat nic jinýho než vařit! Po večeři jsme se zabydleli ve srubu, páč se už pomalu stmývalo, ale spát jsme ještě zdaleka nešli. Prvně jsme si udělali takovej malej noční pochod. Jen co jsme se vrátili, tak každej jsme si zkusili překonat svůj strach. Po jednom jsme chodili k lucerničkám směrem ke studánce. Každý si vybral, ke které lucerničce půjde a u té se podepsal. Mezitím jsme hráli u ohně hry. Když už se všichni mladší podepsali u lucerniček, tak Johny začal vysvětlovat, vyprávět a popisovat jak budeme lovit skřítka. Bylo to hodně zajímavý. Ale už si z toho moc nepamatuju, asi jen to, že v lese se někde pohybuje skřítek, musíme ho najít, ale pozor... nějací malí chlupatí třiceticentimetroví štěrbíci se v lese pohybujou. Na jednotlivce nikdy nezaútočí, jen na dvojice a vícetice....a tak dále a tak dále. Jo a nevycházejte dřív než se na obzoru objeví světlo. Čekali jsme a najednou jsme spatřili jasné světlo a vyrazili jsme. Všichni s trochou strachu se pustili do černého lesa a hledali červeného skřítka. Našel ho Zouby a taky nám od něho přinesl odměnu, kterou jsme si ráno rozdali. Po úspěšném lovu už byl čas jít spát, ti co spali ve srubu si našli svoje místečko a za vyprávění hororu o upírském mlynáři a skřítkovi pomalu usnuli. Vedoucí, instíci a puboši si ještě chvíli zahráli u ohně jednu zajímavou hru a pak šli taky spát. Někdo dovnitř, někdo ven. Noc byla teplá, nikomu zima určitě nebyla, všichni se dobře vychrupali a ráno mohli začít zase super den, o kterém Vám více napíše Yettík. Těpéro!

-emysh-

Neděle 24/09

A jak začala neděle? Nevím, co se dělo, ale nejspíš Vatínský skřítek navštívil během spánku návštěvníky ve srubu, páč se přesně ve 2:06 hodiny ranní začali příšerně vrtět a šustět spacákama ti v poschodí na postelích. Pak dokonce snad s nima i skřítek začal rozmlouvat a pak nastalo zase ticho a mohlo se pokračovat ve sladkém snění. Takže pro někoho začala neděle již brzičko ráno!
Budíček nastal v 7:30 hodin. No, že by se nám chtělo z vyhřátého pelíšku??? To teda vůbec neee!!! Ale co naplat, vzali jsme si kartáček i pastičku na zoubky a pelášili jsme na rozcvičku. Pravda, byla trošku netradiční. Kartáček do pusinek a už se cvičilo. Jedna nožka, druhá nožka. Ručka k tomu a pak druhá a už se nám začíná tělíčko rozhýbávat. Každý se pak ještě proběhl ke studánce, aby si vyčistil zoubky a už jsme se mohli těšit na snídani. Čajík se nám už uvařil a chlebík s máslíčkem a marmeládou už na nás všechny čekal. Sotva jsme si nacpali pupíky, sbalili jsme si svoje saky paky ze srubu a vypakovali se se všema věcma ven. A to proto, abychom mohli srub uklidit a uvést ho do původního stavu.
Potom se nás všech ujal Johnýsek. Každá skupinka se stala novinářem, dostala ústřižek z novin, ale něco mu chyběl. Měli jsme pouze polovinu článku a tu druhou jsme měli domyslet, doplnit, napsat. A co z toho vzniklo se ani neptejte. Docela dost zajímavý články…to by se lidičky divili!
A protože nám všem už chyběl zase pohyb, vzal nás Johny na louku za trať. A tam jsme si dali všicí pořádně do těla. (Teda všicí ne. Gogo s Emyš zatím vařili a smažili obídek).
Tak jsme si na louce zahráli diplomaty. A na Vency teda nikdo nemá! Každého při chycení srážela k zemi, takovou ukrutnou sílu má naše Vency. Následovaly štafety do kopečka a ne tak ledajaký. Nahoru poslepu s nápovědou velice šikovných navigátorů se dostali opravdu jen ti THE BEST OF THE BEST. Jen Katyš si zkusila cestičku až ke včeličkám do úlů….a Pitrísek napovídal a křičel, ale marně. Katyška už svou cestičku měla vybranou. Taky jsme zkoušeli válet sudy. A to se nám teda zamotala pěkně makovička. A čas nějak rychle utíkal a čas oběda se blížil. Museli jsme se začít pomalu přibližovat ke srubu. Cestou jsme ještě pokáceli a následně potom posbírali pár kmenů i větví, abychom doplnili zásoby dřeva. A jak se tak blížíme ke srubu, vidíme milého návštevníka Bigouška. Tak trochu jsme se na něj domluvili a pak…..no, nejdříve jsme dělali, že ho nevidíme….ale potom…..pěkně po jednom jsme ho pozdravili. A jak? Lehký plesknutí po bříšku s výkřikem TĚ PÉRO! Představte si – 21x PLESK a bříško se mu začalo pěkně červenat až rudnout. Ale přežil to a měl neskutečnou radost, že jsme na něj nezapomněli.
Mezitím se obídek dovařil díky skvělým kuchařům. Ale protože nás čekalo jídlo z čínské kuchyně, museli jsme si vyrobit čínské hůlčičky. Každý to lehce zvládl a po instruktáži, jak s nima papkat, už nikomu nebránilo dát si pořádný nášup. HMMMM, to byla ale dobrůtka!!!! Následovala chvilka odpočinku po báječné žranici. Ale kastrůlky, kotlíky, vařečky se nějako zašpinily při míchání a smažení, tak musela nastoupit umývací četa. A hrrrr do říčky a zanedlouho se všecičko jen lesklo!
Sice se nikomu moc nechtělo domů, ale co nám zbývalo. Byl čas srub zkontrolovat, zamčít, nahodit bágly na záda a vyrazit k domovu. Cestou domů si ještě skoro každý vyfotil zajímavý objekt, aby se tímto mohl zúčastnit soutěže o nejlepší fotečku.
U obchoďáku CONVENT jsme se rozloučili a pomalým krokem jsme se šinuli k domovům.
A co ještě dodat? Akce byla suprová s nádherným letním počasím.

Yettík