Noční pochod Tříkrálový
05/01/08

Beny, Puma, Gufy, Karol, Evča, Mini, Honzys, Poky, Bajča, Junior, Kačka, James, Pastík, Petíkpastík
Moňa, Zlesi, Gogo, Rosi, Míra, Katyš, Pitris
Beruš, Hoonza, Big

       Předpoklad účasti na téhle  zimní a ještě k tomu noční akci byl docela malinký. Opravdu jsme nedoufali, že nás bude tolik. Tak to byl první šok, ale příjemný. Nakonec nás na pochod vyrazilo pětadvacet. Slušný číslo!
Nejdříve jsem poskytl v klubovně vyčerpávající informace o tom, co nás vlastně čeká a že se nikdo nemá čeho bát. A že nejdřív bude stezka odvahy a že půjde každej sám a že se půjde úvozem u Klafaru. A že první půjdou ti nejstarší a nakonec ti nejmladší. To už se někteří začali trošku ošívat.
Nicméně po rozdání kartiček s hádankami, které budou součástí stezky odvahy, se vydal na trasu jako první Beny. A za dvě minuty Bajča, a tak dál... Když vyrazili do tmy všichni větší, dostali mrňousci ještě úkol najít v klubovně tři krále. Našli je: král a císař Rudolf II., král Tondítko z Války růží a král a vládce Jihžní moci. Všichni byli samozřejmě na fotkách z táborů. No a to už byl čas poslat i ty mladší. Nutno podotknout, že nikdo neměl problém. Až na Karol, která tvrdila, že neumí číst. Tak s ní šla Moňa. A pak hned všichni zbylí vedoucí. Jak probíhalo luštění na stezce odvahy nevím, akorát jsem si vychutnal pedagogické mistrovství Moni, která prostě Karol ty odpovědi vnuknula... Na konci stezky jsme se sešli jen se všemi malými, protože ti starší měli stezku delší - šli sami až k Mamlasovi. No a my za nima. Vzali jsme to svižně s hrou zvanou předbíhaná. Vždycky poslední předběhl celou frontu a zařadil se dopředu a bliknul baterkou, že může vyběhnout další poslední. No, je to jasný, že?
Tak jsme došli až k Mamlasovi, což měl být jako první Král z těch tří a odtud už bylo jen  pár skoků přes závěje k obrovskému ohni, u něhož se hřáli strýčkové měsíčkové: Zlesíček, Rosíček a Hoonzíček. Jsou to fakt kluci šikofní, protože v tý zimě a v tom větru, žádná sranda! tak jsme se trošku ohřáli a zahráli si ještě dvě zvířecí hry na památku zvířátkovýho pochodu. Největší problém byl vysvětlit pravidla, protože furt do toho někdo kecal a další problém byl: a Bigůůů, jak dělá osel, a Bigůůůů, jak dělá trubec, a Bigůůů, jak dělá žabák??? ... no to vám řeknu, to bych rád věděl, co je v tý škole učej!!! :-))) Nakonec se podařilo obě hry zvládnout a mohli jsme zadupat oheň do sněhu a vyrazit k Hamroňovi. Cesta byla docela náročná - závěje a dost nepříjemnej ledovej vítr zleva.
Omrzlí na levej ksicht jsme dorazili k druhýmu Králi - Hamroňovi. Tady byl kvůli větru jen bleskovej úkol - nasvítit sochu, aby zářila jako třeba Zelená Hora. No, někteří to pochopili tak, že musí vlézt Hamroňovi na hlavu a svítit mu do vočí... Pak si měli ještě zkusit jednotlivé schůzky nasvítit svoje ksichtíky a vytvořit tak novou strašidelnou kompozici. Hrůzostrašný to bylo pro mě, protože TO furt někdo nechápal. Ale Katyš za to nemůže, prostě neměla svůj den...
Od Hamroně jsme to vzali kolem Julči a Julíka, což jsou dva poníci v minizoo u Hamrů. Cestou si měly schůzky připravovat netradiční pojetí koledy o třech králích a taky pátrat, jakou nemocí se vyznačují vedoucí a instíci. Ta nemoc měla začínat na stejně písmeno jako jejich přezdívky. Nevím, čím kdo marodil, ale asi to bylo lehký, protože za mnou furt někdo chodil a zkoušel, co mi je. Třeba Rosi Ráčkoval, Pitris Pískal a tak. Já jsem Brkal protože jsem Big. Trošku dramatičtější byl přesun po silnici v Hamrech, protože byl docela provoz a samá zatáčka.
Naštěstí beze ztrát jsme došli až ke třetímu Králi - Koňovi u stáje (nebo už je to hřebčín?) pan Štefáčka. To je tam, kam chodí naše Kačka skoro každej den za svojí Jiskrou. Jiskra proto, že má na hlavě takovou jako když hvězdu. U třetí sochy, protože to je Koň, jsem si zahráli na koňské závody. Byli jsme rozděleni na dvě družstva a každé se mělo štafetově přemístit buď ve trojici nebo ve dvojici k blikačce, přičemž měli představovat koně. Nejvíce času zabralo vymýšlení taktiky, kdo s kým pude a jestli ve dvou či třech, protože cestou zpět se nikdo nesměl vracet ve stejný pozici. Nakonec to vyhrálo družstvo vlevo, když jsem stál čelem k silnici... byli prostě o jednu koňskou délku lepší :-)))
Od třetího Krále jsme šli kousek zpátky po silnici (zas ty nervy!!!) a pak svižně kolem chatek za Křivákem a dál kolem starý čističky. Měli jsme na to asi 40 minut. Protože jsou všichni šikovní a v lese nefoukalo, stihli jsme to krásně a mohli si dopřát ještě dramatickopěvecké vystoupení všech schůzek s koledou My třiiiii krááálóóóvééé jdééémééé kvááám. Konalo se pod Viaduktem, tam co je u stropu ten obrovskej rampouch, kterej je asi z toho, jak to z vlaků teče na koleje... (řikal někdo...) Vystoupení byla báječná. Někdo sázel na dramatičnost projevů, někdo na hlasovou stránku, někdo na výpravu. Nejlepší byla páteční Druhá, protože to byly jen tři holčiny cácorky - Gufa, Evča a Minigufa. Když přišly na "jeviště", tak utekly za most!!! Pak vykoukla Gufa a praví: UUUž???!!! No jakobysme na ně nečekali... Ale zazpívaly to krásně, to zas jo! Zlatý hřeb večera bylo vystoupení schůzky sobotní čtvrté - neboli vedoucích. Pod vedením Zlesiho pojali koledu skutečně netradičně. Sázeli na originalitu textu. Zazpívali totiž slovenskou hymnu..., přičemž Moňa byla Tatry! Bylo to hezký a vtipný! Ale to už jsme měli jen devět minut do konce. Tak rychle zhodnotit celou hru, zapsat body a honem dom.
Je pravda, že do 21.hodiny dorazila asi jen Juniorka, ale časový odstup zas nebyl tak výrazný. I když taková Beruš.... No snad byla do půlnoci doma!!! Příště půjdem od Piláku. Všechny jsme tedy dovedli až k domu, aby se nikomu nic nestalo...
Nevim jako komu, ale mně ani moc zima nebyla, ani jsem nebyl moc uchozenej, prostě spokojenost. Takovej nenáročnej začátek novýho roku - tenkrát v předvečer Tří králů 008. Dobrou!         -big-