|
SVÁTEČNÍ PRODLOUŽENÉ
SCHŮZKY
aneb
MALÁ ZPRÁVA Z
INSPEKČNÍ CESTY
středa 7.5. - pátek
9.5.2008 délka trasy: cyklo - 30
km, pěší - 20 km
Džumbové: ST 7.5. 20:15 - ČT 8.5. 17:30 Nížkov
Vlci: ČT 8.5. 09:09 - PÁ 9.5. 15:15 Štenice
Plyšáci + Mravenci:
ČT 8.5. 10:00 - ČT 8.5. 18:00 Polnička
Je 20:15, středa 7.května 2008, právě odcházím z
volejbalu, loučím se s Pitrisem, nasedám na svůj inspekční velocipéd a
oslňován zapadajícím sluncem se vydávám na třídenní inspekční cestu za
našimi schůzkaři. Nechce se mi, dost se mi nechce...
Prvních pár kilometrů s plnou polní ale není tak hrozných, protože jedu
z kopce do Hamrů. Zato dál už je to do kopce, takže funím jak ježek. Pak
zase z kopce a v Sázavě do kopce. No co, Vysočina... Pak už jen do
Nových Dvorů a tady už v šeru odbočuji vlevo k Červenému mlýnu. Sjíždím
hezký sešup a už jsem u mlýna. Paráda. Boží klid. Až moc. Nikde neslyším
ani živáčka, natož čtvrteční skupinu Yetti. Volám první SOS. Yetti to
nebere. Freiwy taky ne. A sakra, to bude noc! Naštěstí třetí pokus Katyš
je úspěšný. Dozvídám se kudy, ale cesta v lese už se ztrácí ve tmě. Co
to? Jakoby támhle někdo šel. No jasně, jsou to naši. A je jich třináct!!
Přidávám se k nim, ale bloudíme společně. Najednou, kde se vzal tu se
vzal, jakýsi lovec či kdo. A náramně se zajímá, co tady hledáme a jak
jsme připravení na noc. Nakonec nás zve do jeho srubu, ale prý to nebude
zadarmo... Co nám zbývá, je noc, začíná být zima. Jeho pohostinnost
nezná mezí, ale ani jeho požadavky. Musíme nanosit dřevo, rozdělat oheň,
nařezat další dřevo, naštípat. Mezitím večeře a povídání u ohně. Protože
už je docela pozdě, zabydlujeme se ve srubu, ale všichni se tam nevejdem,
takže pár vyvolených uléhá do lesa. Protože je to první noc, samozřejmě
se nechce nikomu spát. Ale k půlnoci už vše utichá, takže zalézám taky.
Noc je chladná, velmi chladná...
Ráno mi nepřipadá divné vylézt brzo, protože je nádherné slunečné ráno.
Procházím po okolí a najednou je před srubem celé shromáždění. To nic,
jen nucený budíček a spousta úkolů našeho lovce - Dáši. Opravdu není nic
zadarmo. Ale tak to má být. Po snídani z vlastních zásob a výborném
společném čaji začínají hry a soutěže. Kromě běhání pro klády taky
šplhání na lano (no a taky lanový výtah) a vyškemraná ruská schovka. Po
úklidu věcí do srubu se vydáváme na výlet po okolí. Využívám situace,
balím si všechny věci a cestou opouštím tuhle nejpočetnější skupinu směr
Nížkov. Co se děje dál snad napíše někdo z dětí. Mě čeká pochopitelně
maxikopec a hledání východu ze zemědělského družstva, kam jsem tak nějak
zajel. Pak směr Sázava - to je jízda! Už se těším na dobrý obídek. Ale
ten není. Zavřeno! Takže jedu dál cyklostezkou na Štenici. Po
občerstvení u Košťálovic hájenky zjišťuju, že jsem píchl. No, je to
hrůza, ale pořád lepší tady, než někde v Nížkově. Tlačím kolo až k
našemu lomu, kde mě v pravé poledne vítají Rosi s Mírou a další tři
členové výpravy. No, spíš chladně než nadšeně, ale co chci, když jsem ta
kontrola! Po malé svačince se s nimi loučím, balím si věci na cestu a
vydávám se pěšky přes hory, doly, lesy i pole až do Polničky. Cesta
docela ubíhá, je krásně, tak si to užívám. Za necelé dvě hoďky už
kontaktuju Pitrise, kde přesně jsou. Prý na louce za Vagónem. A já se
tak těšil na teplé jídlo... Zdravíme se, vyřizuju pozdravy a padám
znaven po deseti kilometrech ostré chůze. Mezitím si šestičlenná
skupinka dvou pátečních schůzek hraje s frisbee. Je to pohodová sestava.
Po chvíli se konečně dostávám k teplému žvanci a nějaké té tekutině na
přeplněném Vagóně. Puboši demolují dětské kolotoče a ubližují nevinným
dětem. Ještě, že je s nimi naše patoložka Sádlo... Po občerstvení se
vydáváme směr Pilák a tady se naše cesty opět rozdělují. Já jdu zadem
přes Hynkovec k Vápenici, oni po cyklostezce do Žďáru. Mě čeká další
pouť zpátky na Štenici. Cestou si ještě máváme s právě se vlakem
vracející skupinkou Yeti. K lomu přicházím podle plánu v 18 hodin.
Všichni sedí u ohně a hrají hru - co si vezmeš na pustý ostrov. Po
večeři povídáme a povídáme. Třeba i o tom, že zdejší místo postupně
navštívil Gogo, Čely a Zlesi. Ale povídá hlavně Juniorka a Bajča, takže
už vím všechno o Lubošovi a Kátě. Jako úplně všechno. A co se nedozvídám
večer, povídají mi ráno... tyhle informace mi "fakt" chyběly. Večerní
návštěva Pitrise byla tak trochu domluvená, protože mi přiváží
novou-starou duši. Výměna přístřešku dívek (které odmítají spát ve svém)
za přístřešek kluků (ti se ukládají pod širák) je jen malinkým
zpestřením před další chladnou nocí. Zato ráno je opět kouzelně
slunečné, takže ani Bajča s Juniorkou nevyspávají a v šest ráno už
rozfoukávají zcela dobrovolně oheň na přípravu snídaně. Po topinkových
orgiích odchází Rosi pro vodu a hned nato úkoluje kuchařky přípravou
těsta na chleba. To se daří plácnout na kámen, přikrýt kotlíkem a
zaházet popelem. Výsledek bohužel neznám, protože v této vrcholné chvíli
opouštím i tuto pohodovou skupinku a naplněn pocity blaha se vydávám do
nechutně civilizovaného prostředí našeho okresního města.
A zde tedy končí moje třídenní květnová inspekční cesta, která vlastně
nebyla vůbec inspekční. Po pravdě: bylo mi líto jen tak sedět doma, když
mi v lesích kolem Žďáru pobíhají moji Duháci. Ani trochu jsem nelitoval,
byla to senzační třífázová akce, za kterou obdrželi všichni to nejvyšší
hodnocení. Ale jen ti, co na akci byli, protože některým schůzkám prostě
chyběli lidi... inspekční
zprávu sepsal dne 9.5.2008 -big- |
