Bohdalov 26.-28.9.2008 |
|
|
PÁTEKV pátek byl sraz v 16:16 na autobusovém nádraží. Jeli jsme autobusem do Bohdalova kde jsme se zabydleli a rozdělili na hastrmany (kteří si měli vzít na akci hašlerky) a tatrmany (kteří si měli vzít na akci tatranku) a v těch skupinkách vyplnili dotazník Hned po tom jsme šli zjišťovat nějaké informace o obci. A pak jsme našli první dopis od vodníka tak jsme si ho přečetli. A navečeřeli jsme se. K večeři jsme měli vlastní jídlo. Pak byla noční hra. Šli jsme po jednom po svíčkách, které byli různě rozestavené a když jsme jich našli všech osm tak jsme si jednu vybrali a pod tou jsme si vzali papírek s číslem. A pak pohádka na dobrou noc a šlo se spinkat. –pumík- SOBOTA - TATRMANIV sobotu nás čekal nelehký úkol- najít tolik vzorků vod z rybníků, řek, potůčků a tůní kolik nás dohromady bylo-15. Proto jsme hned po zdravé snídani(cornflakes+milk) vyrazili na výpravu. Tatrmani a Hastrmani zvlášť. A aby se mohl zapojit i Pitrís, tak jsme si střihli s kým půjde. Vyhráli jsme!! juchů! Víc hlav víc ví, víc vidí a víc najde, snad… Na cestu jsme dostali 10 Kč na osobu, abychom si mohli koupit suroviny na oběd a pak z nich na ohni něco ukuchtit. Rozhodli jsme se, že koupíme chleba a uděláme si topinky s nějakou majdou. Jenže vodník nám chtěl pátrání překazit asi hned zezačátku a všechen chleba nám vykoupil, než jsme do obchodu dorazili! Ale my jsme se nedali a koupili jsme těstoviny, kečup a vepřovou konzervu, vyzráli jsme na něj! Ani on však nesložil zbraně a museli jsme proto po každé třičtvrtě hodině plnit jeden z jeho úkolů. Některé byly opravdu záludné, třeba když jsme se museli postavit do řady a se sousedama si svázat tkaničky u bot, potom jsme 15 minut šli, nešli a zase šli a zase nešli. Jindy jsme prozměnu oněměli a pantomimicky jsme předváděli pohádkové postavičky. Kudy půjdeme jsme si určovali sami, ale potřebovali jsme jít kolem co nejvíc rybníků a potůčků. Je štěstí, že u Bohdalova jich je tolik, nevím, co bysme dělali, kdyby baron s vodníkem žili jinde…Nejprve jsme si určili směr a pak jsme vyšli z vesnice, ještěže, protože jim to tam zrovna moc nevonělo! A pak už jsme šli kam nás nohy vedly- přes pole, přes bažiny, po loukách, lesem. Dokonce nás zavedly k velkýmu stohu slámy a my jsme si mohli vyzkoušet jací bysme byli kaskadéři. Byli bysme fakt dobří! Taky jsme cestou hráli hru na vodníka- každý měl za pasem zastrčený šátek tak, aby mu čouhal a když se zakřičelo „Vodník!!!“, tak jsme se všichni snažili ostatním šátky brát a svůj uhlídat. A bylo jedině dobře, že poslední kolo bylo poslední, jinak by tady někteří z nás asi už nebyli,viď Poky?Z výpravy jsme se vrátili kolem 18 hodiny a měli jsme 13 vzorků vod, Hastrmani měli taky hodně, takže prozatím jsme byli v suchu, ale jen prozatím…Po výborné večeři nás totiž Big začal připravovat na boj s vodníkem a to už jsme moc v suchu nebyli…To víte, vodník je mazaný a prohnaný soupeř, takže jsme nořili obličeje do vody a zkoušeli vydržet bez dechu co nejvíc, nebo jsme v kýblu s vodou lovili kluzké rybičky=mýdla a podobně. Když už jsme byli opravdu připravení utkat se s vodníkem a opravdu unavení, šli jsme si konečně lehnout, jen jsme si ještě poslechli jakže to u nás vlastně s těma vodníkama je. Tak dobou… –katyshka– SOBOTA- HASTRMANIHaf, haf, haf. Haf, haf, haf…… a tak bych mohla pokračovat tak hodinu a půl, abyste věděli, jak jsme se cítili v sobotu ráno. A kdybych nebyla tak líná vstát, tak tomu pesáčkovi nějak hezky zavřu tlamu. Nakonec jsme teda museli vstát. Sešla jsem pár schodků do kuchyně ke kuchtě Bajče a zjistila, že k snídaně budou lupínky s teplým mlíčkem. Tato informace mi hned zlepšila náladu. Bohužel jen na chvilku! Pak přišel Pitrís s další informací a tou byla rozcvička. To jsme ještě nevěděli, o co tam půjde. Kdybychom to totiž věděli, tak tam nikdo nepůjde. Protože se nám udělá náhle zle, začne bolet koleno nebo hlava, znáte to ! Po asi 256 dřepech byli všichni totálně vycucaní a byli rádi, že můžou jít na snídani, kterou servírovaly dvě největší krásky zájezdu - Bajča a o trošku hezčí Bigouška. Dozvěděli jsme se od Pitríska, že dnes bude celodenní výlet jen a jen na nás. Hlavním úkolem bylo nasbírat vzorky vod (z potůčků, rybníčků) a popsat jejich vlastnosti a název do formulářků. Ještě k tomu navíc každých 45 minut hrát hry od barona. Dostali jsme polévky a věci potřebné k hrám + 10 Kč na každého na nějaké to dokoupení maličkostí. Před obchůdkem jsme se rozdělili na Hastrmany a Tatrmany. Celý den budeme totiž chodit jen podle těchto skupinek. Já patřila do těch lepších (ne sranda :-P ) – Hastrmánků (Big, Katysh, Bajča, Misha, Puma, Pasťa, Kubula) . Chcete vědět, jak to u nás vypadalo? A co se vlastně dělo? Faaajn, tak já vám to teda povím, když tak prosíte ! Začnu tedy hned od toho nákupu. Domluvili jsme se, že zakoupíme chleba s ďábelskými tousty. No, ale vesnický obchůdek zklamal. Jediné pečivo, co se tam dalo zakoupit byla čtvrtka chleba. Tatrmánci si museli vystačit s něčím jiným. Po asi hodině přemýšlení, co nakonec koupíme místo toustů, přišel z čista jasna nápad udělat si brambory. První velká radost přišla jen z té maličkosti, že nám to vyšlo téměř na korunu přesně. Hned po nákupu jsme začali plnit první úkol a tím byl postavit z čehokoliv název naší grupy nejméně metr vysokou. Každý z nás dostal jedno písmenko, které měl znázornit. Vypadalo to krásně. Pak zazněla ta osudová Bigova věta: „ Povede nás Bajča.“ Někdo by se možná lekl, ale dopadlo to víc než výborně. Hned na začátku cesty jsme narazili na vodníkovský rybníček, byl sice vypuštěný, ale tekl tam potůček. Náš první vzorek. Měli jsme z něj určitě radost. Bohužel nás ta radost brzy přešla. Bajča zavelila. Jdeme, jdeme. Čistý vzdych. Pořád jdeme, jdeme… Umíráme. Smrdí, smrdí, to to smrdí. Otáčíme se a volíme jiný směr. Úplnou náhodou narážíme na další vodu – tentokrát rybník nevypuštěný. Nabrali jsme zde hned 2 vzorky. Jeden z hnusný bažiny, kam zašla obětavá Bajuš. Dík jí! Začala hrát hudba. Já s Bigem jsme tančili. Ta hudba neznamenala k naší smůle divošku, ale oznamovala nám čas na další úkol. Tentokrát to byla honička vodníka a dušiček (vlk a ovečky). Vodník byla V.I.P. Bajča. Ona vlastně dělala na tomto výletu skoro všechno . Já jí samozřejmě vždy pomohla, když to šlo . Vodník dušičky všechny nepochytal. Nějak se mu nechtělo. Ovšem někdy to bylo dost o chlup. Protože se dycky naštval a to to potom jenom lítalo ! Ještě stihneme hru na šátky. Každý si dal za kalhoty šátek a navzájem jsme si je během 2 minut brali. Docela sranda! Pokračujeme dál. A zjišťujeme, že nemáme otvírák na lunchmeat. Naši ochotní Kubula a Pasťa doběhli k Pitrísovi pro Bigův nůž. Pitrís ho má totiž dlouho v pronájmu. Čekal nás další úkol a to medvěd, medvěd, medvěd a bum. Kdo nebyl nepochopí . Zahráli jsme další šátky. Natrhly jsme Bigovi…šátek A pokračovali v cestě. Objevil se před námi další rybník. Ale tady bylo dost rušno. Konal se tu výlov ryb. Takže byl skoro vypuštěný. Já s Bajčou jsme však udělaly pěkné oči na 2 chlapce, kteří nám vodičku (bahýnko) nabrali. Tady jsme se naposledy viděli s Tatrmánkama. Naše cesta vedla dále kolem chatiček po louce až k dalšímu rybníku. Jeho název začínal na V. Zde plníme další úkol. Máme kus látky. Všichni se na ni postavili a máme ji obrátit naruby. Tož to pro nás nebyl žádný problém. Šlo to totiž jako po másle. Další hra s šátky. Docela už rychlá hra. Už jsme přece jenom věděli jak na to. I když mi teoretici měli skoro dycky nulu, viď Kubulo. Teď už jen nabrat vzorek a hurá na oběd. Ten uvaříme nedaleko v lesíku. Čeká na nás lahodná bramborová polévka alias hrachová kaše . To se hold stává, když máme málo vody. Ale chutnalo nám, že Bajčo? Při vaření jsme zahráli hru na vynechávání 7 a násobků 7 . Ukázalo se, že matika není naše silná stránka. Za to chytání vejce – MISTŘiiii!!! A to bylo strachu, že nám spadne. Big nám zatančil na rozpálených uhlíkách a mohlo se pokračovat dál. Před námi jsou totiž ještě tři rybníčky, který musíme obejít. Teda nemusíme, ale my si to slíbili. Tak šlapkáme. Po cestě je sranda. Plníme další úkol a to je kolik se může dotýkat částí těla země. A ještě jsem pořídila fotku . Už už se před námi rýsují další rybníčky a střechy domů. To znamená, že budeme brát další vzorek. Pro který jsem musela já. Misha, s Pumou a Kubulou došli pro vodu na vaření brambor a já, Big, Bajča, Pasťa jsme se odebéřeli na místo druhého obědu. Oloupaly brambory, donesli kameny, dřevo a stihli jsme to přesně, když došli vodaři. Takže to bylo fakt promakaný. Netrvalo dlouho a byl na světě druhý oběd. Byl opravdu vynikající a nic nezbylo. Jak jinak, dyž tam byly dvě známé dojídačky této akce Bajča a Katysh :-D. Další úkol byl hned po jídle a to vymyslet slova na H, Ha, Has. To nám fakt šlo. Misha nestačila psát. Dopapkali jsme, šli si do koupelny (rybníka) umýt ešus a kotlík splnili úkol s pantomimou a vyrazili směr Bohdalov. Potkáváme další malé rybníčky. Ale už máme jenom jednu krabičku na vzorek. Ta padla na romantickém místě. Malý rybníček, dřevěná chatička na břehu, slunce se odráží od hladiny. Řada břízek a pod nimi malé lavičky. Vítr fouká do větví. Já s Bigem sedíme na lavičce a až nám bude 80 (to je mimochodem za 8 let), tak se sem vrátíme. A k té romantice nám Bajča pustila LUNETICI! Tak jsme raději toto místo opustili. Pač takové romantiky už se dalo i krájet :-D. Jdem a jdem vysokou trávou a najednou takovej kůň. Jako kůň zelenej. Ošklivej. Málem kousl Biga do prstu. Pokračujeme v cestě. Misha a Pumou nám málem zdrhly. Já s Bajčou zpívaly. Staly se z nás DJky. Big obdivoval všechno možný a Pasťa s Kubulou zajisté poslouchali naše krásné zpívání :-P! Už nám nezbývalo moc času, ale museli jsme splnit ještě jeden úkol. A na horším místě už to snad nemohlo být. Svažte si tkaničky u bot a běžte v řadě 15 minut. Wow. Nacházíme se na úzké louce mezi rybníkem a silnicí. No co se dá dělat. Jde se. Raz, dva. Moc nám to nejde. Big křičí : „ Dělejte krátký kroky!“ Trochu se to lepší, ale najednou bum,bác. Všichni kromě Pumy, mě a Bajči leží na zemi. Strašnej výtlem. Biga muselo strašně bolet už břicho :-D! Tak vstáváme a jde se dál. Big dostává další výtlem- „Katysh, ty když jdeš, tak vždycky škubneš Kubulovi s nohou a ona mu vyskočí.“ Strašně se tomu chlámal a pak to zkoušel chvilku na Kubulovi a pak na Pasťovi, kterej rázem končí na zemi a křičí: „ Pomoc, vy mě trháte!“ :-D Zas tak dramatické to nebylo. Horší bylo, když se před námi vyklubali kopřivy, strááášně vysoký. A Kubula jen smutně řekl: „ Ony jsou větší než já. To mám asi smůlu “ A big zachránce zavelil: „ To nesmíme dopustit! Kubulo mi tě zachráníme! Jdeme za sebou.“ To byl taky mega zážitek! Po 15 minutách jsme měli všichni dost a byli vychlámaní jak dlouho ne. Teď už jenom rychle do vesnice, kde se setkáváme s druhou skupinkou. Kdo ví, jak si to užívali oni, moc toho nenapovídali. Ale jistý je, že náš výlet byl maximálně vydařený a že se ani všechno popsat nedá. To se musí zažít, a proto ti, co nejeli, maj smůlu. V sídle barona začínáme s Yetty, Bajčou a Pitrísem chystat večeři. Kung-pao s rýží. Ostatní hráli jakýsi hry, ale mě muselo zajímat kuře, takže nevím kolik měla kráva čárek a kdo ví co ještě. Po večeři měl pro nás nadšený Big připraveno spoustu her. Hrálo se po skupinkách (šití knoflíku, trhání fáborků, rozmotávání pavučiny, chození po čtyřech s rybičkou (mýdlem), atd. Bylo to krásné zakončení dne. A jelikož byli všichni unavení, šlo se spinkat. Ještě pohádku a dobrou noc a krásné snění!!! –katyshka– NEDĚLE
Ráno byl budíček netradiční, do pokojů vyběhli Móňa a Katysh a začali křičet že se Yetti ztratila
a že vodník nechal zprávu. Na té zprávě bylo něco o tom že nás varoval a říkal že se stane něco hrozného, a ještě že si vzal naší
kouzelnou (závodní) formuli. Tak jsme se rozhodli Yetti zachranit a to hned(jen potom co se najíme a zbalíme).
Tak jsme se vydali ji hledat obuli jsme se a Honzys vyšel ven a našel zprávu z vody:“PENTLE“. Všem trklo že asi budeme Yetti hledat
po barevných “PENTLÍCH“. Než jsme se vydali Big řekl že si zahrajem hru a ůkolem hry bylo odložit svůj papírek někam nepozorovaně
tak, aby si toho nikdo nevšimnul a ani aby ho nenašel. Vydali jsme se teda na cestu, šli jsme chvíli po slinici kolem hospůdky,
kolem kostela, přes křižovatku, přes kanály, kolem stromů, kolem baráčků, až jsme odbočilido leva směrem k rybníku. Potom jsme šli
po pěšince mezi lesem a rybníkem, a najednou jsme uviděli velký vzkaz:“POMOC“ a šipka do leva. Uviděli jsme v rybníku takovou větev,
tak Poky neotálel a sundal si boty, kalhot(k)y a ponožky(trenýrky si nechal, radši). A najednou narazil na silon tak za něj zatáhl a
na konci toho silonu byl balónek a v tom balónku nějaký papír. Katysh probodla balónek obětavě svými dlouhými nehty. Byla v tom kouzelná
formule. A ta zněla nějak takhle:"Ó vodníků zlý, lidem škodlivý opusť toto místo a nevracej se jest..... atd". Už nevím jak dál.
Tak Pitrís zavelel jdeme udělat oheň a smíchat lektvar. Šli jsme na dřevo, zapálili oheň a dali tam všechny potřebné přísady.
Vařili v teplotě 70 stupňů. Potom Big strčil prs do vody a myslel si že už to bude. Vylili jsme vodu do rybníka, a najednou něco
začalo bublat. Vylili jsme do rybníka celý kotlík a najednou začal zvonit Pitrísův telefon. A nečekaně volala Yetti, že je živá a
zdravá ale vyděšená, že je celá zelená a celá slizká. Ale je na živu a zdravá. Zajásali jsme a šli vyhlásit hru co jsme hráli.
Vyhráli jsme já, Misha, Sája, Katysh, Bajča a už nevím omlouvám se. Tak jsme šli zpátky do chalupy. Tam jsme uklidili pokoje a
šli ven rozdat si diplomy od Barona Rafa. Rozdali jsme si diplomy a Baron Raf přijel. My jsme mu dali klíče od jeho království
on si je vzal a my jsme odešli. Šli jsme na autobus, který nás měl odvést domů do svých obytných domů. Po cestě autobusem jsme
viděli skupinku lidí co chtělo nastoupit na autobus. Bylo jich asi 10 s baťohama a karimatkama asi taky nějakej turistickej oddíl.
Tak jsme si tak říkali jak se sem vejdou. Ale nakonec se vešli. Oni potom ve Žďáře utíkali na vlak a my jsme zase naopak v „klídku“ odešli.
Na nádraží jsme se rozloučili a každej šel po svých.
–honzys– |
