NEBESKÉ PEKLO V TÁBORKÁCH 5.12.2008
ODVÁŽLIVCI: Nikolka + tatínek, Misha, Puma, Nikis, Sája, Fany, Dalík, Kačka, Katy, James, Mini, Honzy, Bart,
Kubula + Šimon + maminka, Beky + Žanda + maminka, Karol, Pepan, Lucysh, Yetti, Vency, Emyš, hOnza
Čerti: Rosi, Gogo, Poky, Katysh, Dáša
Andílci: Beruš, Móňa, Míra
Mikuláš:Big
V pátek 5.12. jsme se v odpoledních hodinách sešli u klubovny. Přišel i hOnza a ptal se nás, jestli opravdu chceme do pekla jít, protože on
už tam jednou byl a bylo to prej hrozný, musel soupeřit s čertama, aby se dostal ven! Naštěstí se mu to podařilo. Taky jsme to chtěli zkusit.
Najednou se ozvala velká rána a ze střechy klubovny sršel oheň a v tom se tam objevil sám velký Lucifer. Smál se nám a myslel si, že nejsme
dost odvážní na to, abychom do pekla došli. Říkal, že jestli tam opravdu chceme jít, že se tam už na nás čerti těší a hOnza, že nás tam dovede,
protože si ho pamatuje, že tam byl. Najednou zase velká rána a Lucifer zmizel!
Tak a co teď? Dohodli jsme se, že tam teda půjdeme, ale pro jistotu budeme po cestě trénovat, abychom v pekle nad čertama zvítězili.
Cesta nebyla vůbec jednoduchá a udělali jsme si několik zastávek a trénovali jsme – sílu, rychlost, chytrost a obratnost. Po několika
kilometrech jsme vešli do černého hlubokého lesa a ucítili jsme kouř a slyšeli nějaké divné zvuky. Za chvíli bylo vidět i světlo od pekelných
ohníčků. A byli jsme tam! Hrůza děs! Čerti se na nás vrhli a už si plánovali, jak si z nás udělají gulášek a polívčičku! Všude šlehaly plameny
a řinčely ďábelské řetězy! Najednou zase rána a byl tu Lucifer! Zklidnil svoje čerty a obdivoval naši odvážnost, že jsme zvládli dojít až do
pekla! A dohodli jsme se, že pokud dokážeme splnit jejich úkoly, tak nás Lucifer z pekla pustí ven. Takže jsme u každého čerta museli splnit
jeho úkol – s čertem Dášou jsme se přetahovali lanem, čertovi Gogovi jsme museli sfouknout jeho ďábelskej oheň, s čertem Pokym jsme soutěžili
kdo je rychlejší a u čertice Katysh jsme museli prokázat svoji chytrost! Všechno jsme vyhráli!!! Čerti byli pořádně naštvaní a pěkně zuřili!
Hlavně se báli Lucifera, ten se na ně pořádně zlobil a nezbývalo mu nic jiného, než nás zase propustit a dal nám nápovědu, jak se z pekla
dostaneme. Museli jsme rozluštit šifru, která byla u ďábelských ohníčků. Tam bylo napsaný, že máme hledat jasnou hvězdu, která nás dovede
do nebe. Takže jsme se rozhlídli a v dálce jsme viděli svítící hvězdičku. Když jsme k ní došli, tak kousek od ní na nás čekalo nádherné nebe
s krásnejma andělíčkama a laskavým Mikulášem! Bylo to krásné pohlazení po duši, Mikuláš nás všechny chválil a byl na nás moc hodný!
Andílci si tam poletovali po obláčcích a usmívali se na nás. Mikulášovi jsme řekli básničky, které jsme se po cestě naučili a andílci
nám za to dali sladkosti. Jen co jsme se pořádně nabažili pohody a lásky z nebe, tak jsme se v nebi rozloučili a navzájem jsme se doprovodili
do svých domovů!
Bylo to krásně strávené odpoledne, čerti, andílci a Mikuláš si to všechno pěkně připravili a my máme zase na co vzpomínat!
-Emyš-
galerie |