Pátek 2.4.
V pátek jsme se sešli v podvečerním čase v 18.18 na obvyklém nádražním srazišti, abychom se vydali na sjednocenou velikonoční víkendovku do Náměšti. Po výběru peněz jsme naskákali do prvního vlaku s nemožnými vagóny zvanými „poslední pomsta NDR“, který nás dovezl až do Křižanova. V Křižanově potom přestup na lokálku (takový ten autobus na kolejích) přes Velké Meziříčí až do Studence. Mezitím padla tma, takže ve Studenci jsme se druhým přestupem přesunuli do krásně nasvícené nové soupravy Regionova, která nás dovezla až do nedaleké Náměšti. Z nádraží jsme se vydali pod vedením pana Pokyho hledat malou vesničku Naloučany, kde nám pan Pitrís zamluvil luxusní ubytování i s postýlkami. Po trošce bloudění v noční Náměšti (ta práce s GPSkou) jsme po 4 km nočním pochodu dorazili do Naloučan a u kostelíka našli domeček s ubytováním. Po jídle jsme si podepsali přinesené půlmetrové stuhy a stužky a pomocí nich vylosovali, kdo si bude užívat pohodlí postele (bylo jich jen 14) a kdo bude spát na zemi. Pak už jen hygiena, dobrou noc a dobře se vyspat na dlouhý sobotní pochod.

-hOnza-

Sobota 3.4.
Cink cink. Bestie budík, je půl devátý a on už mě vyhání z postele. Tumáš - cvak! Zavřu oči a na dvě minutky znova usnu. "Dobré ráno, vstáváme," povídá příjemným hlasem Pitrís, ale stejně ho za to proklínám - kdo proboha vymyslel ráno??
Tak jo, ven z postele, vyčistit zuby, uplácat vlasy, aby aspoň náznakem kopírovaly tvar hlavy a hurá na rozkvičku. Rozespalej se vypotácím ze dveří do rosou prolitýho rána a v polospánku se snažím kopírovat Miniho pohyby. Trošku mě probírá Sájule a Vena, které se jaly trávit o něco delší čas v koupelně a za to dostaly odměnu v podobě kolečka kolem zahrady. Tak jo - docvičeno, čas na snídani. A co jinýho o Velikonocích, než mazanec s máslem a marmošou. Po snídani hurá sbalit věci na pochod a vzhůru dolů... přesněji řečeno dolů po proudu Oslavy.
Nojo, něco nám ale furt tu chybí - první dnešní "jenže". Tohle jenže bylo představováno Horáckou rallye, která se tu jak na potvoru konala zrovna dneska, což znamenalo především to, že téměř všechny silnice byly teoreticky nepřejitelné. Teoreticky proto, že hodní pořadatelé nás vždy po chvilce po pohledu na smutnou Kláru s Bárou pustili. Když jsme se vesele vymotali z Naloučan, vyrazili jsme po zelené do Náměšti.
Cestou jsme hráli veselou hru, která spočívala v praskání balónků soupeřům a marných pokusech o ochranu svého před stejným osudem. Do Náměšti byli všichni až na vítěze (kdopak to jenom byl??) bez balónků, který jim byl odoperován více či méně brutálním způsobem. V Náměšti jsme pokoupili nějaké to pošušňáníčko na cestu, za zmínku stojí hlavně dvojka Míra + Poky a jejich nerozlučná kamarádka škvarková pomazánka. Po průchodu velkoměstem kolem místní pouti začala hra Balónky 2.0, kde soutěžily dvojice - jeden praskal, druhý ochraňoval. Ubit smečkou lítých praskačů jsem byl po pár metrech cesty a bílý balónek smíru byl tentam.
Postupovali jsme stále hlouběji do údolí Oslavy a industrializovaná krajina se proměnila. Smrk vystřídaly duby a buky a mezi nima rozprášený trsy kytek, lišejníky sváděly na žulových skalách boj s mechem a řeka se v tisícech ohybů kroutila jako mordá šňůrka - nádherný divadlo přírody. Při obědě na jednom z odpočívadel u řeky nás míjely Pálavy vodáků a pozdravy "Ahóóóóój" se mísily s šuměním řeky. Do toho jsme hráli gogovu hru, která by se mohla jmenovat Na procvičení slovní zásoby.
Další cestu nám k naší nelibosti přehradil náročnější úsek s řetězy, kterej neakční Eura odmítala projít. Nu což, vyběhli jsme si menší svážek o sklonu kolem 100 % a po vrstevnici pokračovali rajónem divokých chrochtáčů dále. Po chvilce cesty jsme se vrátili dolů a hlasovali o návštěvě zříceniny Lamberk. Byla to plichta, ale díky našemu spiklenectví bychom došli až k ní nebýt strmýho srázu, kterej nám přehradil cestu kolem řeky. Ale byli jsme blízko - fakt!
Tak jsme to tedy hrdě otočili a údolím se vraceli zpět, tentoktát už s kuráží a odhodláním přejít i řetězové pasáže. Jak si vedla Eurynka (přezdívka Gulášek mi ale vzhledem ke kručení mého žaludku přišla příhodnější) už si nevybavuju, vím jen, že se poté zhmotnila spolu s Beruš někde uprostřed naší malé tlupy. Po příchodu do Náměšti nám trochu vyschlo v čutorách, tak Pitrís v místním Penny (?) nakoupil Kofči, což nás pochopitlně více než uspokojilo.
Po cestě do Naloučan jsme ještě míjeli vrbový hájek, který dostal vlastní souřadnice GPS - náš zítřejší cíl. Po dvaceti kilometrech chůze jsme tedy dorazili zpět do Naloučan a byl čas na véču. Vůně z ní se zrádně linula ubytovnou delší dobu a Pitrís nás sotva stačil odhánět. Luxusní kousky masíčka ale neměly chybu - mňam!
Po večeři přišly na řadu večerní hry - snad na moc z nich nezapomenu. Nikisovy chipso-brčkový závody, Pokyho hledání nejrůznějších předmětů, gogova hra na bity, mé hádání pohádkových postav a hlavně Heryho pantomimický předvádění předmětů s pravým "majstrštychem" v podobě napařovače na knedlíky.
No a to bude asi tak zhruba všechno. Náš pokoj (a možná i některý další) si ještě mohly poslechnout pohádku O Šípkové Růžence v mé lehce hororové interpretaci. Tak dobrou noc a ať vás blechy štípou celou noc!

-rosi-

Neděle 4.4.
Ráno jsme se vzbudili a Pitris nás vyhnal z postele. Nasnídali jsme se a vydali jsme se na další celodeňák. První hra, kterou jsme hráli, byl fotbal, potom jsme šli pod vedením Heriho po jím vybrané cestě. Přešli jsme nejprve jeden brod, pak druhý, a tak to šlo dál, až jsme došli k  chatě Jesence. Tam končil Heri s vedením. Hráli jsme frisbee bez frisbee a byli jsme přehlasováni těmi, kteří chtěli jíst až dál. Tak jsme šli. Dalších asi pět brodů, oběd, Rosiho hra,brody, brody a brody. Konečně brody skončily. Začali jsme se vracet. Cesta zpět, Sájina hra, cesta zpět, cesta zpět. Na ubytovnu jsme hodili batohy a hurá na proutky. Když měli všichni dost proutků, tak jsme šli na ubytovnu a tam jsme pletli osmi-pomlázku. Večer si každé dítě našlo vedoucího, a spolu se učili. Pitris nám připravil překvapení – neomezenou večerku. Hráli jsme různé hry, například Ruky, Aktivity nebo hraní scének. Pak už bylo pozdě, a všichni byli unavení. Tak už jen Rosiho pohádku a DOBROU NOC.

-Sony-

Pondělí 5.4.
Ráno nás vzbudil Pitrís. Všechny holky vyšlehal pomlázkou. Pak se přidali ostatní - i holky. Kdo měl v ruce pomlázku tak šlehal všechny okolo. Pak jsme šli na snídani, kterou dělala Ema a Pitrís. Vajíčková pomazánka! Pak jsme balili a uklízeli. Pak se povinně musel dopít čaj. Asi 100 litrů! A spěchali jsme na vlak. Moc rychle, takže nám pak zbylo hodně času na hry. Hra se hrály i na přestupech, kterých bylo cestou do Žďáru hodně.

-bára & klára-