Sobota 20.3.
Frekventanti: Puma, Kačka, Hery, Honzys, Kysa, Evča, Kubula, Šíma, Smolda, Pasťa, Soník, Gufy, Karol, James, Vojta, Baryš, Karlík, Lupík
Beny, Pitris, Gogo, Nikis, Míra, Sádlo, Lucysh, Rosi, Zlesi, Big, Dáša, Yetti, hOnza, Beruš, Emyš

V sobotu 20.března k nám přilít anděl. Skoro. Je vždycky tam, kde jde někomu o život. Akorát ho nedoprovodí na onen svět, ale vrátí ho zpátky do života. Roman je záchranář. A když mu zavoláte, vítá vás melodie: Jsem anděl, co tě dostal na povel... Sešli jsme se v devět hodin v klubovně a přešli do školy do cvičného bytu. Roman nás přivítal a začal nám povídat o situacích, kdy může jít našemu kamarádovi o život. Především když hodně krvácí, nebo když nedýchá nebo mu nebije srdce. A přesně o to jde. Udělat to tak, aby kamarád nevykrvácel. Roman nám to předvedl na Karol, ale té krev naštěstí netekla. Bylo to jen jako. Karol byla zachráněná. Potom jsme si vysvětlili, jak se to pozná, když někdo nedýchá. Není to vždycky, když někdo někde leží. Může totiž klidně jen odpočívat... Ale jestli neodpovídá a nereaguje třeba na štípnutí, tak může být v bezvědomí a třeba mít zástavu dechu. A jak to udělat, aby znovu dýchal, to už dneska umí i malej Šíma. Každý si to totiž vyzkoušel na panákovi, kterýmu jen tak náhodou padala hlava. Roman poznamenal, že pokud budou některé části těla daleko od sebe, tak nemá smysl poskytövat umělé dýchání. Podobně jsme si vyzkoušeli i nepřímou srdeční masáž. Tu přímou může provádět asi jen doktor, když otevře hrudní koš a vezme srdce normálně do ruky. A jestlipak víte proč si máme pamatovat 30 na 2? No jasně, třicetkrát masáž srdce a dva vdechy. A znovu. Dokud nepřijede záchranka. Nebo nezačne sám dýchat. Po praktickém cvičení jsme si ještě povídali o dalších možných zraněních, se kterými se můžeme setkat a jak je ošetřit. Celé to povídání nebylo jen poučné, ale i vtipné, protože Roman je docela srandista.
Když odešla naše omladina, nastoupila parta dospěláků a instíků. I pro ně byla připravena spousta zajímavých informací. A že to bylo fakt poučný, dokazujou naprosto soustředěné pohledy přítomných. No koukněte třeba na Míru... ale vážně, i dospěláci se něco naučili a děti, nebo spíš jejich rodiče, můžou být v klidu, že by některý z duhových vedoucích nedokázal poskytnout tolik potřebnou první pomoc.
Romanovi patří obrovský dík za poučné a příjemně strávené dopoledne a nám všem zbývá popřát, abysme těch skutečných zranění měli co možná nejmíň.

-big-