MILIONÁŘI V ŽUMBERKU,
aneb bylo nás devět

PÁTEK
Když jsem celý natěšený přišel na nádraží a uviděl tam 2 lidi docela jsem se zhrozil.Ale nakonec jsem se sešli v úctihodném počtu 9. Ve vlaku jsem se rozdělili do mafiánských rodin.První rodinu tvořily Yetti a Beruš a byla to rodina Tetínů a druhou tvořili Pitris a Honzys a byli to Borčíni.Po rozdělení jsme si zahráli první hru. Úkolem bylo vymyslet co nejvíce italských slov.Tetínové měli skvělých 24 slov a Borčínové pouhých 53. Z vlaku jsme vystoupili nedaleko Rožmberka. Po cestě jsme si zařádili s míčem a luštili moje skvělé písmo.Když jsme dorazili k naší překrásné chatě čekalo nás nemilé překvapení. Neměli jsme klíče! Tak jsme neváhali a zavolali vlastníkovi,jenomže ten už něco požil, takže přijet nemohl a druhý byl nedostupný. Vypadalo to s námi velice špatně. Vypravili jsme tedy náš záchranný tým, který se měl vypravit po cestě, kterou jsme sem přišli a najít klíče.Naštěstí chvilku po odchodu Bigovi zavolal druhý správce a krize byla zažehnána. Po ubytování jsme šli na dřevo, abychom si udělali ohýnek.Přitáhli jsme pár pěkných souček a při tom udělali pár pěkných cestiček po soukromé louce. Po jídle jsme šli hrát hry, které nám připravily Yetti a Beruš. Zahráli jsme si jednu pamatovací hru a pár psychologických a šli spinkat. Byla to super akce a vůbec mi nevadilo že byla trochu komornější. Chtěl bych poděkovat DUEXU že tuto akci připravila.

To je jedna z pátečních večerních her, kde si každý o sobě vymyslel něco na písmeno ze své přezdívky:

Bezvadná Beruš z Bahamy, co má ráda Banány, od Báječného Blahoslava.
Sloní Sony ze Sázavy, co má rád Salámy od Statečného Slávka.
Kulatý Krči z Kazachstánu, co má rád Karamelky od Krásné Klárky.
Blbý Big z Burundy, co má rád Brandy od Bratra Brandy.
Hrdlořezí Heri z Hrdlořez, co má rád Hrdla od Hledajícího Hrdlořeze.
Hodný Honzys z Harrachova, co má rád Hrozny od Hrozného Hány.
Jásavý James z Jamajky, co má rád Jablka od Jahodového Juliána.
Ynteligentní Yetti z Ystanbulu, co má ráda Ybišek od Ydiotského Yvana.
Poctivý Pitris z Panamy, co má rád Pikantní Pirožky od Pilného Papeže Pavla.

SOBOTA
Budíček byl „časně“ ráno v 8 hodin. Jako první proběhl nástup na rozcvičku a poté rozcvička. Běželi jsme přesně 100 metrů jihovýchodním směrem po dané, vyšlapané cestě. Zapomněl jsem dodat, že součástí rozcvičky byla i hygiena. Proto abychom neplýtvali vodou, která se u skautíků dost platila, tak jsme běželi k potůčku. Doběhli jsme na konec louky a začátek „lesa“, kde byl potůček a zahájili jsme rozcvičku, každý předvedl jeden cvik a v kroužku jsme ho opakovali, tak jsme se nádherně protáhli, rozcvičili a dostali do provozní teploty. Šli jsme tedy dále k potůčku. U potůčku jsme si každej vyčistil zuby po svém, jak bylo komu libo. Po ranní hygieně následovala vydatná snídaně. Nazval bych jí „Chleby pomazané“. Zbaštili jsme, co jsme mohli a dozvěděli se dnešní plán dne, čekal nás totiž celodenní výlet. Poslechli jsme, co všecko potřebujem a šli jsme se sbalit. Zvládli jsme to vcelku rychle, sešli jsme se dole zamčeli klubovnu a rozdělili klíče mezi rodiny, asi proto, abychom předešli dalším incidentům. Tož vyšli jsme a náš první směr byla, hned po obchodu, zřícenina/hrad Žumberk. A náš první problém nastal, hrstka z nás, asi 4 lidi počítali s tím, že si koupí pití v obchodě, bohužel ten byl otevřen jenom do 9, byla to vyjímečná situace, jinak podle pevně stanovené otevírací doby by měl být otevřen do 10 hodin ranních. Ale co se dalo dělat, zamáčknout slzu a pokračovat dál v cestě. Rozkaz zněl jasně, dostat se na zříceninu/hrad Žumberk. Soník, který nás vedl, s GPSkou uměl velice skvěle zacházet, například dokázal hrát bludiště a navigovat naráz. Nadále nám po cestu zpříjemnila krásná atmosféra a to svatba. Big řekl cituji:“Kdo mi donese hrst buchet, dostane 40 tisíc“. Ale nikdo této příležitosti nevyužil. No nic, pokračujeme dále v cestě, dostáváme se ke kostelíku a pokračujeme dál na zříceninu/hrad Žumberk. Tak, došli jsme a hned první co vidíme, tedy hned po Žumberku, je sklepení/katakomby/šatlava, prostě něco co vede do země. Příležitost prozkoumat to ale odkládáme na potom, poté co si prohlídneme pořádně Žumberk. A tak dobře, všichni jsme s tím souhlasili. Tak stoupáme po schodech nahoru na malý kopeček. Tam vidíme dochovalé stěny Žumberku, opravený oblouk a lešení. Tady nám Big něco málo pověděl, tak jsme si vyrobili provizorní lavičku a pohodlně se usadili. Dostali jsme od Biga papíry se „slepou“ mapkou okolí, po kterém budeme putovat a měli jsme do něj zapisovat hezká místa. Papíry jsme pořádně uschovali a teď nás čekalo podzemí Žumberku. Vyšli jsme a hned po chvíli jsme se zastavili, poněvadž a protože tam byla tma jak v pytli a nebylo vidět na špičku vlastního nosu, tak jsme vytáhli vybavení a šlo se dál. Byla to taková malá chodbička, v pravo u stěny byly lavičky a na nich svíčky ( Asi nějaká noční hra, nebo bezdomovci ). Ani tma a ani malá chodba nás neodradila prozkoumat to pořádně. Došli jsme až na takové kulaté místo, kde jsme uviděli ještě jednu a k tomu ještě menší chodbičku, ale dokonce ani to nás neodradilo, sundali jsme batohy a pokračovali v cestě. Horší překvapení, co nás uvnitř čekalo, bylo, že chodit se tam dá jenom v čupě, + na zemi byla „voda“ smrdíce po žumpě. Došli jsme na konec chodbičky a tam byl malý úzký otvor, kterým by z nás 4 asi prolezl jenom Soník ( Byli jsme tam Já, James, Soník, Heri). A tak jsme to vzdali a vrátili se zpátky. Vylezli ven a pokračovalo se dál v cestě. Vraceli jsme se zpátky druhou stranou kostela a opět šli kolem svatby, ale k tomu se nám navíc přidal ženich. Vytáhl maskáčovej batoh a přidal sek nám. Nevím co si myslel, jako že když má maskáčovej bágl, tak že je Duhákem ? Haha :D, to sotva (joke)! Odpojil se tedy od našeho průvodu a vrátil se, aby se oženil :P. My jsme pokračovali dál přes most a do kopce nahoru, kde jsme potkali úchvatný strom, který zrovna „tisknul“ plech, více uvidíte na fotkách. Poté jsme našli obohacené ostružinové pole. A tak se z plna hrdla najedli a doplnili energii. Další náš nějaký zajímavý bod byl obrovskej lom, do kterého jsme házeli kameny a James si udělal drsnou fotku od profesionální fotografky Yetti z Ystanbulu. Šlo se a šlo se až jsme došli k hospůdce, kde jsme chvilku zakempili, dali si kofolu a vyfotili pěkného pavoučka. Další „zdržovací“ místo bylo u koníků, ne u ledajakých, ale byly prostě hrozně krásný, čistý, slušně „vychovaný“, prostě se o ně majitel staral, tak jsme je nakrmili. Následovalo místo, kde se nesmělo tábořit a kde byli krásné pokácené stromy, prostě stvořené na hru. Rozdělili jsme se na rodiny, každá si vzala strom a na tom jsme se museli seřazovat, podle různých parametrů, výška, věk, den narození, měsíc narození, podle přezdívky, příjmení, atp. Skončilo to 6:6. Takže jsme obě rodinky dostali 6 tisíc. Chvilku jsme tam ještě poseděli a někoho napsalo, že by jsme si mohli zahrát o to, kdo řekne všechny jména, přívlastky a všecky věci, které jsme si zvolili v páteční hře ( viz. Páteční kronika večerní). Z naší rodinky jsme zvolili Pitrise, kterej to zvládl a vyhráli jsme ani nevím kolik, 10 tisíc? Nebo víc? Kdo ví. A od rodinky druhé si zvolili Beruš, která si na všechno vzpomněla, akorát u 3 lidí si nevzpomněla na přídavné jméno od koho co má :), škoda no. Po cestě na nás čekalo před obědem ještě pár věcí, Keltská stezka a rozhledna. Po Keltské stezce zbyla jenom tabula s textem, ale nic hmotného na co by jsme si mohli šáhnout, či spatřít na vlastní oči, škoda no. Chvilku jsme to obdivovali, ale nakonec jsme se vadli na silnici lemovanou jabloněma a vším možným ovocem, to ovoce bylo fakt dobrý. Jedli jsme a ani nevnímali cestu až jsme se dostali na silnici, kde nás mezi rozhlednou dělilo jedno velké pole. Byla to zkratka, ikdyž toto slovo nemám rád, rád ho použiju. Zkontrolovali jestli to je správná rozhledna na GPSce. Byla, a tak jsme si to štřádovali skrz pole. Uprostřed pole nám Big řekl úkol o peníze, že pokud do 3 minut stihneme doběhnout k rozhledně vyběhnout schody a 2 ze skupinky zamávat Bigovi, tak dostaneme finanční odměnu. Byli jsme tak posedlí vítězstvím, že jsme se rozběhli a za těch 2,5 minuty to stihli, zamávali a dostali prachy. Abych nezapomněl, stala se taková dobrá nehoda, Herimu opět praskli kalhoty, když běžel pro míč. Následovně nás čekala zasloužená, po italsku řečená, „Siesta“. Najedli se, napili a pokračovali dál. Náš cíl momentálně byl místo na oběd, které našla Beruš u takové staré chalupy, kde byl ohýnek a místo kolem něj. Tam jsme zakempili, nasbírali chrastí a nějaký klacky, zapálili oheň, Pitris s Bigem udělali testíčko na hadíky a my jsme okořenili a šli opíkati, bylo to fakt luxusní jídlo. Když se do toho těsta pořádně zamíchá koření, tak to potom má mooooc dobrou chuť. Dojedli jsme a začalo poprchávat, tak jsme uhasili oheň a vyšli dál. Po cestě jsme potkali ještě takový kruh z kamenů a uprostřed byl jeden velkej, hřbitov a městečko jménem Nasavrky. Tam jsme našli vietnamskej obchod, nakoupili pití a byli všicí spokojení. Dokonce tam byli ještě nějaké slavnosti, nebo pouť, prostě taková akcička, kde tancovali děvčata ze ZUŠ. A další úkol zněl, sehnat co nejvíce jmen těch holek ze ZUŠ, nakonec jsme jich získali 8/9, tuším a balič James málem dostal i fcb,icq a skype. Je to prostě bejk ! Po cestě jsme potakli hezkou lavičku a tak jsme si tam zahráli pantomimickou hru, kdy jedna rodina dávala části slova druhé rodině, vybrala přesně komu, a ten dotyčný musel předvést pantomimou co to je, bez toho, aby to ukázal na sobě. Pořád pršelo, takže jsme ani moc nevnímali tu cestu, vraceli jsme se kus stejnou cestou, akorát opačným směrem a došli jsme až před chatu, kde Beruš a Pitris vytáhli klíče a za to, že je neztratili jsme dostali taky pár tisíc. Převlíkli jsme se do suchýho umyli si nohy a šli 2 ze skupiny šli vařit oběd. Bylo to kuřecí maso a rýže, bylo to moc dobrý. Poté následovali další pantomimické a vysvětlovací hry, kde jsme se naučili několik nových rčení, no, ona to není sranda ukazovat pantomimicky rčení. Potom jsme si vyčistili zoubky, převlékli do spacího poslechli pohádku a šli spinkat. A to je vše ze soboty.

-honzys-

NEDĚLE
A bylo osm hodin a Big vystoupal po dřevěných schodech do rozlehlé podkrovní noclehárny a jemně oznámil zbytku spících, protahujících se/Pitrís už se zaujetím máčel, namáčel svou vločkovou krmi/ :“ Budíček, vstáváme!“ Sešli jsme se v naší herní jídelničce, kde na nás čekalo vločkové překvapení. Někdo se na tuto mazlavou, ale vydatnou a zdravou snídani nedíval moc nadšeně, ale odvážně jsme se pustili do kašičky, kterou jsme si různě vylepšovali malinovkou, marmoškou či jogurtem. A nakonec Heri s Krčim s vidinou dalším tisíců chtěli zdolat i poslední dvě porce, ale žaludky už nesouhlasily. Aspoň paňmáma Vodrážková měla víc zbytků. Poté nastalo losování rajónů na úklid a všichni jsme se s vervou pustili do svých vylosovaných úkolů a mezitím i do sbalení svých věcí. A protože Duháci jsou sehraná partička a dobrá úklidová četa, tak za chvíli uklizená klubovna předčila i tzv. fotodokumentaci. Přijel bodrý kasírovač, vyrovnali jsme účty, Yetti/zuřivá fotografka/ nás shromáždila před klubovnou, pán udělal bliblik a mohli jsme vyrazit v dešti směr Horky, kde nastoupíme do vláčku. Nasadili jsme ostré tempo, takže jsme brzy byli u cíle, kde jsme si krátili chvíli gesty či orgánovou pantomimou. A pak už přijel vláček, nastoupili jsme a mladší část Italiánů mastila karty, starší se bavili přemýšlením nad jmény. Cesta utekla jak voda a už nás vítal Žďár. Poslední závěrečná slova od Biga a návrat do domovů. Díky všem za super akci a díky Bigovi za návrat po stopách Duexu. Nemělo to chybu!! PS: Pro Biga- Jamesi, můžeš si vystoupit, ale už nenastupuj.