Zelenka

Den 1.: Uf, už nemůžu, ty jo ten Johny se asi vážně zbláznil!!! Nejen, že je už tma a dávno po večerníčku, ale ještě se musím plazit do takovýhohle ohromnýho kopce až na .. Konečně jsme nahoře. Katysh se Sájou hned obsadily lavičky, na kterých už měli Johny a Míra věci. Tak sem se k nim doškobrtala a taky si konečně sedla. Po chvíli nám Johny řekl co nás čeká a vyrazili jsme. Nejdříve jsme šli na hřbitov, který byl zavřený, tudíž jsme museli přelízt bránu. Tam jsme měli rozchod a sraz byl u brány na konci. Hoši se odhodlaně vydali na cestu mezi zesnulými my jsme tak trochu váhaly, ale nezbývalo nám nic jiného, tak jsme taky vyrazily. Po chvíli jsme si se Sájou všimly, že Katysh se odpojila. Inu což, malinko jsme přidaly do kroku abychom byly co nejdřív u brány. Nikdo nikde. Chvíli jsme musely čekat a přišla Katysh. Byla sice tma, ale myslím, že byla dost bledá. Říkala, že viděla tři vykopaný prázdný díry. A my jsme byly tři. Podívaly jsme se na sebe a rychle začaly očima hledat kluky, protože už jsme chtěli být co nejdřív pryč. Ti zanedlouho přišli a rychle pryč! Naše cesta pokračovala tajemným lesem, teď nevím jak se mu přesně říká jestli les mrtvých, nevím. Hned na začátku lesa byla bažina a v ní dvě skácený břízy(ale ty byly dost hubený, na moje mega nohy), snažili jsme se to přejít bez ušpinění, ale některým se to bohužel nepodařilo. Když už jsme došli kousek dál, Johny nám dal za úkol zapálit oheň(každý jednotlivě). To se povedlo! Všichni hoříme! Uhasit oheň a jde se dál. Došli jsme na most, takovej krapet pofidéérní, ale udržel nás. Na něm jsme se zastavili a chvíli si povídali, tuším ŕ finty na oheň. Sešli jsme z mostu a začali hrát další hru a to slovo-věcnej fotbálek ŕ slovo, které řekneš, musí být věc na kterou ukážeš. To jsme hráli až k silnici, bohužel si nevzpomenu ke který. Kousek jsme ušli až do takový uličky, kde jsme si zahráli hop-skok na jedný noze. Vždycky vyhrál Míra. Teď už jsme jen došli k mamlasovi a odtud do klubovny. V klubu jsme se najedli, ulehli do spacáku a hráli psychohry. Toť z dnešního dne vše.

Den 2.: Vůbec nevím kolik bylo, ale vím, že jsme všichni vstali, oblíkli se, sbalili se, poklidili a rozloučili se.
Zpět na puex Zpět do kronik

*Zelenka 2008*

Johny, Míra. Vency, Sádlo, Katysh Den 1.: Uf, už nemůžu, ty jo ten Johny se asi vážně zbláznil!!! Nejen, že je už tma a dávno po večerníčku, ale ještě se musím plazit do takovýhohle ohromnýho kopce až na .. Konečně jsme nahoře. Katysh se Sájou hned obsadily lavičky, na kterých už měli Johny a Míra věci. Tak sem se k nim doškobrtala a taky si konečně sedla. Po chvíli nám Johny řekl co nás čeká a vyrazili jsme. Nejdříve jsme šli na hřbitov, který byl zavřený, tudíž jsme museli přelízt bránu. Tam jsme měli rozchod a sraz byl u brány na konci. Hoši se odhodlaně vydali na cestu mezi zesnulými my jsme tak trochu váhaly, ale nezbývalo nám nic jiného, tak jsme taky vyrazily. Po chvíli jsme si se Sájou všimly, že Katysh se odpojila. Inu což, malinko jsme přidaly do kroku abychom byly co nejdřív u brány. Nikdo nikde. Chvíli jsme musely čekat a přišla Katysh. Byla sice tma, ale myslím, že byla dost bledá. Říkala, že viděla tři vykopaný prázdný díry. A my jsme byly tři. Podívaly jsme se na sebe a rychle začaly očima hledat kluky, protože už jsme chtěli být co nejdřív pryč. Ti zanedlouho přišli a rychle pryč! Naše cesta pokračovala tajemným lesem, teď nevím jak se mu přesně říká jestli les mrtvých, nevím. Hned na začátku lesa byla bažina a v ní dvě skácený břízy(ale ty byly dost hubený, na moje mega nohy), snažili jsme se to přejít bez ušpinění, ale některým se to bohužel nepodařilo. Když už jsme došli kousek dál, Johny nám dal za úkol zapálit oheň(každý jednotlivě). To se povedlo! Všichni hoříme! Uhasit oheň a jde se dál. Došli jsme na most, takovej krapet pofidéérní, ale udržel nás. Na něm jsme se zastavili a chvíli si povídali, tuším ŕ finty na oheň. Sešli jsme z mostu a začali hrát další hru a to slovo-věcnej fotbálek ŕ slovo, které řekneš, musí být věc na kterou ukážeš. To jsme hráli až k silnici, bohužel si nevzpomenu ke který. Kousek jsme ušli až do takový uličky, kde jsme si zahráli hop-skok na jedný noze. Vždycky vyhrál Míra. Teď už jsme jen došli k mamlasovi a odtud do klubovny. V klubu jsme se najedli, ulehli do spacáku a hráli psychohry. Toť z dnešního dne vše. Den 2.: Vůbec nevím kolik bylo, ale vím, že jsme všichni vstali, oblíkli se, sbalili se, poklidili a rozloučili se. Zpět na puex Zpět do kronik